Diskuze kolem uzamykání jader se rozvířila v roce 2020, kdy Apple představil iPad Pro s čipem A12Z Bionic. Experti si totiž na tento čipset posvítili a zjistili, že jde prakticky o úplně ten samý kousek, který se nacházel v předchozí generaci iPadu Pro (2018) s čipem A12X Bionic, akorát nabízí jen o jedno grafické jádro navíc. Na první pohled se tedy zdálo, že Apple záměrně tohle grafické jádro uzamkl a o dva roky později jeho příchod prezentoval jako výraznou novinku.
Na tuto diskuzi pak navázaly ještě první Macy s čipem M1. Zatímco 13″ MacBook Pro (2020) a Mac mini (2020) nabízely čip s 8jádrovým CPU a 8jádrovým GPU, MacBook Air startoval na variantě s 8jádrovým CPU, ale jen 7jádrovým GPU. Jenže proč? Samozřejmě za příplatek byla k dispozici o jádro lepší verze. Zamyká tedy Apple záměrně tato jádra u svých čipů, nebo je v tom hlubší význam?
Core binning s cílem neplýtvat
Ve skutečnosti jde o zcela běžnou praxi, na kterou se spoléhá i konkurence, avšak to není tolik vidět. Při výrobě čipů je totiž tak nějak běžné, že dojde k nějakému problému, kvůli čemuž se nepovede úspěšně dokončit poslední jádro. Jelikož ale Apple spoléhá na System on a Chip neboli SoC, na kterém je propojen procesor, grafický proces, jednotná paměť a další komponenty, tak kvůli tomuto nedostatku by bylo poměrně nákladné, a především zbytečné, kdyby se kvůli takovéto drobné chybě musely čipy vyhazovat. Namísto toho výrobci spoléhají na takzvaný core binning. To je konkrétně označení pro situaci, kdy se finální jádro nepovede, tak pouze dojde k jeho softwarovému uzamčení. Díky tomu se tak neplýtvá součástkami, a přesto se do zařízení podívá plně funkční čipset.
Ve skutečnosti tedy Apple nešálí své zákazníky, ale snaží se využít i komponenty, které by v opačném případě byly odsouzeny k zániku a pouze by tak docházelo k plýtvání drahého materiálu. Jak už jsme navíc zmínili výše, zároveň se nejedná o nic tak úplně neobvyklého. Stejnou praxi totiž můžeme vidět i u konkurence.