Zavřít reklamu

Přinášíme vám další z glos Johna Grubera. Na svém blogu Daring Fireball se tentokrát zabývá otázkou otevřenosti a uzavřenosti technologických firem v čele s Applem:

Redaktor Tim Wu ve svém článku pro časopis The New Yorker sepsal velkou teorii o tom, jak „otevřenost vítězí nad uzavřeností“. Wu došel k tomuto závěru: ano, Apple se bez Steva Jobse vrací zpátky na zem a každou chvílí se vrátí normalita v podobě otevřenosti. Pojďme se podívat na jeho argumenty.

Staré technologické přísloví říká, že „otevřenost vítězí nad uzavřeností“. Jinými slovy, otevřené technologické systémy neboli ty, které umožňují interoperabilitu, vždy vítězí nad jejich uzavřenou konkurencí. Toto je pravidlo, ve které někteří inženýři opravdu věří. Je to ale také lekce, kterou nám dalo vítězství systému Windows nad Apple Macintoshem v devadesátých letech, triumf Googlu v minulém desetiletí, a šířeji vzato, úspěch internetu nad jeho více uzavřenými rivaly (vzpomínáte na AOL?). Ale platí tohle všechno i dnes?

Začněme tím, že si vytvoříme alternativní pravidlo pro komerční úspěch v jakémkoliv odvětví: lepší a rychlejší většinou poráží ty horší a pomalejší. Neboli úspěšné produkty a služby bývají kvalitativně lepší a bývají na trhu dřív. (Podívejme se na Microsoft a jeho pokusy na trhu chytrých telefonů: starý Windows Mobile (rozený Windows CE) přistál na trhu roky před iPhonem i Androidem, ale byl příšerný. Windows Phone je beze všeho technologicky solidní, dobře navržený systém, ale v době jeho uvedení si už trh dávno rozebral iPhone a Android – bylo pro něj příliš pozdě. Nemusíte sice být ten nejlepší nebo úplně první, ale vítězové si většinou vedou dobře v obou těchto směrech.

Tato teorie není vůbec sofistikovaná ani hluboká (nebo originální); jde jednoduše o selský rozum. Co se snažím říct je, že konflikt „otevřenost vs uzavřenost“ nemá sám o sobě nic společného s komerčním úspěchem. Otevřenost nezaručuje žádné zázraky.

Podívejme se na Wuovy příklady: „vítězství systému Windows nad Apple Macinstoshem v devadesátých letech“ – duopol Wintel v 90. letech bezpochyby Mac válcoval, ale to hlavně díky tomu, že se Mac ocitl co do kvality na úplném dně. PC byly béžové krabice, Macintoshe o trochu lépe vypadající béžové krabice. Windows 95 ušel od Windows 3 ohromný kus cesty; klasický Mac OS se během deseti let téměř nezměnil. Apple mezitím vyplýtval všechny svoje zdroje na vysněné systémy další generace, které nikdy nespatřily světlo světa – Taligent, Pink, Copland. Windows 95 se dokonce nechal inspirovat nikoliv Macem, ale nejlépe vypadajícím operačním systémem svojí doby, systémem NeXTStep.

New Yorker Infografika
New Yorker k Wuovu článku dodal doprovodnou infografiku bez faktických základů.

 

Gruber Infografika
John Gruber tuto infografiku poupravil, aby lépe odpovídala realitě.

Problémy Applu a Macu v 90. letech nebyly vůbec ovlivněné tím, že Apple byl víc uzavřený, a byly naopak zásadně ovlivněné kvalitou tehdejších výrobků. A tato „porážka“ byla navíc jak známo pouze dočasná. Apple je, pokud počítáme pouze Mac bez iOS, nejziskovější výrobce PC na světě, a na prodané kusy se drží mezi prvními pěti. V posledních šesti letech byly prodeje Macu vyšší než prodeje PC, a to bez výjimky v každém čtvrtletí. Tento návrat Macu není ani v nejmenším zapříčiněn větší otevřeností, může za něj nárůst kvality: moderní operační systém, dobře navržený software a hardware, který celé odvětví otrocky kopíruje.

Mac byl 80. letech uzavřený a přesto prosperoval, podobně jako tomu je u Applu dnes: se slušným, i když menšinovým tržním podílem, a velice dobrými maržemi. Vše se začalo obracet k horšímu – co do rychle upadajícího podílu na trhu i neziskovosti – v polovině 90. let. Mac tehdy zůstal stejně uzavřený jako vždy, ale technologicky i esteticky stagnoval. Přišel Windows 95, který také ani trochu nezasáhl do rovnice „otevřený vs uzavřený“, ale který značně dohnal Mac po stránce kvality designu. Windows vzkvétal, Mac upadal, a tento stav nebyl dán otevřeností či uzavřeností, ale s kvalitou designu a inženýrství. Windows se zásadně zlepšil, Mac nikoliv.

Ještě názornější budiž fakt, že Apple brzy po nástupu Windows 95 radikálně otevřel Mac OS: začal svůj operační systém licencovat ostatním výrobcům PC, kteří vyráběli klony Macu. Toto bylo nejvíc otevřené rozhodnutí v celé historii společnosti Apple Computer Inc.

A také to, kvůli kterému Apple málem zbankrotoval.

Tržní podíl systému Mac OS nadále stagnoval, avšak prodeje Apple hardwaru, zejména lukrativních high-end modelů, začaly prudce propadat.

Když se Jobs a jeho tým z NeXTu vrátili do vedení Applu, licenční program okamžitě rozcupovali a navrátili Apple k politice nabízení kompletních řešení. Zapracovali hlavně na jedné věci: na vytváření lepšího – ale absolutně uzavřeného – hardwaru a softwaru. To se jim podařilo.

„Triumf Googlu v minulém desetiletí“ – tímto má Wu zajisté na mysli vyhledávač Google. Co přesně je na tomto vyhledávači oproti konkurenci více otevřeného? Je přece ve všech směrech uzavřený: zdrojový kód, řadicí algoritmy, dokonce i rozvržení a poloha datových center jsou drženy v naprostém utajení. Google ovládl trh vyhledávačů z jednoho důvodu: nabídl výrazně lepší produkt. Ve své době byl rychlejší, o hodně přesnější a chytřejší, vizuálně čistší.

„Úspěch internetu nad jeho více uzavřenými rivaly (vzpomínáte na AOL?)“ – v tomto případě téměř dává Wuův text smysl. Internet je skutečně triumf otevřenosti, možná ten vůbec největší. AOL ovšem s internetem nesoupeřil. AOL je služba. Internet je celosvětový komunikační systém. Stále však potřebujete službu, přes kterou se k internetu připojíte. AOL neprohrál proti internetu, ale proti poskytovatelům kabelových a DSL služeb. AOL byl špatně napsaný, příšerně designovaný software, který vás připojoval k internetu pomocí úděsně pomalých dial-up modemů.

Toto přísloví bylo v posledních pár letech vážně zpochybněno, zejména kvůli jedné firmě. Apple ignoroval ideály inženýrů a technologických komentátorů a vytrval se svou polouzavřenou strategií – neboli s „integrovanou“, jak v Applu rádi říkají – a zmiňované pravidlo odmítli.

Toto „pravidlo“ bylo některými z nás vážně zpochybněno, protože je to blbost; ne protože by byl opak pravdou (tedy že uzavřenost vyhrává nad otevřeností), ale že konflikt „otevřený vs uzavřený“ nemá žádnou váhu v určování úspěchu. Apple není výjimkou z pravidla; je dokonalou ukázkou, že toto pravidlo je nesmyslné.

Ale teď, v posledních šesti měsících, začíná Apple v malém i ve velkém klopýtat. Navrhuji revidovat zmiňované staré pravidlo: uzavřenost může být lepší než otevřenost, ale musíte být opravdu geniální. Za normálních podmínek, v nepředvídatelném tržním odvětví a vzhledem k běžným úrovním lidského chybování, otevřenost stále vítězí nad uzavřeností. Jinými slovy, firma může být uzavřená v přímě úměrnosti k její vizi a designerskému talentu.

Nebyla by lepší jednodušší teorie, že společnosti s vizionářskými vůdci a talentovanými designéry (nebo obecně zaměstnanci) bývají úspěšné? Wu se zde snaží určitým způsobem říci, že „uzavřené“ společnosti potřebují vizi a talent více než společnosti „uzavřené“, což je hloupost. (Otevřené standardy jsou zajisté úspěšnější než standardy uzavřené, ale o těch zde Wu nehovoří. Mluví o společnostech a jejich úspěchu.)

Musím být nejdříve opatrný s významy slov „otevřený“ a „uzavřený“, což jsou výrazy v technologickém světě široce užívané, avšak různými způsoby definované. Pravda je, že žádná společnost není úplně otevřená nebo úplně uzavřená; existují na určitém spektru, které můžeme přirovnat k tomu, jak Alfred Kinsley popisoval lidskou sexualitu. V tomto případě mám na mysli kombinaci tří věcí.

Zaprvé, „otevřený“ a „uzavřený“ může určovat, jak tolerantní firma je, ve smyslu kdo může a nemůže používat její produkty, aby se skrze ně spojil se svými zákazníky. Říkáme, že operační systém jako Linux je „otevřený“, protože kdokoliv může vytvořit zařízení, na kterém Linux poběží. Apple je naopak velmi selektivní: nikdy by nelicencoval iOS na telefon od Samsungu, neprodával by Kindle v Apple Storu.

Ne, zřejmě by opravdu neprodávali hardware Kindle v Apple Storu, stejně jako by neprodávali telefony od Samsungu nebo počítače od Dellu. Ani Dell nebo Samsung neprodává výrobky od Applu. Ale Apple má ve svém App Storu aplikaci Kindle.

Zadruhé, otevřenost může znamenat, jak moc nestranně se technologická firma chová vůči ostatním firmám v porovnání, jak se chová sama k sobě. Prohlížeč Firefox se chová k většině webových víceméně stejně. Apple se naopak k sobě chová vždy lépe. (Zkuste ze svého iPhonu odstranit aplikaci iTunes.)

To je tedy druhý Wuův výklad slova „otevřený“ – srovnání webového prohlížeče a operačního systému. Apple však má svůj vlastní browser, Safari, který se stejně jako Firefox chová ke všem stránkám stejně. A Mozilla má nyní vlastní operační systém, ve kterém určitě budou alespoň nějaké aplikace, které nebudete moci odstranit.

Konečně zatřetí, popisuje, jak otevřená nebo transparentní je společnost ohledně fungování svých produktů a jejich používání. Open-source projekty, nebo ty, které stojí na otevřených standardech, volně zpřístupňují svůj zdrojový kód. Zatímco je firma jako Google v mnoha ohledech otevřená, velmi pečlivě střeží věci jako zdrojových kód svého vyhledávače. V technologickém světě se u běžně používá metafora, která tento poslední aspekt přirovnává k rozdílu mezi katedrálou a tržištěm.

Wu dokonce připouští, že největší klenoty Googlu – jeho vyhledávač a datová centra, která jej pohání – jsou uzavřená naprosto stejnou měrou jako software od Applu. Nezmiňuje přitom vůdčí roli Applu v open-source projektech jako je WebKit nebo LLVM.

Dokonce i Apple musí být natolik otevřený, aby příliš nenaštval svoje zákazníky. Na iPadu sice nemůžete spouštět Adobe Flash, ale můžete k němu připojit téměř jakákoliv sluchátka.

Flash? Jaký že se píše rok? Flash nemůžete spouštět ani na tabletech Kindle od Amazonu, telefonech ani tabletech Nexus od Googlu.

Že „otevřenost vítězí nad uzavřeností“ je nová myšlenka. Po většinu dvacátého století, integrace byla široce považována za nejlepší formu obchodní organizace. […]

Status quo se začal měnit v sedmdesátých letech. V technologických trzích, od osmdesátých let do poloviny minulého desetiletí, otevřené systémy opakovaně porážely svoje uzavřené konkurenty. Microsoft Windows porazil svoje rivaly tím, že byl více otevřený: na rozdíl od operačního systému od Applu, který byl technologicky lepší, Windows běžel na jakémkoliv hardwaru, a mohli jste na něm spustit téměř všechen software.

Tak znovu, Mac nebyl poražen, a když se podíváme na desetiletí dlouhou historii PC odvětví, vše napovídá tomu, že otevřenost nemá co dělat s úspěchem, tím méně s Macem. Pokud vůbec něco, dokazuje to spíše opak. Horská dráha macovského úspěchu – v 80. letech nahoře, v 90. letech dole, v současnosti opět nahoře – úzce odpovídá kvalitě hardwaru a softwaru Applu, nikoliv jeho otevřenosti. Macu se nejvíce dařilo, když byl uzavřený, nejméně, když byl otevřený.

Microsoft zároveň porazil vertikálně integrované IBM. (Vzpomínáte na Warp O.S.?)

Vzpomínám, ale Wu očividně ne, protože ten systém se jmenoval „OS/2 Warp“.

Pokud byla otevřenost klíčem k úspěchu Windows, co Linux a desktop? Linux je skutečně otevřený, ať už používáme jakoukoliv definici, o mnoho otevřenější, než by kdy mohl být Windows. A coby desktopový operační systém nestál skoro za nic, jelikož nikdy nebyl kvalitativně zvlášť dobrý.

Na serverech, kde je Linux široce ceněn jako technologicky vynikající – rychlý a spolehlivý – naopak zaznamenal obrovský úspěch. Kdyby byla otevřenost klíčová, Linux by uspěl všude. Avšak neuspěl. Uspěl jen tam, kde byl skutečně dobrý, a to je coby serverový systém.

Původní model Googlu byl troufale otevřený a rychle předběhl Yahoo a jeho model plateb za přednostní umístění.

Přisuzovat fakt, že Google zničil konkurenční vyhledávače první generace, jeho otevřenosti, je absurdní. Jejich vyhledávač byl lepší – ne jen o trochu lepší, ale o mnoho lepší, snad desetkrát lepší – ve všech ohledech: v přesnosti, rychlosti, jednoduchosti, dokonce i vizuálním designu.

Zato žádný uživatel, který po letech s Yahoo, Altavista apod., si po vyzkoušení Googlu neřekl: „Wow, tohle je o tolik otevřenější!“

Většina vítězných společností osmdesátých až nultých letech, jako Microsoft, Dell, Palm, Google a Netscape, byla otevřená. A samotný internet, vládou financovaný projekt, byl jak neuvěřitelně otevřený, tak neuvěřitelně úspěšný. Zrodilo se nové hnutí a spolu s ním pravidlo, že „otevřenost vítězí nad uzavřeností“.

Microsoft: vlastně neotevřený, pouze licencuje své operační systémy – a to ne zdarma, ale za peníze – jakékoliv společnosti, která zaplatí.

Dell: jak otevřený? Největší úspěch Dellu nebyl dán otevřeností, ale tím, že tato firma přišla na způsob, jak vyrábět PC levněji a rychleji než její konkurenti. S nástupem outsourcování výroby do Číny výhoda Dellu postupně zmizela spolu s jeho relevantností. Tohle není zrovna zářný příklad trvalého úspěchu.

Palm: v čem otevřenější než Apple? Navíc už neexistuje.

Netscape: vytvářeli prohlížeče a servery pro skutečně otevřený web, ale jejich software byl uzavřený. A co je stálo jejich vedení na poli prohlížečů byl dvojitý útok ze strany Microsoftu: 1) Microsoft přišel s lepším prohlížečem, 2) v kompletně uzavřeném (a také ilegálním) stylu využili svojí kontroly nad uzavřeným systémem Windows a začali spolu s nimi dodávat Internet Explorer místo Netscape Navigatoru.

Vítězství otevřených systémů odhalilo zásadní nedostatek uzavřených designů.

Wuovy příklady spíše odhalily zásadní nedostatek v jeho tvrzení: není pravdivé.

Což nás přivádí do minulého desetiletí a velkému úspěchu Applu. Společnost Apple po zhruba dvacet let úspěšně porušovala naše pravidlo. Ovšem bylo tomu tak, protože měla nejlepší ze všech možných systémů; jmenovitě diktátora s absolutní mocí, který byl zároveň géniem. Steve Jobs byl ztělesněním korporátní verze Platónova ideálu: král filozof efektivnější než jakákoliv demokracie. Apple byl závislý na jedné centralizované mysli, která málokdy chybovala. Ve světě bez chyb je uzavřenost lepší než otevřenost. Následkem toho Apple na krátkou dobu vítězil nad svou konkurencí.

Přístup Tima Wua k celému tématu je zpátečnický. Místo toho, aby zhodnocoval fakta a načrtl závěr ohledně vztahu míry otevřenosti a komerčního úspěchu, s vírou v tento axiom už začal a různá fakta se snažil deformovat tak, aby odpovídaly jeho dogmatu. Wu tudíž tvrdí, že úspěch Applu v minulých 15 letech není nezvratitelným důkazem, že axiom „otevřenost vítězí nad uzavřeností“ neplatí, ale výsledkem jedinečných schopností Steva Jobse, které překonaly sílu otevřenosti. Takhle mohl vést firmu jedině on.

Wu ve svém eseji vůbec nezmínil slovo „iPod“, o „iTunes“ promluvil jen jednou – ve výše citovaném odstavci, který Applu vyčítá, že ze svého iPhonu nemůžete iTunes odstranit. Je to příhodné opomenutí v článku, který obhajuje, že „otevřenost vítězí nad uzavřeností“. Tyto dva produkty jsou totiž příkladem toho, že v cestě k úspěchu existují ještě další důležité faktory – lepší vyhrává nad horším, integrace je lepší než fragmentace, jednoduchost vítězí nad složitostí.

Wu svůj esej zakončuje touto radou:

Nakonec čím lepší bude vaše vize a designerské schopnosti, tím více se můžete snažit být uzavření. Pokud si myslíte, že vaši produktoví designeři dokáží napodobit téměř bezchybný výkon Jobse za posledních 12 let, směle do toho. Ale pokud vaši firmu řídí pouze lidé, tak čelíte velmi nepředvídatelné budoucnosti. Podle ekonomiky, při které se s chybami počítá, je otevřený systém jistější. Možná se dejte na tento test: probuďte se, podívejte se do zrcadla a zeptejte se sami sebe – Jsem Steve Jobs?

Zde je klíčové slovo „jistější“. Vůbec se o to nepokoušejte. Nedělejte nic odlišného. Nehoupejte s lodí. Nezpochybňujte obecný názor. Plavte po proudu.

To na Applu lidi štve. Každý používá Windows, proč se tedy Apple prostě nemůže spokojit s výrobou stylových počítačů s Windows? Chytré telefony vyžadovaly hardwarové klávesnice a vyměnitelné baterie; proč Apple vyrobil ten svůj bez obojího? Každý věděl, že pro plnohodnotný web potřebujete Flash Player, proč ho Apple poslal k šípku? Reklamní kampaň „Myslete jinak“ po 16 letech ukázala, že to byl víc než jen výmluvný marketing. Jedná se o jednoduché a seriózní motto, které společnosti slouží jako vodítko.

Podle mě není Wuovo přesvědčení o tom, že by společnosti vyhrávali svou „otevřeností“, ale nabízením možností.

Kdo je Apple, že rozhoduje, jaké aplikace budou v App Store? Že žádný telefon nebude mít hardwarové klávesy a vyměnitelné baterie. Že jsou na tom moderní zařízení líp bez Flash Playeru a Javy?

Tam, kde jiní nabízejí možnosti, Apple dělá rozhodnutí. Někteří z nás na tom oceňují to, co trápí ostatní – že tato rozhodnutí byla povětšinou správná.

Přeloženo a publikováno s laskavým svolením Johna Grubera.

Zdroj: Daringfireball.net

Student žurnalistiky, náruživý hráč, nově nadšený fotograf a hlavně velký fanoušek techniky. Zejména té s nakousnutým jablkem.

Všechny články autora

Diskuze k článku

    Nevim, zda je to prohlizenim na iPhone, ale chybi obcas pismena v nekterych slovech. Ke vsemu nektere vety nejsou cele… Asi prelozeno googlem a neprotazeno zadnou corecturou.

    To jsou zbytecne komplikovane rozbory. Apple tehdy porazila cena a v soucasnosti k tomu dojde opet. Vyrobky konkurence se vzdy za nejaky cas dotahnou kvalitou a cenu maji nizsi. Tech mene movitych je proste vice. Pouzivam Apple vyrobky 22 let, tak vim jak to je :-)))

    Apple tenkrat porazilo, ze nabizel drahy odpad. Mac OS 8/9 se jinak nazvat nedal. Ve srovnani s tim byly NT zazrak.

    Ted se to mozna castecne zopakuje v post-PC variante. iPhone i iPad nejsou spatne, ale uz take nejsou nejlepsi. iOS neumi celkem zakladni veci (sdileni dat mezi aplikacemi mne opravdu hodne pali). A cena patri k tem vyssim. Urcite to nebude na pad do hlubiny jako byl Apple v devadesatych letech, ale nemyslim si, ze by za tri roky byl Apple vniman tak pozitivne (a byl tak obrovsky vydelecny) jako trebas jeste pred rokem.

    Tak to jsi oproti mně docela mladej JURO, ale pořád lepší, než ti iOS geekové, co si nejen zde hrají na „odborníky“ v oblasti Apple…

    Na druhou stranu – uzavřenost může zákazníky i odvádět. Když jsem chtěl sesynchronizovat svůj kalendář mezi Apple zařízeními a jedním ne-Apple zařízením, tak jsem nakonec skončil u Googlu, neboť iCloud si prostě hraje na vlastním písečku a dělit se o data s jinými než Apple zařízeními odmítá. Ve finále jsem tak kvůli uzavřenosti musel přepnout na konkurenční službu. Podobné je to i s Fotostreamem. Nahradil jsem ho funkcí Camera upload na Dropboxu, neboť funguje napříč zařízeními a systémy a používá standardní strukturu souborů, s níž se dobře pracuje. Apple je jako zlatá klec. Dokud jste uvnitř, je to ráj. Ale běda vám, jakmile se pokusíte udělat jediný krůček ven z klece. Běda vám…

    Vyborny clanek, cetl jsem ho pred par dny kdyz ho uverejnil Gruber a rikal jsem si, ze by bylo skvele ho prelozit, takze diky!

    Ale ke komentarum. Nekteri lidi tady zrejme porad ale nepochopili, o cem clanek je, takze to napisu velmi jednodusse.

    Gruber rika, ze uspech NENI definovan tim, jestli je firma uzavrena ci otevrena. Uspech je podle nej definovan tim, jak kvalitni tvori vyrobky. Takze Apple neni uspesny kvuli tomu, ze by byl uzavreny. Ani Google neni uspesny kvuli tomu, ze by byl (nekdy) otevreny. Obe firmy jsou uspesne kvuli tomu, ze delaji nejlepsi vyrobky ve svem odvetvi.

    Takze kecy o uzavrenosti/otevrenosti jsou naprosto zbytecne. Ve vysledku jen zalezi na tom, jestli vas vyrobek je ‚nejlepsi vec na svete‘ nebo ‚totalni sunt‘.

    Poznamka: pro ty, co komentovali, aniz by cetli clanek, bych si precetl hlavne pasaz, kde Gruber ukazuje, kde Apple je otevrenejsi nez Google a ze holt firma se nemuze nazvat otevrenou ani uzavrenou. Protoze vzdy jde o konkretni casti firmy.
    Ale opet, je uplne jedno jestli je firma uzavrena ci otevrena. Kdyz bude vyrabet odpad, tak se nebude kupovat ani v jednom pripade.

celý text





Čtěte více



.