Když Apple vloni představil první Macy s čipem Apple Silicon, jmenovitě tedy M1, dokázal tím překvapit řadu pozorovatelů. Nové jablečné počítače totiž přinášely podstatně vyšší výkon s nižší energetickou náročností, a to díky pouhému přechodu na vlastní řešení – použití „mobilního“ čipu postaveného na architekuře ARM. Tato změna s sebou přinesla ještě jednu zajímavost. V tomto směru máme na mysli přechod od takzvané operační paměti na paměť jednotnou. Jak ta ale vlastně funguje, v čem se odlišuje od předchozích postupů a proč lehce mění pravidla hry?
Mohlo by vás zajímat
![mpv-shot0120 mpv-shot0120](https://jablickar.cz/wp-content/uploads/2021/12/mpv-shot0120.jpg)
Co je RAM a v čem se Apple Silicon liší
Ostatní počítače stále spoléhají na tradiční operační paměť v podobě RAM neboli Random Access Memory. Jedná se o jednu z nejdůležitějších komponent v počítači, která funguje jakožto dočasné úložiště dat, k nímž je potřeba přistupovat co nejrychleji. Většinou se může jednat například o právě otevřené soubory či systémové soubory. V tradiční podobě má „RAMka“ podobu podlouhlé destičky, kterou už jen stačí zacvaknout do přílušného slotu na základní desce.
![m1 komponenty m1 komponenty](https://jablickar.cz/wp-content/uploads/2021/10/m1-komponenty.jpeg)
Apple se ale rozhodl pro diametrálně odlišný postup. Jelikož jsou čipy M1, M1 Pro a M1 Max takzvaně SoC neboli System on a Chip, tak to znamená, že všechny potřebné komponenty obsahují už v rámci daného čipu. Přesně proto v tomto případě Apple Silicon nepoužívá tradiční RAM, jelikož už ji má zakomponovanou přímo v sobě, což s sebou přináší řadu benefitů. Nutno však zmínit, že v tomto směru přináší cupertinský gigant lehcou revoluci v podobě odlišného přístupu, který je doposud běžný spíše pro mobilní telefony. Hlavní výhoda však spočívá ve větší výkonnosti.
Role jednotné paměti
Cíl jednotné paměti je poměrně jasný – minimalizovat počet zbytečných kroků, které mohou zpomalovat samotný výkon a snižovat tak rychlost. Tuto problematiku lze lehce vysvětlit na příkladu gamingu. Pokud totiž hrajete nějakou hru na vašem Macu, procesor (CPU) nejprve obdrží všechny potřebné instrukce, přičemž následně část z nich předává grafické kartě. Ta následně zpracovává tyto specifické požadavky prostřednictvím vlastních zdrojů, přičemž třetím dílem skládačky je ještě operační paměť RAM. Tyto komponenty tak mezi sebou musí neustále komunikovat a mít přehled o tom, co navzájem dělají. Takovéto předávání instrukcí si ale také pochopitelně „ukousne“ část výkonu samotného.
Co když ale integrujeme procesor, grafickou kartu a paměť do jednoho? Přesně pro tento přístup se Apple rozhodl v případě svých čipů Apple Silicon, přičemž korunku tomu nasadil jednotnou pamětí. Ta je jednotná z prostého důvodu – svou kapacitu totiž sdílí mezi komponenty, díky čemuž k ní ostatní mohou přistupovat prakticky lusknutím prstu. Přesně takto došlo k naprostému posunutí výkonu vpřed, aniž by nutně muselo docházet k navyšování operační paměti jako takové.
Stejne jako jakakoliv jina graficka karta.. vykon je skvely, nicmene v principu to neni noc noveho.
Pardon. Jakokoliv jina INTEGROVANA graficka karta.
Celý článek je o paměti RAM.
I když se jedná o integrovanou grafickou kartu, tak si pořád oba komponenty (CPU a GPU) zpracovávají instrukce takzvaně na svém písečku. Následně si pak jen předávají data. Tudíž to nefunguje stejně jako s využitím jednotné paměti.
@Majo – Mozna si ho zkuste precist jeste jednou :)
Spíše než přirovnání k iGPU je lepší srovnání třeba s Playstationem 5. Je to vlastně stejná technologie. Nebo podobná, aby mě nikdo nebral za slovo:)
Je jasné, že Apple tím dosáhl něčeho, na co teď ostatní výrobci koukají z povzdálí a říkají si, jestli by to náhodou neměli začít dělat stejně.