Jiří Filip Po včerejší recenzi iPhonu 12 Pro je na Jablíčkáři konečně i recenze iPhone 12. Jaký je levnější bratříček vlajkové lodi, která láká na leštěné ocelové rámečky či LiDAR senzor, v reálném světě? To vše se dozvíte v následujících řádcích.
Mohlo by vás zajímat
Design a zpracování
Jste příznivci ostrých hran, které Apple používal u iPhonů 4 a 5 a nyní je používá třeba u iPadů Pro? Pak vám asi nemá smysl říkat, že si iPhone 12 zamilujete. Apple se totiž po letech zaoblování rozhodl opět k nasazení starých dobrých ostrých hran i u svého nejprodávanějšího produktu. Zda je to dobře či nikoliv by si měl dle mého zodpovědět každý z vás sám, jelikož je hodnocení designu ryze subjektivní záležitostí. Kdybyste se však ptali na názor mě, řekl bych, že je sázka na ostré hrany trefou téměř do černého. Proč říkám téměř si prozradím až v další části recenze. Hrany nicméně telefonu opravdu sluší a přestože by mohl někdo namítat, že jsou u iPhonů již svým způsobem okoukané, myslím si, že je lze s ohledem na dlouhodobé používání hran zaoblených označit za velmi příjemný designový krok vpřed.
Fotogalerie
Do redakce nám dorazila konkrétně zelená varianta “dvanáctky”. Abych byl upřímný, ta se mi na propagačních materiálech Applu až tak nelíbila a proto jsem byl vcelku zvědavý, jak se s touto barvou popasoval Apple v reálu. A musím říci, že to se mu povedlo velmi dobře. Zelená totiž vypadá v reálu trochu jinak než na fotkách (řekl bych, že je možná o něco málo světlejší), díky čemuž na mě osobně nepůsobí vůbec aušusově (což se jí na fotkách dařilo), ale poměrně hodnotným dojmem – respektive dojmem, který nabízí telefon za 24 990 korun v základu, za 26 490 korun ve 128GB verzi a za 29 490 korun v nejvyšší verzi.
Co se týče zpracování telefonu, to je jako vždy u Applu naprosto geniální. Sklo v kombinaci s hliníkem je totiž již léty prověřená sázka na jistotu a tak nebylo třeba v tomto směru vymýšlet žádné novinky. S ohledem na cenu telefonu je pak asi vám všem naprosto jasné, že jakékoliv technické nedodělky či polevení při výrobě si Apple nechce a vlastně ani nemůže dovolit, díky čemuž byste na telefonu cokoliv podobného hledali marně. Vše krásně lícuje, drží, kliká, mačká se a zkrátka funguje a vypadá tak, jak má. Skoro by se mi až chtělo napsat, že za toto zaslouží Apple palec nahoru, ale jak říkám – čekal by u telefonu startujícího na bezmála 25 tisících vlastně něco jiného? Nemyslím si. Raději proto řeknu, že iPhone 12 v tomto směru splnil očekávání.
Ergonomie
Nový iPhone 12 nabízí stejně jako jeho přímý předchůdce ve formě iPhone 11 papírově velký 6,1” displej. Za obra bych však tento model na rozdíl od jeho loňského bratříčka v žádném případě neoznačil. “Dvanáctka” se totiž chlubí rozměry 146,7 mm x 71,5 mm x 7,4 mm a hmotností 162 gramů, což je více než slušné. Tyto rozměry jej totiž předurčují spíše k porovnáním s 5,8” modely z minulosti, nežli loňskou a předloňskou 6,1” variantou. Ta má totiž 150,9 mm x 75,7 mm x 8,3 mm a 194 gramů. Rozdíl je tedy vcelku značný. Ostatně, aby taky ne. Sám Apple se na Keynote chlubil tím, že je “dvanáctka” oproti iPhonu 11 o 11 % tenčí, o 15 % menší a o 16 % lehčí, což jsou více než solidní hodnoty. To v řeči ergonomie znamená, že pokud se vám dobře držel 5,8” iPhone a 6,1” iPhone 11 či XR byl už hrana, bude pro vás 6,1” iPhone 12 jako stvořený. Z vlastní zkušenosti totiž mohu říci, že v ruce působí skutečně spíš jako 5,8” model a to popravdě i z hlediska velikosti displeje, který se mi zdá i přes rozdíl 0,3 palců letmým pohledem téměř velikostně stejný. Jen ta tloušťka možná mohla být ještě trochu menší, což je mimochodem právě to mé výše zmíněné “téměř”.
Fotogalerie
Bát se v žádném případě nemusíte ani ostrých hran telefonu. Přiznám se, že i mě zprvu znervózňovaly, jelikož jsem si za poslední roky navykl na telefony s hranami zaoblenými, ale “dvanáctka” se mi drží i přesto opravdu skvěle. Lví podíl na tom zřejmě mají i lesklá skleněná záda, která mi z rukou kloužou méně než záda matná použitá na iPhonech z řady Pro. Na druhou stranu ale musíte počítat s tím, že takto opracovaná záda chytají otisky prstů a potažmo i jiné nečistoty mnohem více než záda matná. Na druhou stranu, hliníkový rámeček je v tomto směru zase téměř bezúdržbový, což se o leštěné oceli z řady Pro říci nedá. Ta ale zase méně klouže. Holt, vše je i tentokrát o kompromisech.
Abych byl nicméně zcela upřímný, raději bych vám doporučil si telefon před jeho koupí osahat – tedy samozřejmě, je-li to jen trochu možné a neohrozí to při současné situaci vaše zdraví. Přeci jen, nejedná se o levný špás a mít jej před koupí v ruce od věci určitě nebude. Přimět nebo naopak odradit od nákupu by vás totiž mohla třeba i váha telefonu, který činí pouhých 162 gramů, jak jsem uváděl výše. To jinými slovy znamená, že pokud jste zvyklí na těžší telefony, myslím si, že vás bude “dvanáctka” zprvu trochu stresovat, jelikož z ní budete mít jednak pocit křehkosti a jednak pocit, že vám s ohledem na svou muší váhu musí brzy zákonitě vyletět z ruky. Alespoň tak zprvu působila na mě. Na druhou stranu, má přítelkyně si váhu velmi pochvalovala, takže je jasné, že je tato věc skutečně hodně o osobních preferencích. Pozor tedy na to.
Displej
Král je mrtev, ať žije král. Tak přesně takto by se s trochou nadsázky dala popsat displejová výměna u “levné” řady iPhonů. Po třech letech, co Apple představuje na podzim jak prémiovky, tak právě levné verze, jsme se totiž konečně rozloučili s LCD displeji a dostali k dispozici OLEDy. Že se jedná o velký krok kupředu zřejmě nemá příliš smysl nikomu z vás říkat, jelikož jsou zobrazovací vlastnosti OLEDu oproti LCD zkrátka lepší. Na druhou stranu musím nyní zpětně před Applem smeknout klobouk, jelikož jeho poslední verze mobilního LCD ve formě Liquid Retiny byly za mě opravdu skvělé a jak u iPhonu XR, tak u iPhonu 11 mě zkrátka udivovaly. Je totiž skoro až neuvěřitelné, co se dá ještě s takto starou technologií vymyslet a jak jí lze přiblížit nynější prémiové řadě ve formě OLED.
Dost ale bylo tlachání o minulosti, je čas pohledět vpřed – tedy k OLED displejům. Apple nasadil do “dvanáctek” prakticky to nejlepší, co má v současnosti na poli OLED displejů k dispozici – tedy Super Retinu XDR, která si svou premiéru odbyla vloni u iPhonů 11 Pro. Těšit se tak můžete na displej s rozlišením 2532 x 1170 pixelů při 460 ppi, kontrastním poměru 2 000 000 : 1, HDR či maximálním jasem v HDR 1200 nitů. Co se pak týče klasického maximálního jasu, v tom mě Apple trochu naštval. iPhone 12 totiž zvládá “jen” 625 nitů jako například iPhone XS, zatímco iPhone 12 Pro se zcela stejným displejem umí až 800 nitů. Zrovna zde mi tedy přijdou softwarové zámky viditelnější než kdekoliv jinde a abych byl upřímný, působí na mě lidově řečeno až trapně.
Fotogalerie
Kdybychom na displej nepohlíželi řečí čísel a výčtem technických specifikací, ale pohledem reálného uživatele, nelze u něj nevychválit perfektní podání barev, které jsou o poznání živější a sytější než v případě LCD displejů, dokonalou černou a vynikající ostrost zobrazených objektů. Ve výsledku se tedy bavíme zkrátka “jen” o obecných zobrazovacích vlastnostech OLEDů jako takových, jelikož nad ně “dvanáctka” nikterak nevyčnívá. Vadit to ale zkrátka nemusí, jelikož je z hlediska zobrazovacích schopností displeje perfektní. Kéž by se však dalo totéž říci i o rámečcích kolem displeje. Ty mi totiž stále přijdou dost široké a to i přesto, že se u nich Apple cachal zúžením. Myslím si však, že ono zúžení je v jeho řeči spíš optickým klamem, kterého docílil změnou konstrukce kovového rámu telefonu, jenž pohledově hodně přidával i rámečkům kolem displeje. U toho bych si tedy rozhodně představoval něco trochu (hodně) lepšího. Tak snad alespoň za rok.
Novinkou letošního roku je ochranná vrstva ve formě technologie Ceramic Shield, která by měla telefonu zajistit zhruba čtyřikrát větší odolnost proti prasknutí při jeho pádu na zem. Přiznám se, že mě tato vychytávka vcelku zaujala a to i přestože nepatřím mezi ty jedince, kterým by se telefon válel v jednom kuse po zemi. Vyšší odolnost ale hodí zkrátka vždy. Škoda jen, že jí Apple neimplementoval i na záda telefonu, která jsou rovněž skleněná a která by si tudíž logicky také zasloužila vyšší odolnost. Zda je tvrzení Applu o odolnosti pravdivé jsem logicky se zapůjčeným telefonem nemohl, ale podle prvních zahraničních testů na ní skutečně něco bude. Co mě však poměrně překvapilo bylo to, jak (zřejmě) vrstva (či změna olefoboní úpravy?) změnila pocit při přejíždění prstem po displeji telefonu. Ten mi nyní přijde o něco drsnější v tom smyslu, že se na něm prst o poznání více zasekává. Ve výsledku to ničemu nevadí a za pár minut či hodin si toho vlastně ani nevšimnete, ale zajímavé je to dle mého dost.
Výkon a úložiště
Srdcem telefonu je 5nm čip A14 Bionic, kterému u této modelové řady sekundují 4 GB RAM paměti. Pokud by vás zajímaly benchmarkové testy, v jejich řeči získává novinka skóre kolem 1590 bodů na jedno jádro a 3950 bodů na více jader, zatímco u iPhonů 11 Pro se dostáváte za zhruba 1330 bodů na jedno jádro a 3450 bodů na více jader. Zlepšení tu tedy je a to v obou případech dosti solidní. Asi vás proto nepřekvapí, že i při běžném používáním telefonu si u určitých úkonů lze zlepšení všimnout.
Ať už se bavíme o pohybování se v operačním systému či spouštění aplikací – zejména pak těch nativních -, oboje mi přijde na iPhone 12 mírně svižnější než v případě iPhone 11 Pro a to samozřejmě při shodném nastavení a náplni telefonu daty a aplikacemi. Pro test jsem samozřejmě vyzkoušel i celou řadu aplikací třetích stran, mezi kterými nechyběla ani má oblíbená “benchmarkovací” hra Call of Duty: Mobile, kterou lze stále označit za jednu z nejnáročnějších v App Store, díky čemuž je na ní sebemenší změna procesoru vždy dost vidět jak v načítání, tak i při samotném hraní. Zde musím říci, že si s ní iPhone 12 poradil opravdu skvěle a načetl jí skutečně o něco rychleji než iPhone 11 Pro. Totéž v bledě modrém se pak dá říci i o samotném gameplayi, který byl bez jakýchkoliv zaškobrtnutí, které jsem si čas od času na iPhonu 11 Pro či modelech starších užil. Je tu nicméně jedno velké ale. Načítací rozdíly či plynulost aplikací po jejich spuštění nebyla v žádném případě výš o 10 levelů výš, ale spíš o jednotky procent. Rozhodně by tedy byla hloupost skočit po “dvanáctce” bezmyšlenkovitě jen kvůli tomu, že má nyní zkrátka nejvýkonnější procesor ze všech iPhonů. Ano, to má a do příštího roku mít určitě bude. Tento procesor toho ale ve výsledku nenabídne vlastně o tolik víc než procesor z roku 2019 či 2018. Myslím si tedy, že procesor by měl být ve výsledku tím posledním, co byste měli při výběru iPhonu řešit – nebavíme-li se tedy samozřejmě o rozhodování mezi pět let starým modelem a modelem z letoška. Výkonnostně vás totiž dokáží uspokojit všechny v dnešní nabídce s tím, že hlavní rozdíl bude v jejich softwarové podpoře. Ta hraje nyní logicky nejvíce do karet procesoru nejnovějšímu a tedy i iPhonu 12.
Zatímco procesor bych tedy ve výsledku nyní při koupi iPhonu až tak neřešil, jelikož je na velmi dobré úrovni ve všech modelech, úložiště samozřejmě ano. Právě to nicméně do karet iPhonu 12 až tak nehraje, jelikož se u něj Apple rozhodl začít trochu nelogicky opět jen na 64 GB, za které chce 24 990 korun. Přitom iPhone 12 Pro, který začíná na dvojnásobném – tedy 128 GB úložišti – stojí “jen” o pěti tisíc více, což není ve výsledku až tak velký rozdíl, vezeme-li v úvahu i to, že má navíc teleobjektiv či 2 GB RAM. Na druhou stranu ale nemůžu tak úplně říci, že měl Apple dát do základu 128 GB RAM i u iPhonu 12, jelikož je mi zcela jasné, proč to neudělal. Tímto krokem by totiž výrazně snížil atraktivitu iPhonů 12 Pro, které by náhle začaly se svou cenou dávat daleko menší smysl než je tomu nyní. Při existenci 128 GB iPhonu 12 jakožto základní “dvanáctky” by totiž mnozí uživatelé sáhli raději po ní, než po dražším modelu 12 Pro, jelikož by jim zkrátka a dobře stačil. A jak známe Apple, nic takového nepřipadá v úvahu. Je to ale škoda, jelikož i tato kalkulace je letos vidět víc než kdykoliv předtím, což mě osobně trochu nadšení z “dvanáctek” stráží.
Konektivita
Letošní iPhony udělaly z hlediska konektivity jeden z největších kroků vpřed za poslední roky, byť mohl být ještě o něco větší. Hlavní novinkou u nich je schopnost přijímat 5G sítě, které jsou sice zatím v České republice jen v plenkách, ale jakmile se tu rozrostou, dá se o ně očekávat velmi slušný zájem a to i přestože u nás prodává Apple jen telefony s pomalejší verzí 5G. Lynčovat jej za to však určitě nemá smysl, jelikož se tak rozhodl kvůli technologiím, které se přijímají v Evropě – ty jsou totiž na většině jejího území právě “pomalé” (myšleno pomalejší než nejrychlejší možná verze 5G, ale stále výrazně rychlejší než nynější standard ve formě LTE). Než se tu však rozmachu dočkáme, asi nemá příliš smysl tuto vychytávku hodnotit, byť je všem jasná, jak skvělá zejména z hlediska budoucnosti je.
Dalším velkým krokem vpřed v konektivitě je nasazení magnetického prstence pro MagSafe příslušenství. Možná si říkáte, že právě tato vychytávka je svým způsobem hloupost, která telefony nikam neposune. Já si ale myslím, že přestože se jedná o naprostou banalitu, výrobcům příslušenství otevře zcela nové možnosti pro jejich produkty, díky čemuž budou telefony daleko více snadno využitelné než tomu bylo dříve. Například nejrůznější držáky už nebudou muset spoléhat na různá přichytávací ramena či jiné mechanismy, ale jednoduše se jen přicvaknou magnetem na záda telefonu a voilà, vše funguje přesně tak, jak má. Až čas nicméně v tomto směru ukáže, jak moc je MagSafe krokem kupředu.
Bohužel, ponechání proprietálního kolektoru Lightning za krok kupředu určitě označit nelze. Jasně, mnozí z vás mi teď určitě napíšou, že se jedná o nejlepší konektor, který si lze v iPhonech jen přát, ale uvědomme si, že univerzálnosti nyní ve velkém používaného USB-C zkrátka nedosahuje. Lightning nás připravuje o možnost připojit si k iPhonu obrovské množství nejrůznějšího příslušenství zkrátka jen tím, že jej do něj bez nutnosti jakékoliv redukce zastrčíme, což je zkrátka super. Redukce k propojování totiž nebaví nikoho – neříkejte mi, že vás ano. Díky nasazení USB-C by se navíc Applu podařilo zase o něco více sjednotit jeho hlavní produktovou řadu ve formě dražších iPhonů iPadů a MacBooků, jelikož tato zařízení (vyjma iPhonů) právě USB-C používají, takže by je šlo nabíjet jednou nabíječkou. Škoda.
Fotoaparát
Jedním z nejzajímavějších prvků nového iPhonu 12 je jeho fotoaparát. Na tom totiž Apple stejně jako každý rok velmi slušně zapracoval, díky čemuž jsme z něj nyní schopni takřka za každé situace vytáhnout velmi kvalitní fotky. Stejně jako v loňském roce, i letos vsadil Apple u levnější modelové řady vlajkových lodí na duální fotoaparát, konkrétně pak ve složení 12 MPx širokoúhlý objektiv se clonou f/1,6 a 12 MPx ultraširokoúhlý objektiv se clonou f/2,4. Z technických specifikací vám je tak asi jasné, že zatímco upgrade u ultraširokoúhlého objektivu se nekonal, jelikož se svými vlastnostmi shoduje s tím použitém vloni, širokoúhlý objektiv by měl být nyní schopný snímat daleko lepší fotky a to zejména za šera či tmy, jelikož dokáže pojmout až o 27 % více světla než tomu bylo vloni. Oběma objektivům pak samozřejmě jako již tradičně k dokonalosti dopomáhá softwarová funkce Smart HDR sloužící k poskládání výsledné fotky z několika snímků tak, aby byl výsledek co nejlepší třeba i při ostrém slunci a tak podobně.
Focení
S fotoaparátem jsem si hrál poměrně dlouho a nafotil spoustu fotek, které si můžete prohlédnout v galeriích pod tímto odstavcem. Obecně se dá říci, že při ideálním či umělém světle a potažmo v příšeří jste z něj schopni jak na širokoúhlý objektiv, tak i ultraširokoúhlý objektiv zachytit bez jakékoliv námahy skutečně krásné snímky, které mají dle mého názoru reálnější barvy než u iPhonů 11. Ostatně na porovnání se můžete podívat sami.
Fotky z iPhone 12:
Fotogalerie
Dále nicméně platí, že jakékoliv zoomování je u telefonu bez teleobjektivu naprostou mizérií a iPhone 12 v tomto směru není výjimkou. Jeho pětinásobný digitální zoom sice není vloženě odpad, ale ani nic, čím byste se chtěli před svými přáteli chlubit. Jak maximální digitální zoom vypadá se můžete podívat níže.
Skutečně působivých výsledků dosahuje telefon i při focení za zhoršených světelných podmínek či dokonce za tmy. Díky širokoúhlému objektivu, který je schopný pojmout více světla, se mi totiž zdají fotky snímané přes noční režim oproti těm z iPhonů 11 o poznání přirozenější a to i díky tomu, že je na nich vidět daleko víc detailů. Skvělou zprávou je pak i to, že se telefon naučil používat noční režim i u ultraširokoúhlého objektivu, díky čemuž se tak stává stejně využitelným jako širokoúhlý. Jasně, s ohledem na jeho světelnost se nedá hovořit o využitelnosti 1:1, ale myslím si, že ucházející fotky s ním bez problému zachytíte. Totéž v bledě modrém se pak dá říci i o předním fotoaparátu, který se naučil fotit v nočním režimu portréty. Zkrátka a dobře, na focení v noci Apple letos opravdu zamakal a výsledky jsou skutečně vidět.
Noční fotky z iPhone 12:
Fotogalerie
Noční fotky z iPhone 12 ve srovnání s iPhone 11:
Nahrávání
Širokoúhlý objektiv je u iPhonu 12 díky svým vlastnostem nově daleko využitelnější i při nočním natáčení. Stále sice platí, že noční režim funguje jen u fotoaparátu, ale nahrané záběry z iPhonu 12 přes širokoúhlý objektiv též nevypadají vůbec špatně. Totéž se pak dá říci i o časosběru v nočním režimu, který se “dvanáctka” rovněž naučila. Zde musím nicméně říci, že zřejmě iOS trpí zatím nevyřešeným bugem, který při časosběru v noci nezobrazí na displeji ikonu pro noční režim, čímž vás informuje o její aktivaci, což může být do značné míry závádějící. Nicméně záběry jsou i přesto v time-lapse o poznání světlejší. Výsledky si můžete prohlédnout ve dvou videích níže.
Baterie
Pokud jste před představením iPhonů 12 bedlivě sledovali veškeré úniky informací, které se jich týkaly, určitě vám neunikly zvěsti o výrazném zlepšení jejich výdrže díky nasazení větších baterií. Nic takového se však bohužel nakonec nepotvrdilo, což nejednoho jablíčkáře zklamalo. Jak se však říká, naděje umírá poslední a to, že Apple u “dvanáctky” na svém webu uvádí takřka stejnou výdrž jako u loňských iPhonů 11 Pro ještě nemusí při reálném používání znamenat. Tuto myšlenku musím nicméně bohužel vyvrátit. Z akumulátoru s kapacitou 2815 toho totiž skutečně víc než z iPhonu 11 Pro nevymačkáte.
Telefon jsem používal pár dní vyloženě jako svůj daily telefon se všemi nastaveními, která používám a celkově tak, jak jsem svůj telefon zvyklý používat. To jinými slovy znamená, že na něm intenzivně od zhruba 6:30 ráno do 22 hodin večer využívám zprávy a telefonáty, komunikační aplikace jako Messenger či WhatsApp, autonavigaci, přehrávání hudby či YouTube či samozřejmě Safari. Co se týče her, ty hraji jednou za čas, takže jsem je do testu nakonec ani nezařazoval. Že telefon využívám poměrně intenzivně vám zřejmě potvrdí i to, že denně přijmu z mých aplikací kolem 800 notifikací. Ne na každou samozřejmě reaguji, ale troufnu si říci, že o většině z nich zkrátka vím velmi brzy, což s sebou samozřejmě přináší rozsvěcení displeje a následnou kontrolu (neudělám-li to přes Apple Watch). Kdyby vás pak zajímala nastavení mého telefonu, samozřejmostí je u mě automatický jas, Dark Mode a neustále zapnutá WiFi, Bluetooth a data na LTE. A jak tedy telefon v mém testu obstál? Popravdě tak, jak jsme tak nějak očekával. Po odpojení z nabíječky, které v mém případě probíhá kolem 6 až 6:30 mi večer kolem 22 hodiny v posteli zbývalo ještě kolem 25 % baterky, což si troufnu říci, že je vcelku solidní výsledek. Kdybych pak telefon používal méně, věřím tomu, že bych se byl schopný dostat klidně na dva až tři dny – ve druhém případě se však bavíme o používání skutečně velmi malém. Ve výsledku tedy mohu o telefonu s klidným svědomím říci, že jeden den zápřahu bez problému vydrží – tedy splňuje přesně to, co u něj Apple sliboval.
Žádná hitparáda, avšak ani zklamání vás vyloženě nečeká ani u nabíjení, které se rychlostně oproti předešlým rokům nikam neposunulo. Pokud jste tedy příznivci bezdrátového nabíjení a používáte k němu 7,5W nabíječku (tedy nejvýkonnější bezdrátovou nabíječku, který je iPhone schopný “klasicky” pojmout), můžete se “těšit” na nabíjení atakující tři hodiny, z čehož je vám asi jasné, že jindy než v noci či při opravdu klidném denním režimu smysl opravdu nedává. Je to bohužel škoda. Konkurence už si jede bezdrátové nabíjení na trochu jiné otáčky a myslím si, že tím své zákazníky v žádném případě neuráží.
Kdybych pak měl zhodnotit nabíjení skrze klasický rychlonabíjecí adaptér, zde si iPhone 12 úplně špatně nevede. Z 0 na 50 % se dostanete standardně do půl hodiny a z 50 % na 100 % pak k této době přičtěte u “dvanáctky” další zhruba hodinu a čtvrt. Hodina a třičtvrtě nabíjení tedy není dle mého tak úplně marná záležitost, byť samozřejmě by kratší čas opět potěšil. Opakovat se tím, že konkurence nabíjí několikanásobně vyšším výkonem několikanásobně rychleji však opravdu nechci.
Resumé
Přestože mohla celá recenze vyznít v některých pasážích možná až moc kriticky, obecně bych iPhone 12 zhodnotit velmi kladně. Jedná se totiž o velmi povedený telefon, který svému předchůdci odskočil skoro až neuvěřitelným skokem. Jestli se vám zdál odskok iPhonu 11 od XR velký, vězte, že v porovnání s odskokem iPhonu 12 od iPhonu 11 to byl slepičí krůček. Jasně, o dokonalý stroj se samozřejmě opět nejedná, ale je potřeba si uvědomit, že zrovna u “dvanáctky” nebyla dokonalost ze strany Applu v žádném případě účelem. Telefon byl totiž zkrátka tvořen tak, aby byl dostatečně dobrým doplňkem vlajkové řady 12 Pro a zároveň dostatečně dobrým telefonem na svou cenu. Ta sice oproti loňské a předloňské ceně za “levné” doplňky vlajkové řady výrazně narostla, ale s ohledem na nasazení OLEDu a další podobné vychytávky si myslím, že se stále dá pochopit. Na druhou stranu však udělala z telefonu opět o něco méně dostupný kousek, což je vcelku škoda. Pokud vám ale dává z hlediska hardwarové výbavy smysl (jinými slovy, stačí vám), myslím, že zklamaní z něj nebudete.
