Zavřít reklamu

V dnešní recenzi se podíváme na žhavou novinku tabletového světa ve formě 11” iPadu Pro. Toho sice Apple představil už v dubnu, na pulty obchodů se však dostal teprve nedávno, kvůli čemuž se až nyní začínají objevovat jeho první obsáhlejší recenze. Jak tedy novinka obstála v našem testu? 

Na první pohled (možná) nezaujme

Jedenáctipalcový model letošních iPadů Pro je (bohužel) tím méně zajímavým kouskem, jelikož na rozdíl od svého většího bratříčka nedisponuje displejem s mini LED podsvícením, který se díky němu svými vlastnostmi vyrovnal Pro XDR Display. Nicméně i tak si novinka zaslouží svou pozornost, jelikož se s ní budeme minimálně následujících dvanáct měsíců setkávat coby s nejvýkonnějším 11” iPadem v nabídce Applu. Pojďme tedy rovnou na to. 

iPad Pro M1 Jablickar 40

Co se týče balení tabletu, Apple jako již tradičně vsadil na bílou papírovou krabici s vyobrazením produktu na horní straně víka, samolepkou s informacemi o produktu na spodní straně krabice a nápisy iPad Pro a jablíčky po bocích. Nám do redakce dorazila konkrétně vesmírně šedá varianta, která je na víku vyobrazena s červeno-oranžovo-růžovou tapetou, jenž Apple poodhalil i při představení tabletu na nedávné Keynote. iPad jako takový je v krabici umístěn zcela standardně ihned pod víkem zabalený v mléčné matné folii, která jej chrání před veškerými potenciálními poškozeními při přepravě. Co se týče dalšího obsahu balení, pod iPadem naleznete ve výlisu v krabici metrový USB-C/USB-C napájecí kabel, 20W USB-C napájecí adaptér a samozřejmě spoustu čtiva se samolepkami Applu. Nic víc, nic míň. 

Z hlediska designu je letošní 11” iPad Pro naprosto shodný s tím, který Apple odhalil na jaře loňského roku. Těšit se tedy můžete na zařízení s výškou 247,6 mm, šířkou 178,5 mm a tloušťkou 5,9 mm. Shodné jsou i barevné varianty tabletu – i tentokrát se totiž Apple spoléhá na vesmírně šedou a stříbrnou, byť bych pocitově řekl, že je letošní vesmírně šedá o něco málo tmavší než loňská verze. To ale není ostatně u Apple produktů ničím divným – odstíny jeho produktů (byť stejně nazvaných) se liší velmi často. Kromě barev vsadil Apple opět i na ostré hrany a úzké rámečky kolem Liquid Retina displeje, díky čemuž působí tablet líbivým, moderním dojmem. Jasně, na tento vzhled vsází už od roku 2018, ale mě osobně se zkrátka ještě neokoukal a věřím, že nejsem sám. 

Když už jsme v předešlých řádcích nakousli Liquid Retina displej, věnujme mu ještě kousek této recenze, byť možná svým způsobem zbytečně. Při pohledu do technických specifikací tabletu totiž zjistíte, že se jedná o tentýž panel, kterým disponuje i loňský model a dokonce i ten z roku 2018. Do rukou tedy dostanete displej s rozlišením 2388 x 1688 pixelů při 264ppi, podporou P3, True Tone, ProMotion či jasem 600 nitů. Abych byl zcela upřímný, Liquid Retinu u iPadů Pro musím stejně jako v předešlých letech zkrátka pochválit, protože se jedná o jeden z nejlepších LCD panelů, které si lze zkrátka představit. Je tu však jedno velké ale. Tím nejlepším je Liquid Retina XDR s mini LED podsvícením, kterou dostal do vínku 12,9” model, což mě osobně dost mrzí. U iPadů Pro by rád viděl vždy to nejlepší a to bez jakýchkoliv rozdílů, což se letos nekoná. Rozdíl mezi Liquid Retinou 11” modelu a Liquid Retinou XDR 12,9” modelu je přitom markantní – minimálně tedy v zobrazení černé, která se na XDR blíží OLEDu. Nedá se však nic dělat, holt se u 11” modelu musíme i nadále spokojit s horšími zobrazovacími schopnostmi a doufat, že se Apple příští rok rozhodne nasadit to nejlepší, co má k dispozici, i na něj. Předešlé řádky ale prosím nevnímejte tak, že by byla Liquid Retina špatná, nedostatečná či cokoliv podobného, jelikož tomu tak vůbec není. Displej jen zkrátka není na takové úrovni, které je řada Pro v mých očích hodna. 

iPad Pro M1 Jablickar 66

Žádné změny se nekonají ani u fotoaparátu, který se ve svých technických specifikacích zcela shoduje s tím, který Apple použil u loňské generace. To jinými slovy znamená, že do rukou dostanete duální foťák složený z 12MPx širokoúhlého objektivu a 10MPx teleobjektivu, který je doplněn přisvětlovací LED diodou a 3D skennerem LiDAR. Už s ohledem na technické specifikace je tak asi jasné, že špatnou fotku přes tento setup neuděláte. V podobném duchu pak můžeme mluvit třeba i o zvuku, který se sice taktéž od loňska nezměnil, ale to ve výsledku ničemu příliš nevadí, jelikož je na vynikající úrovni, která vás zkrátka bude bavit. Pro poslech hudby či sledování filmů nebo seriálů je totiž více než dostačující. A výdrž? Jakbysmet. Ani na ní Apple “nesahal” a vy proto můžete stejně jako loni počítat s deseti hodinami při prohlížení webu na WiFi či 9 hodinami při procházení webu přes LTE. Tyto hodnoty můžu s klidným srdcem potvrdit z praxe s tím, že když jsem tablet používal i na běžnou kancelářskou práci bez spuštěného Safari, dostával jsem se i na 12 hodin s tím, že jsem nějaké to procento ještě docucal večer v posteli. 

V podobném duchu – tedy duchu poukazování na shodné specifikace s těmi iPadů Pro 2020 – bych mohl bez jakékoliv nadsázky pokračovat ještě poměrně dlouho. Nové iPady taktéž podporují Apple Pencil 2, kterou přes ně dobíjíte opět přes boční magnetický nabíjecí konektor, taktéž jsou osazeny Smart Connectory na zádech a taktéž disponují Face ID v horním rámečku. Skoro by se mi až chtělo říci, že video, kterým Apple novinku na Keynote uvedl, bylo dokonale trefné. Ve videu Tim Cook coby tajný agent vymontoval čip M1 z MacBooku a následně jej namontoval do iPadu Pro tvářícího se jako model z loňska. A přesně tohle se ve výsledku skutečně stalo. Zatímco v něčem to stačí, v něčem už nikoliv. 

iPad Pro M1 Jablickar 23

Skvělý hardware pošlapává nedotažený software – tedy alespoň prozatím 

Poslední věta předešlého odstavce ve vás možná vyvolala nepříjemné pnutí a zároveň otázku, v čem by nový 11” iPad Pro nemusel uživatelsky stačit. Odpověď na tuto otázku je jednoduchá, avšak svým způsobem i složitá. Pokud budeme brát za ukazatele výkonu výkonnostní testy přes různé benchmarkové aplikace, zjistíme, že je novinka zkrátka a dobře neuvěřitelná bestie. Loňské iPady Pro totiž ve všech testech přejede a stejně jako i veškeré ostatní tablety v celosvětové nabídce. Ostatně, aby taky ne! Vždyť v jeho nitru tepe procesor, který se Apple nebál nasadit nejenže do MacBooků Air či Pro, ale i do své desktopové mašiny iMac. Všem z nás je tedy asi jasné, že M1 za nějakého nevýkonného nazdárka označit nemůžeme. Pro jeho 8 CPU jader a 8 GPU jader by to ostatně byla skutečně urážka. 

Výkon je ale jedna věc a jeho využitelnost nebo chcete-li zužitkování věc druhá a bohužel zcela rozdílná. Na vině však v tomto případě není čip M1, ale operační systém, který by vám měl jeho výkon de facto zprostředkovat skrze aplikace a možnosti svého využití. A to bohužel nedělá, respektive ne tak, jak by bylo potřeba. Osobně jsem se iPad snažil v posledních dnech vytěžovat co nejvíce a přestože jsem nenarazil prakticky na žádný úkon, se kterým by měl z hlediska výkonu problém (ať už se bavíme o hrách či grafických editorech, vše běží zkrátka na jedničku s hvězdičkou), kvůli ohromné omezenosti iPadOS tablet zkrátka nejste schopni využít jakkoliv komplexně – tedy nejste-li vyloženě mobilní typ uživatele, který si v “odděleném” prostředí zkrátka hoví. Zkrátka a dobře, chybí mu jakákoliv jednoduchost, která by umožňovala rychlé a intuitivní využívání jednotlivých funkcí napříč systémem a která by tedy vlastně i zaměstnala procesor tak, jak se sluší a patří. K čemu mi je, že mi grafický editor běží naprosto dokonale a veškeré renderování je svižné, když jej ve výsledku musím na iPadu využívat v kombinaci s dalšími softwary daleko komplikovanější cestou než na macOS? Rozhodně nelze říci, že k ničemu, ale zároveň zkrátka nemůžu říci, že je to v pořádku a nevadí to. Ono to totiž vadí a to sakra hodně. Je to právě iPadOS, který absolutně vraždí heslo Applu “váš další počítač nebude počítač”. To, milý Apple, rozhodně bude – tedy minimálně v případě, že bude iPadOS stále mobilním operačním systémem pro přerostlé iPhony. 

iPad Pro M1 Jablickar 67

Ano, předešlé řádky mohou působit po prvním přečtení dost drsně. S odstupem času si ale zřejmě naprostá většina z vás stejně jako já uvědomí, že jsou svým způsobem tím nejlepším “hejtem”, který mohl na “hlavu” nových iPadů Pro padat. Proč? Protože je zkrátka a jednoduše snadno řešitelný. iPadOS má Apple možnost díky softwarovým aktualizacím vylepšit tak, že z něj malý macOS skutečně udělá a tím potenciál M1 v novém iPadu Pro odemkne tak, jak se sluší a patří. Zda to udělá či nikoliv si v tuto chvíli asi nikdo z nás předpovídat nedokáže, ale už jen existence této možnosti je pozitivnější než to, kdybych v předešlých řádcích hanil hardware, který Apple z pohodlí své kanceláře lusknutím prstu zkrátka nezmění. Snad nám tedy WWDC ukáže, že to Apple myslí se svou ideou iPadů coby počítačů vážně a iPadOS posune směrem, který je k jejímu naplnění potřeba. Jinak do nich může ládovat cokoliv, ale stejně jablíčkáře k výměně Maců za iPady nepřiměje. 

iPad Pro M1 Jablickar 42

Hardwarový profík každým coulem 

Zatímco za iPadOS a jeho schopnost vytěžit z brutálně výkonného procesoru to, co v něm vězí, zaslouží Apple pokárání, za pár dalších hardwarových vylepšení cílících na profesionály jej naopak je třeba pochválit. Tím nejzajímavějším je dle mého názoru podpora 5G sítí, díky které je tablet schopen na místech s dostatečným pokrytím komunikovat se světem extrémní rychlostí. Například takové přesuny dat skrze internetová úložiště se tak rázem stanou záležitostí mnohonásobně kratší než v případě dřívějšího využívání LTE. Pokud jste tedy na podobných úkonech závislí, vaše produktivita zaplesá. A plesat bude postupem času víc a víc, jak budou operátoři pokrytí 5G sítěmi rozšiřovat. Nyní je ho zatím v Česku i na Slovensku jako šafránu. 

Další skvělou vychytávkou, která se točí kolem konektivity, je nasazení podpory Thunderbolt 3 u USB-C portu, díky které se tablet naučí komunikovat s příslušenstvím v extrémní přenosové rychlosti 40 Gb/s. Přesouváte-li tedy často velké soubory kabelovou cestou, novým iPadem Pro si výrazně polepšíte – klasická USB-C totiž zvládají maximálně 10 Gb/s. Jasně, na pár fotkách tuto rychlost asi moc neoceníte, ale jakmile budete přetahovat desítky nebo stovky gigabajtů či dokonce terabajty, ušetřený čas vás jistě potěší. A když už mluvíme o terabajtech, zatímco loňská generace šla nakonfigurovat maximálně s úložištěm 1 TB, letošní vám Apple tuze rád osadí i úložným čipem s kapacitou 2 TB. Omezenost úložištěm vás tedy pravděpodobně trápit nebude – nebo minimálně ne tak rychle jako v předešlých letech. 

Z předešlých řádků vychází letošní generace iPadů Pro jako velmi zajímavé zařízení. Neméně zajímavá je přitom i jeho cena, která je minimálně v základu alespoň v mých očích poměrně příznivá. Za 128GB variantu ve WiFi verzi totiž Applu zaplatíte vcelku slušných 22 990 Kč, za 256GB pak 25 790 Kč, za 512GB 31 390 Kč, za 1TB 42 590 Kč a za 2TB 53 790 Kč. Jasně, vyšší konfigurace už jsou cenově celkem brutální, ale vážně je částka 22 990 Kč za druhý nejlepší tablet světa (budeme-li jako jedničku vnímat 12,9” iPad Pro (2021)) nesnesitelná? 

iPad Pro M1 Jablickar 35

Resumé

11” iPad Pro (2021) nelze v mých očích zhodnotit jinak než jako hardwarově skvělý tablet, který tlačí extrémním způsobem bota na jeho softwaru. Jasně, uživatelé, kterým nedělá omezenost mobilních systémů problém, s ním budou spokojení, protože jejich práci zkrátka díky brutálnímu čipu M1 zpříjemní, ale my ostatní – tedy my odkojení na otevřenosti operačních systémů – pro něj zatím budeme hledat pochopení velmi těžko. To, co bychom od něj očekávali, nám totiž zkrátka neposkytne – tedy minimálně ne ve formátu, který by umožňoval stejnou nebo minimálně podobnou využitelnost tabletu jako Macu. Nezbývá proto než doufat, že se Apple na blížící se WWDC pochlapí a ukáže iPadOS, kterým posune novinku na zcela novou úroveň. Pokud jí však jste její nynější přešlapování na místě ochotni právě vzhledem k tomu, že vám iPadOS z nějakého důvodu vyhovuje, odpustit, směle do něj! 

11″ iPad Pro M1 si můžete koupit přímo zde

iPad Pro M1 Jablickar 25
.