Apple začal v posledních dnech výrazně propagovat svou herní službu Arcade jako řešení, které umožňuje za jeden měsíční poplatek získat přístup k alespoň 100 hrám pro iPhone, iPad, Mac a Apple TV. Na první pohled je to vlastně alternativa Xbox Game Passu, mimořádně oblíbeného programu pro Xbox One a Windows 10, jehož předplatitelé dnes mají přístup k cca 300 hrám na obou platformách. A ty hry, které to podporují, si můžete vychutnat na obou zařízeních díky synchronizaci postupu a cross-platform multiplayeru.
Ostatně, u některých her to podporuje i služba Arcade, a to dokonce za nižší cenu. Ano, rozdíl je také poznat v kvalitě, protože Mac nebyl nikdy herní platformou, ačkoliv tato služba je náznakem, že by se situace mohla časem měnit. iPhone je ovšem mezi hráči her, a to zejména těch mobilních, opravdu populární. Třeba v Asii je hraní na mobilech natolik oblíbené, že v šanghajském metru najdete reklamy na nejnovější mobilní RPG a v televizi pak celé kanály dedikované mobilním hrám. Není náhoda, že se Blizzard rozhodl přenést Diablo na mobily, ačkoliv se tento krok nesetkal s popularitou u západních hráčů. Bylo by nesmyslné, kdyby to Apple nevěděl a je jen dobře, že spustil herní službu.
Co mi ale na řešení od Applu přijde zvláštní, je styl, jakým tato služba funguje a upřímně se trochu obávám, zda to na konci dne nedopadne hůř, než Google Stadia. Mnozí vývojáři, včetně těch, kteří vydávají hry přes Xbox Game Pass, si tuto službu chválí a existuje několik nezávislých her, které díky této službě dokázaly několikanásobně zvýšit své prodeje. Jako třeba cyklistická hra Descenders. Hráči tak mají možnost své oblíbené hry a jejich vývojáře podpořit tím, že si hry koupí a i když jednoho dne zmizí z nabídky XGP, mohou si je pořád zahrát.
Možnost volby ovšem u Arcade nečekejte. Hry, které jsou dostupné v knihovně, jsou dostupné pouze tam a na možnost koupě zapomeňte. Ano, výhodou je, že Apple může tímto stylem získat aktivní příjem i z her, které nenabízejí mikrotransakce, protože je jednoduše nepotřebují. Jenže je zde také riziko, že chybějící možnost volby odradí některé hráče od toho, aby nad touto službou vůbec přemýšleli. To je také můj případ. Na Xboxu hraji přes 10 let a mám aktivně předplacené různé služby, třeba Game Pass, díky kterému mám přístup k opravdu rozsáhlé sbírce her, mou vlastní knihovnu pak tvoří bezmála 400 kousků.
U Macu se má situace tak, že zde hraji opravdu jen občas a nemyslím si, že když se zde jednou za půl roku dostanu k nějaké hře, že bych si kvůli tomu měl předplácet nějakou službu. Mnohem raději bych si hru koupil i třeba za čtyřnásobek ceny měsíčního členství v Arcade s tím, že si ji mohu zahrát kdykoliv, kdy na to dostanu chuť, ať už by to bylo zítra, za měsíc nebo za dva roky. Jenže takto Apple a bohužel ani vývojáři nezískají mé peníze nijak.
Kromě toho, že Arcade na mě působí jako VIP klub uvnitř VIP klubu, mi u služby jakožto u moderní herní platformy chybí komunita. Ať už je řeč o PlayStationu, Xboxu nebo Nintendu, jádro každé herní platformy dnes tvoří komunita spoluhráčů, se kterými se můžete podělit o své zážitky. Zde se ale nemám o co dělit, protože jednoduše nevím o jiných hráčích, přesně tak jako nevím o jiných předplatitelích Netflixu nebo HBO GO, dokud se nezeptám. Absence komunity je bohužel také důvodem, proč v dnešní době jen stěží funguje online hraní a i ty největší fenomény, jako třeba Rocket League, postupně odcházejí. Věci se ale mohou mít i jinak, Apple má pořád možnost se zlepšit.