Zavřít reklamu

Apple představil světu 23. října 2012 inovovaný iMac. Čekal jsem dlouhé měsíce, na každé z posledních třech keynote jsem doufal v jeho představení. O přechodu na novou platformu jsem už přemýšlel od začátku roku 2012, ale přechod je to pouze pro domácí účely. V mojí práci je primární platforma stále Windows a asi ještě dlouho zůstane. Z tohoto pohledu budou psány i následující odstavce. Subjektivní hodnocení se týká nejen hardware jako takového, ale i software, který je pro mě naprosto nový.

Úvodem je třeba konstatovat, že inovace v novém modelu iMacu jsou poměrně zásadní. Nejde pouze o zvýšení výkonu a pár drobností navíc, jak je běžné, ale došlo ke změně designu a některých technologií. iMac má nyní kapkovitý tvar, takže vypadá opticky velmi tence, přičemž ty nejrozměrnější součástky se nacházejí kolem středu zadní části, která přechází v podstavec. Přední strana je prakticky totožná s předcházejícími modely.

Krok první. Naklikat, zaplatit a čekat

Pokud si nekoupíte nějakou standardní konfiguraci, například u českého prodejce, pravděpodobně budete čekat a čekat. A pak zase čekat. Já jsem poslal objednávku 1. prosince 2012 a balík jsem si vyzvedl přesně 31. prosince ráno v centrálním skladu TNT. Navíc jsem volil nestandardní konfiguraci s procesorem i7, grafickou kartou Geforce 680MX a Fusion Drive, což mohlo znamenat nějaký ten den navíc.

Musím říct, že díky zásilkové službě TNT Express, máte možnost sledovat zásilku od jejího převzetí do doručení. Dnes už standardní služba, ale taky celkem adrenalinová záležitost, pokud se na svůj balík opravdu těšíte. Zjistíte například, že iMac vyzvedávají v Shanghai a následně letí z města Pudong. Minimálně si rozšíříte své zeměpisné znalosti. Taky se ale můžete hláškou „Delay Due To Routing Error. Recovery Actions Underway“ dozvědět, že vám zásilku omylem poslali z Koldingu do Belgie, místo do Čech. Slabším povahám doporučuji zásilku snad ani nesledovat.

Krok druhý. Kde to mám podepsat?

Když jsem si zásilku přebíral, překvapilo mě, jak je krabice malá a lehká. Čekal jsem trochu jinou váhu a rozměry, ale věřil jsem, že mě nikdo nenapálil a nerozbalím si krabici plnou čínského oblečení.

Po otevření klasické hnědé krabice už na vás vykoukne bíla krabice s vyobrazeným iMacem na přední straně. Počítač je zabalen opravdu důkladně a překvapilo mě, s jakým důrazem na detail je všechno provedeno. Všechno je důkladně obaleno, přelepeno. Nikde žádné smítko ani otisk čínského nezletilého pracanta.

V balení toho mnoho nenajdete. První na vás kouká krabička s klávesnicí a v mém případě s Magic Trackpadem. Pak jen samotný iMac a kabel. Toť vše. Žádné cédéčka s předloňskými softwarovými trháky, žádné demoverze a žádné reklamní letáky. Prostě nic. Trochu málo muziky za tolik peněz říkáte? Ale kdepak… Právě za to si připlatíte. Klávesnice i Magic Trackpad jsou bezdrátové, přístup na síť může být přes Wi-Fi. Prostě a jednoduše za jeden kabel u stolu se platí. Nic víc nepotřebujete.

Součástí balení je i česká příručka.

Krok třetí. Připoutejte se, odlétáme

První start byl plný napětí. Byl jsem hodně zvědavý, jak svižný OS X je, v porovnání s Windows. Bohužel moje hodnocení bude trochu nefér, protože v iMacu je Fusion Drive (SSD + HDD) a já na Windows doposud se SSD nepracoval. Pokud pominu ten absolutně první start s určitou personalizací, tak studený start do pracovní plochy trvá úctyhodných 16 sekund (model iMaca z roku 2011 s pevným diskem startuje cca 90 sekund, pozn. redakce). S tím, že to neznamená, že by se ještě něco dočítalo v průběhu zobrazení plochy. Prostě zobrazí se plocha a vy můžete začít pracovat. S Fusion Drive souvisí ještě jedna věc. Díky němu startuje vše prakticky okamžitě. Systém prostě reaguje okamžitě a aplikace jsou spuštěny bez zbytečného čekání.

Syrový výkon

Příplatková kombinace procesoru Intel Core i7, GeForece GTX 680MX a Fusio Drive je pekelná. Za své peníze dostanete jeden z nejvýkonnějších desktopových procesorů současnosti, konkrétně se jedná o typ Core i7-3770, který je fyzicky čtyřjádrový s funkcí Hyper-Threading prakticky osmijádrový. Vzhledem k tomu, že na iMacu nedělám žádné složité úkony, tak se mi tento procesor nepodařilo standardní prací zaměstnat ani na 30 %. Přehrávání Full HD videa na dvou monitorech je pro tohle monstrum rozcvička.

Grafická karta od firmy NVidia ve verzi GTX 680MX je zase ta nejvýkonnější mobilní grafická karta, kterou si dnes můžete koupit. Podle webů jako je například notebookcheck.net se výkonově jedná o ekvivalent loňské desktopové Radeon HD 7870 nebo GeForce GTX 660 Ti, což znamená, že pokud si rádi zahrajete hry, tak vám iMac rozpohybuje veškeré aktuální tituly v nativním rozlišení ve vysokých detailech. Výkonu na to má dostatek. Otestoval jsem zatím jen tři tituly (World of Warcraft s posledním datadiskem, Diablo III a Rage) a vše běhá na maximální možné detaily v nativním rozlišení bez zaváhání a s dostatečnou rezervou, snad až na WoW, který se v místech s vysokým počtem hráčů dostal na hranici 30 snímků z obvyklých 60–100. Diablo a Rage jsou už pro tento hardware omalovánky a frekvence vykreslování neklesají pod hranici 100 FPS.

Fusion Drive

V krátkosti se ještě zmíním o Fusion Drive. Tím, že se jedná v podstatě o spojení SSD disku a klasického HDD, může toto úložiště čerpat výhodou z obou. Získáte velmi rychlou odezvu aplikací a svých dat, ale také se nemusíte tolik omezovat s úložním prostorem. SSD má v iMacu kapacitu 128 GB, nejedná se tedy o pouhou cache klasického disku, ale opravdové úložiště, do kterého systém inteligentně ukládá data, která často používáte. Výhoda tohoto řešení je zřejmá. Nemusíte si hlídat data, která jsou pro vás důležitá sami, ale systém to udělá za vás sám. Odpadá tak přemýšlení, zda mám soubory tady nebo tam. Prostě to funguje a prozatím také dobře.

Je dobré také poznamenat, že se nejedná o nijak převratnou a novou technologii, protože se již nějaký čas skvěle uplatňuje například u serverů. Apple pouze udělal to, co umí nejlépe. Odladil technologii, kterou přenesl do desktopů, tedy masám, což mohla udělat kterákoliv firma před ním, ale neudělala.

Hlasitost počítače

S monstrózním výkonem, který se ukrývá v elegantním těle iMacu souvisí ještě jedna věc – hluk. iMac je za běžných okolností naprosto tichý stroj. To však neznamená, že pokud mu zatopíte pod kotlem, tak o sobě nedá vědět. Chladící ventilátor se mi podařilo roztočit do nepatrně slyšitelných otáček přibližně po třech hodinách hraní World of Warcraft. Naštěstí fungovalo chlazení tak, že se větrák na chvíli roztočil a pak jsem o něm zase půl hodiny nevěděl. Z tohoto pohledu hodnotím iMac velmi kladně. Velmi dobře si pamatuji na krabice pod stolem, které přehlušily i zvuk přes sluchátka a další člověk v pokoji s očekáváním trnul, kdy se ta podivná krabice vznese a odletí. To se zde naštěstí nekoná. Celkově je chlazení vymyšleno nějak lépe v porovnání s předcházející generací. Vzpomínám si, že minulý iMac se celkem zahříval, jeho zadní strana byla poměrně teplá, ale u modelu z roku 2012 je větší teplota cítit hlavně kolem uchycení k podstavci, ale tělo je jinak chladné.

Konektivita s okolím

iMac disponuje konektorem na gigabitový Ethernet, dvěma Thunderbolt porty, čtyřmi porty USB 3, čtečkou karet SDXC a zdířkou pro sluchátka. Toť vše. Žádné HDMI, FireWire, VGA, LPT atd. Z vlastní zkušenosti ale vím, že potřebuji maximálně dvě USB a HDMI jsem už nahradil Thunderbolt portem s redukcí za 4 dolary.

Zadní strana iMacu s porty.

Ještě jednou, třikrát hurá, iMac má skutečně USB 3. Možná to ani nevíte, ale množství externích disků, které máte doma už toto rozhranní podporuje a to tak dlouho, že já jsem na to zapomněl. O to víc jsem byl překvapený, když se mi data z obyčejného externího disku najednou začala přesouvat rychlostí 80 MB/s, oproti běžným 25 MB/s.

Trochu větší rozporuplné pocity vyvolává absence jakékoliv optické mechaniky. Nacházíme se v přechodné době, kdy vlastně optická media už nikdo nepotřebuje, ale každý je má. Budu si kvůli tomu kupovat externí mechaniku? Nebudu. Na přenesení uchovaných dat z CD/DVD jsem použil starý notebook, který půjde zase do skříně. Tím to pro mne hasne, ale myslím, si, že většina lidí takto tolerantní nebude.

Displej

Displej je to nejdominantnější co na iMacu je a není se čemu divit. Současná generace určitě mnoho laiků potrápí otázkou, kdeže vlastně je ten počítač v tom displeji, protože díly počítače jsou ukryty velmi decentně.

Dovolím si tvrdit, že drtivá většina domácností má doma monitory s cenovkou 3 až 6 tisíc korun s rozměry 19″ až 24″. Pokud do této kategorie patříte i vy, tak vás displej nového iMacu posadí doslova na zadek. Rozdíly nepoznáte okamžitě, ale až teprve ve chvíli, kdy si na iMacu zobrazíte fotky, aplikace atd., které znáte ze svého starého monitoru. Podání barev je neuvěřitelně silné. Pozorovací úhly jsou tak velké, že je pravděpodobně nikdy nevyužijete. Díky rozlišení 2560 x 1440 pix je rastr opravdu jemný (108 PPI) a z běžné vzdálenosti žádné neostrosti neuvidíte. Retina to není, ale zoufat si rozhodně nemusíte.

Porovnání odlesku obrazovky. Vlevo iMac 24″ model 2007 vs. 27″ model 2011. Autor: Martin Máša.

Co se týká odlesků, tak se displej subjektivně nachází někde mezi klasickým lesklým a matným. Pořád je to sklo a tudíž vznikají odrazy. Pokud ale displej porovnám s předchozí generací, tak je těch odrazů daleko méně. V běžně osvětlené místnosti tedy nebudete mít problém. Pokud vám ale přes rameno svítí slunce, asi ani tento displej nebude to pravé ořechové. Já osobně si ještě stale zvykám na úhlopříčku, které je v mém případě 27″. Plocha je opravdu obrovská a ze standardní vzdálenosti už vaše zorné pole pokryje celou tuto plochu a okraje vidíte částečně periferním viděním, což znamená, že musíte očima po ploše přejíždět. A řešením bohužel není posunutí displeje dále od židle, protože některé ovládací prvky OS X jsou tak malé (např. detaily souboru), že já na ně vidím špatně.

Zvuk, kamera a mikrofon

No, jak bych to jen řekl. Zvuk z iMacu je prostě… průser. Čekal jsem trochu více i přes štíhlost celého počítače. Zvuk je naprosto plochý, nevýrazný a ve vyšších hlasitostech prostě rve uši. Takže ho berte tak, že tam je, ale nepočítejte s nějakým audiofilním zážitkem. Na to už si musíte pořídit něco dalšího. Samozřejmě zvuk ze sluchátek už má vše, co je třeba a je to také určité řešení. Mikrofon je naprosto v pořádku, při FaceTime hovorech si nikdo nestěžoval na kvalitu, proto mu nemám co vytknout.

Kamera je také solidní nouzovka. Opět jsem čekal něco malinko lepšího. Kamera podává obraz dost neostře, sama se nijak nepřeostřuje a je to znát. Nějaké rozpoznávání obličeje a tedy I zmíněný autofocus, co známe z iPhone se zde prostě nekoná. Škoda.

Příslušenství

K iMacu toho mnoho nedostanete. V základním balení je hliníková bezdrátová klávesnice a pak máte na výběr, jestli chcete myš nebo trackpad. Já měl výběr celkem jednoduchý. Vybral jsem trackpad, protože používám kvalitní myš Logitech, ale hlavně jsme chtěl vyzkoušet něco nového. Navíc mne lákala gesta, kterých je možné na trackpadu použít ještě o něco víc než na myši.

Dílenské zpracování obojího je na velmi slušné úrovni. Klávesnice má slušný zdvih a klávesy reagují dobře, jediné co bych vytknul je určité vůle kláves v pohybu po stranách, lehce se viklají. Působí to trochu lacině, ale zvyknout se na to dá. Trackpad je jedním slovem skvost. Jednoduchá hliníkovo-plastová destička s perfektní citlivostí. Vytknul bych snad jen příliš tvrdý zdvih zmáčknutí, obzvláště v horní části trackpadu nemáte téměř šanci provést klik. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem zapnul softwarové klikání poklepnutím na dotykovou destičku, což defaultně nastaveno není. Co je ale na Magic Trackpadu úplně nejvíc, tak to jsou už zmíněná gesta. Jako dlouholetý Windows user musím říct, že je to ta nejvíc cool věc OS X vůbec. Práce s gesty je rychlá, efektivní a snadná. První dny jsem ještě sem tam používal myš, protože jsem byl s trackpadem pomalý, ale po 14 dnech leží myš vypnutá na stole a jediné co používám, je tahle kouzelná destička. Navíc, pokud má někdo problém s bolestmi v zápěstí, bude tuhle hračku milovat ještě o kousek víc.

Závěrem, aneb koupit nebo ne?

Jak je vidět, já jsem si už před nějakým časem odpověděl. S odstupem času je třeba si říci, že abyste se rozhodli stejně, musíte být tak trochu fandové do značky, technologií, designu, a nebo se prostě chcete odlišit a peníze nehrají roli. Já jsem od každého trochu. Vzhledem k tomu, že mám už i jiné produkty od Apple, tak tohle je jen další díl domácího ekosystému, který si rozumí s ostatními částmi. Očekával jsem od tohoto stroje další propojení již existujících zařízení, což funguje skvěle.

e špičkový výkon, který vám bude stačit ještě několik let na jakoukoliv práci doma. Mimo jiné si pořídíte špičkový monitor, který byste si pravděpodobně jinak nedopřáli. Tohle všechno zabaleno v designu, který vyvolává emoce a který ostudu neudělá v žádné domácnosti. Koupí iMacu taky automaticky přesedláváte na novou platformu, která je převzala hodně ze světa iPhonů a iPadů, což bude hodně lidem vyhovovat.

Autor: Pavel Jirsák, twiter účet @Gabrieluss

.