Vratislav Holub V roce 2020 nám Apple oznámil přechod na vlastní čipy Apple Silicon, které mají pohánět jablečné počítače a nahradit tak procesory od Intelu. Ještě v tomto roce jsme se pak dočkali hned trojice Maců s prvotním čipem M1, kterým nám Apple doslova vyrazil dech. Dočkali jsme se totiž poměrně zásadního nárůstu výkonu a pomalu až nepředstavitelné úspornosti. Na zcela novou úroveň to pak gigant vytáhl s pokročilejšími čipy M1 Pro, Max a Ultra, které dokážou zařízení poskytnout dechberoucí výkon při nízké spotřebě.
Mohlo by vás zajímat
Jiří Filip Apple Silicon doslova vdechl Macům nový život a nastartoval novou éru. Vyřešil totiž jejich největší problémy s mnohdy nedostačujícím výkonem a konstantním přehříváním, což bylo způsobeno nevhodným, respektive příliš tenkým designem předchozích generací v kombinaci s procesory Intel, které se v takovýchto podmínkách rády přehřívaly. Na první pohled se přechod na Apple Silicon zdá jako geniální řešení pro jablečné počítače. Bohužel ne nadarmo se říká, že není všechno zlato, co se třpytí. Přechod s sebou totiž přinesl i řadu nevýhod a paradoxně Macy zbavil zásadní výhody.
Apple Silicon přináší řadu nevýhod
Samozřejmě již od příchodu prvních čipů od Applu se mluví o nevýhodách spojených s použitím odlišné architektury. Jelikož jsou nové čipy postavené na ARMu, tak se tomu musí přizpůsobit i samotný software. Pokud není pro nový hardware optimalizován, běží přes takzvanou Rosettu 2, kterou si můžeme představit jako speciální vrstvu pro překlad appky, aby si s ní poradily i novější modely. Ze stejného důvodu jsme ostatně přišli o oblíbený Bootcamp, který jablíčkářům umožňoval si po boku macOS nainstalovat i Windows a dle vlastních potřeb mezi nimi jednoduše přepínat.
Takto Apple představil první čip M1
Jako zásadní nevýhodu však myslíme (ne)modulárnost. Ve světě stolních počítačů je modularita zcela normální a umožňuje tak uživatelům si libovolně měnit komponenty, respektive s postupem času je tak aktualizovat. U laptopů je situace sice o dost horší, ale i přesto bychom zde nějakou tu modularitu našli. To vše bohužel s příchodem Apple Silicon padá. Všechny komponenty, včetně čipu a jednotné paměti, jsou totiž připájeny k základní desce, což sice zajišťuje jejich bleskurychlou komunikaci a tedy i rychlejší chod systému, avšak zároveň nám tak padá možnost do zařízení zasáhnout a případně některé z nich obměnit. Jedinou možností pro nastavení konfigurace Macu tak máme jen při jeho koupi. Následně už s vnitřkem jednoduše nic neuděláme.
Problém pro Mac Pro
Zcela zásadní problém to přináší v otázce Macu Pro. Apple totiž roky tento počítač prezentuje jako skutečně modulární, jelikož si jeho uživatelé mohou dle vlastní potřeb vyměnit například procesor, grafickou kartu, přidat další doplňkové karty jako Afterburner a obecně tak mají parádní kontrolu nad jednotlivými komponenty. Něco takového u Apple Silicon zařízení jednoduše není možné. Je tedy otázkou, jaká budoucnost zmiňovaný Mac Pro čeká a jak to s tímto počítačem vlastně dopadne. Nové čipy nám sice přinášejí skvělý výkon a řadu dalších výhod, což je geniální především pro základní modely, jenže pro profesionály už o tak vhodné řešení jít nemusí.
Mohlo by vás zajímat
Amaya Tomanová 
Bohužel souhlasím.
Nemodulárnost a omezené možnosti využití aplikací, kdy ne všechny jsou již podporované s M1/2 (bohužel ani s Rosettou) byl důvod, proč jsem zvolil Windows.
Ešte by som spomenul jednu nevýhodu, a tou je podpora. V prípade Macov s Intelom platilo, že po skončení oficiálnej podpory bolo možné nainštalovať aj novší OS vzhľadom na univerzálnu x86 inštrukčnú sadu a 95% vecí fungovalo bez problémov vrátane aplikácií. Najnovší MacOS si tak užívateľ mohol nainštalovať aj na 15 rokov starý MacBook. To isté platí aj o starých Windows počítačoch, kedy Windows 11 funguje bez problémov aj na 20 ročnom HW. U Apple Silicon má ale bootovanie operačného systému namiesto UEFI v rukách iBoot, takže zavádzanie operačného systému je ako na iPhonoch a iPadoch. Po ukončení podpory zo strany Apple neexistuje možnosť, ako nepodporovaný operačný systém nahrať, takže zariadenia budú odkázané na postupnú stratu kompatibility aplikácií a svoj koniec.
To je pravda. Každopádně si myslím, že nad tím už dost moudrých přemýšlelo a do budoucna se tenhle problem vyřeší. nevíme ještě jak. ale tím, že tento problem vznikl, tak bude časem na programu řešení.
osobne se do M1atd nehrnu, ano, testy blablabla.. ale v realne praci neni zadny rozdil – aspon z toho co jsem videl. Delam predevsim v Motionu a FCPx a kdyz v Motionu mam bezne promo v HD, tak se M1 chova takrka totozne jako Intel va macmini18, takze renderovat nahled trva stejne dlouho a uz vubec nemluvim o efektech, tam je to stejne zoufale jako s UHD Graphics 630, coz je fakt spatny. Ukazky na youtubu, ze je export hotovy za tretinu casu atd, je neco, co nepotrebuji, jelikoz export je az zaver a to si mezitim klidne odpocinu :) A modularita je opravdu velky problem, verim, ze by to nebyl problem udelat tak, ze by se proste menily desky primo od applu – jako karty v motherboardu, ale to se applu nelibi, protoze oni chteji abychom kupovali porad nove stroje :)
V “reálné práci” žádný rozdíl. 🤣🤣🤣 Lopatou házet Vám opravdu nepomůže více než zastaralý model s intelem. Pokud ovšem pracujete s počítčem, je to rozdíl obrovský. Přešel jsem z intel pro 2020 na m1 13 pro a teď 14pro a jsou to generační rozdíly. Ani nemusím zmiňovat výkon, ale výdrž na baterii a provozní vlastnosti jsou samy o sobě dostatečným důvodem k upgrade.
Souhlas. MacBook Pro 16 s intelem vydržel na baterku tak 2 hodiny, s M1 klidně 10. To je jeden zásadní rozdíl.
Ja to vse chapu, a v uzozovkach realnou praci, mam na mysli to, ze proste behem skladani, zkouseni a vytvareni treba prave v AppleMotionu cokiliv, taks e vlastne M1 neprojevi. Tohle ja povazuji za neco dulezitejsiho, nez exporty, baterku v macmini nemam. Delal jsme na cca 7-8 apple strojich a jen jednou jsem pocitil vyznamny rozdil uz behem skladani a to odpadkaci mc pro :)
Tak s tímhle si také dovolím nesouhlasit:
– Mám pořád ještě 2 MacBooky
— i9 16“ v plné palbě
— M1 16“ v umírněné palbě
Na tom Intelu je FCPX od samého začátku naprosto nepoužitelný. Větráky zvedají stroj nad stůl a uživatelské rozhraní brutálně laguje. Nedá se to používat! Kliknutí na něco je vyžaduje zascrollovat, počkat sekundu, až se UI ustálí a pak teprve klinout – jinak kliknu mimo!
Přechod na M1 byl pro mě něco jako zázrak. Vše je dokonale plynulé a naprosto tiché…
Podle mojí osobní zkušenosti, tou architekturou M1 opravdu Apple zase jednou uskočil světu o pořádný kus dopředu – dobře, protože Intel se bude muset začít snažit (ty problémy s přehříváním a následným propadem výkonu mají i podobně nadupané firemní DELLy s W10).
Zajímalo by mě, kdy byly naposledy MBP modulární. S pamětí je to problém snad nejméně 9 let, co na nich pracuji.
Mám teď M1 Max a nemůžu si stěžovat :-)
Nová éra MacBookov začína v roku 2008 -vtedy prišiel prvý Unibody MacBook Pro, na ktorom bola ešte užívateľsky vymeniteľná batéria a bez problémov sa dal vymeniť disk vo formáte 2,5″ aj RAM pamäte, ktoré boli v dvoch slotoch. Mechanika používala SATA zbernicu a dala sa nahradiť za druhý 2,5″ disk. Aj základný model so 4GB RAM sa tak dal upgradnúť na 16GB RAM + 2TB/4TB SSD. Od 2009 bola batéria stále vymeniteľná, ale bolo treba odstrániť spodné veko. Potom v 2012 prišli modely Retina, ktoré mali už batériu prilepenú, nie priskrutkovanú, takže sa dá ľahko vymeniť len s celým palmrestom a klávesnicou a pamäť RAM bola takisto na doske. Disk bol rýchly NVMe v slote a dal sa kúpiť adaptér, ktorý dovolim pripojiť klasický M.2 NVMe disk, takže SSD bolo stále rozšíriteľné. Od 2016 je na doske už aj úložisko a MacBook sa tak prvýkrát stáva spotrebným tovarom s obmedzenou životnosťou – SSD sa na rozdiel od všetkých ostatných komponentov používaním opotrebúva a má dopredu presne danú životnosť – klasicky okolo 200-300TBWritov (RAMka, CPU aj celý zvyšok dosky má prakticky neobmedzenú životnosť, ak neobsahuje konštrukčné vady a prevádzkuje sa v správnom prostredí). Apple si zrejme problém konečne uvadomilo u Mac Studio, kde sú už moduly SSD v slote, takže môže byť ovca celá aj vlk sýty – doska má dlhú životnosť a pamäť je nerozšíriteľná (radič SSD dali na dosku, aby nikto nemohol upgradovať), ale doska nemusí umrieť po 3-5 rokoch používania spolu s SSD modulmi.
Dle me to skalovatelny klidne byt muze – proste si budete moci dokupovat/vymenovat pocet jader k cpu nebo grafice a pripadne budou sloty pro karty tretich stran.
No nevím, zase clanek o nicem .. nemoznost nainstalovat windows a nemodukarnost je nic oproti vsem vyhodam ktere Applovske procesory nabizeji – brutalni vykon, super nizka sootreba (takze i skvela vydrz baterie), nezahriva se, moznost spusteni apple aplikaci i na macu, skvela optimalizace software + hardware diky tomu ze oboji vydava Apple.. za me jednoznacne silicon procesory od Applu vyhravaji na plne care
Tak bylo by divné, kdyby se apple aplikace nedaly spouštět na macu :-D Asi jste myslel aplikace pro mobily…
Windows se dají spustit přes Parallels a běží úplně v pohodě, i hry (ty podporované). Mě např. běží World of Tanks na Mac Book Pro M1 přes Parallels rychleji, než v Mac Book Pro 16 v nativních Windows, a větráky nemusí běžet tak, že si připadáte jak vedle startujícího letadla :-).