Zavřít reklamu

Je to několik dní nazpátek, co jsme se stali svědky představení nového procesoru s označením M1. Tento procesor pochází z rodiny Apple Silicon a nutno podotknout, že se jedná o vůbec první počítačový procesor od Applu. Kalifornský gigant se rozhodl novým procesorem M1 prozatím osadit trojici produktů – konkrétně MacBook Air, 13″ MacBook Pro a Mac mini. Při samotném představení Apple uvedl, že M1 nabízí 8 jader CPU, 8 jader GPU a 16 jader Neural Engine. Všechna zmíněná zařízení by tedy měla mít stejné specifikace – opak je však pravdou.

Pokud si na stránkách Applu otevřete profil MacBooku Air, u kterého už byste v současné době procesor od Intelu hledali marně, tak se vám zobrazí dvě „doporučené“ konfigurace. První konfigurace, která se označuje jakožto základní, dostačuje většině uživatelům a je nejoblíbenější. U druhé „doporučené“ konfigurace pak získáte prakticky jen dvojnásobně úložiště, namísto 256 GB tedy 512 GB. Pokud se však podíváte detailněji, tak si můžete všimnout jednoho malého, svým způsobem až komického rozdílu. Zatímco druhá doporučená konfigurace MacBooku Air nabízí dle popisu 8jádrové GPU, tak základní konfigurace pak nabízí „jen“ 7jádrové GPU. Určitě se teď ptáte, proč tomu tak je, když mají být specifikace všech zmíněných zařízení s procesorem M1 totožné – to si vysvětlíme níže.

macbook_air_gpu_rozdil
Zdroj: Apple.com

Pravdou je, že se Apple u nových MacBooků Air rozhodně nesnaží o nějaké rozlišení. U těchto dvou zmíněných konfigurací lze pozorovat něco, co se nazývá tzv. binning procesorů. Výroba procesorů jako takových je doopravdy velmi náročná a složitá. Stejně jako lidé, tak ani stroje nejsou úplně dokonalé. Zatímco lidé však dokáží pracovat s přesností na centimetry, maximálně milimetry, tak stroje při výrobě procesorů musí dokázat býti přesné na nanometry. Stačí tedy jen minimální zaškobrtnutí, popřípadě nějaká mikroskopická nečistota ovzduší, a celý proces výroby procesoru přichází vniveč. Kdyby se však měl každý takový procesor „vyhodit“, tak by docházelo ke zbytečnému natahování celého procesu. Tyto nepovedené procesory tedy nejsou vyhazovány, ale pouze umístěné do jiného třídícího koše.

To, zdali je čip perfektní či nikoliv, lze zjistit při testování. Zatímco perfektně vyrobený čip dokáže pracovat na své nejvyšší frekvenci po dobu několika hodin, tak horší čip se na své nejvyšší frekvenci může po několika minutách začít přehřívat. Apple po TSMC, což je společnost, která procesory M1 vyrábí, nepožaduje při výrobě úplnou dokonalost a je schopen „zkousnout“ i takový procesor, který má poškozené jedno jádro GPU. Obyčejný uživatel totiž absenci jednoho GPU jádra stejně nepozná, tudíž si Apple takový krok může dovolit. Jednoduše řečeno se tedy dá říci, že základní MacBook Air ve svých útrobách skrývá ne úplně dokonalý procesor M1, který má poškozené jedno jádro GPU. Největší výhodou tohoto přístupu je především úspora nákladů. Namísto toho, aby Apple nepovedené čipy vyhodil, tak je prostě a jednoduše osadí do nejslabšího zařízení z jeho portfolia. Na první pohled se tedy za tímto postupem skrývá ekologie, samozřejmě na tom ale Apple ve finále i vydělává.

.