Jiří Filip Recenze iPhone 14 Pro je zcela upřímně řečeno zřejmě tím nejzodpovědnějším článkem, který mě letos čekal napsat. “Čtrnáctky” totiž vzbudily po svém představení velké diskuze, kterým se upřímně absolutně nedivím, a je mi proto naprosto jasné, že mnozí z vás budou chtít slyšet, jaké vlastně tyto telefony v reálu jsou. Pojďme se tedy vykašlat na úvodní formality a vrhnout se rovnou na věc. Tentokrát je totiž skutečně o čem mluvit, respektive psát. Nikoliv však proto, že by bylo novinek nějak moc, ale spíš proto, že mají jak kladné, tak i záporné stránky, což dělá iPhony 14 Pro skutečně do jisté míry vcelku kontroverzními.
Mohlo by vás zajímat
Letem světem Applem Design a rozměry
Designově jsou si minimálně při zhasnutém displeji iPhony 13 Pro a 14 Pro podobné takřka jako vejce vejci – tedy minimálně pro méně znalé uživatele. Ti bystřejší si všimnou mírně upraveného předního reproduktoru, který je u iPhonů 14 Pro ještě více vnořen do horního rámečku telefonu, či vystouplejších objektivů fotoaparátu na zadní straně. Nutno nicméně jedním dechem dodat, že těch si všimnete primárně u světlých modelů, u kterých je kovový prstenec obepínající objektivy opticky výraznější než v případě tmavých verzí. Pokud vám tedy vystouplé objektivy opticky vadí, doporučuji sáhnout buď po černé nebo fialové variantě, které dokáží vystouplost hezky zamaskovat. Jen myslete na to, že maskování je jedna věc a reálné využití věc druhá. Na mysli mám konkrétně to, že ruku v ruce s vystouplejšími fotoaparáty jde ruku v ruce jdou i větší ochranné prstence na krytech, což ve výsledku nepřináší nic jiného než větší viklání telefonu při jeho položení na záda. Koupě tmavé varianty tedy ve výsledku až tak moc neřeší.
Co se týče barev, které jsou letos k dispozici, Apple zvolil opět zlatou a stříbrnou, které doplnil tmavě fialovou a černou. Já osobně měl možnost testovat černou, která je designově dle mého naprosto úchvatná. Jedná se totiž o konečně pořádně tmavý kabátek, kterému se Apple poměrně překvapivě v posledních letech neustále vyhýbal a nahrazoval jej raději vesmírně šedou či grafitovou. Ne že by tyto barvy nebyly hezké, ale mě tak nějak nebavily a proto jsem moc rád, že se letošek stal v tomto ohledu konečně rokem změny. Přijde mi nicméně trochu škoda, že z pěti barevných variant iPhonů 13 Pro máme nyní opět čtyři, ale kdo ví – třeba nás Apple za pár měsíců opět potěší zbrusu novým odstínem, kterým rozpumpuje prodeje.
Fotogalerie
Stejně jako v předešlých dvou letech vsadil Apple u řady 14 Pro na 6,1”, které však napěchoval do mírně vyššího těla. Výška iPhonu 14 Pro je totiž nově 147,5 mm, zatímco loni tomu bylo u iPhonu 13 Pro “jen” 146,7 mm. Necelý milimetr navíc však nemáte absolutně šanci zaznamenat – tím spíš, když šířka telefonu zůstala na 71,5 mm a tloušťka povyrostla o 0,2 mm ze 7,65 mm na 7,85 mm. Ani z hlediska hmotnosti na tom pak novinka není vůbec zle, jelikož “přibrala” jen 3 gramy, když ze 203 gramů “nakynula” na 206 gramů. Je tedy absolutně jasné, že pocitově je 14 Pro zcela identický s iPhonem 13 Pro, což se však ve výsledku dalo říci i o iPhonu 12 Pro a 13 Pro. Vzhledem k tomu, že Apple výrazněji předělává své iPhony ve tříletých cyklech se však o žádné překvapení nejedná, ba právě naopak. Nic jiného se čekat ani nedalo.
Displej, Always-on a Dynamic Island
Přestože Apple na Keynote displej nového iPhonu vychvaloval do nebes, při pohledu na jeho technické specifikace člověku okamžitě dojde, že je vše trochu jinak. Ne že by displej iPhonu 14 Pro nebyl úžasný, protože to zcela upřímně řečeno zkrátka je, ale je takřka tak úžasný jako displej loňského iPhonu 13 Pro. Jediný papírový rozdíl z hlediska technických specifikací je zde totiž v jasu při HDR, který je nově 1600 nitů a v jasu venku, který je nově 2000 nitů. Samozřejmostí je tu pak ProMotion, TrueTone, podpora P3 gamutu, kontrast 2 000 000: 1, HDR či jemnost 460 ppi. Navíc je tu nicméně nově Always-on a to díky tomu, že Apple nasadil u novinky panel s možností snížit obnovovací frekvenci displeje až na 1Hz namísto loňských 10Hz.
Upřímně řečeno, Always-on v pojetí Applu je extrémně zábavnou záležitostí, byť musím jedním dechem dodat, že zároveň tak trochu jinou než kterou si pod pojmem “Always-on” kdekdo představí. Always-on v podání Applu je totiž vlastně je výrazně ztlumený jas tapety se ztmavením některých prvků a vypuštění těch, které potřebují neustálou aktualizaci. Ačkoliv toto řešení prakticky 100% nešetří baterii tak jak tomu je u androidích telefonů (v praxi bych řekl, že Always-on představuje zhruba 8 až 15 % denní spotřeby baterie), osobně se mi skutečně líbí a rozhodně zamlouvá víc než jen černá obrazovka se svítícími hodinami, popřípadě pár dalšími notifikacemi. Pozitivní je navíc fakt, že si Apple pohrál jednak s nejrůznějšími úspornými řešeními jak v oblasti hardwaru, tak i v oblasti softwaru, díky čemuž by mělo vše běžet v rámci možnosti úsporně a zkrátka tak, aby to uživateli nepřinášelo více starostí nežli radostí. Bát se tedy nemusíte třeba ani vypalování displeje, jelikož Always-on nepatrně hýbe zobrazovaným obsahem, různě jej tlumí a tak podobně.
Že je Always-on režim dost chytrý zřejmě není třeba vzhledem k tomu, že pochází z dílny Applu, jakkoliv více zdůrazňovat. Přesto si však neodpustím další drobnou pochvalu na jeho adresu, kterou si dle mého zaslouží. Always-on se totiž nejenže spravuje pomocí pokročilého hardwaru a softwaru s důrazem na co nejnižší energetickou spotřebu, ale taktéž je pro něj vytvořeno několik vzorců chování, podle kterých se vypíná, aby šetřil energii a bojoval proti vypalování. Zmiňovat, že se Always-on vypne při vložení telefonu do kapsy, jeho otočení displejem dolů, aktivaci spánkového režimu a tak podobně snad ani nemá cenu, jelikož se to tak nějak očekává. Extrémně zajímavé je však to, že se Always-on vypíná i podle vašeho chování, které se telefon pomocí strojového učení a umělé inteligence učí, což jinými slovy znamená, že pokud jste si například zvyklí dát po obědě na dvě hodiny šlofíček, telefon by měl tento váš rituál pochopit a postupem času po dobu vašeho spánku Always-on vypínat. Další vskutku úžasná věc v souvislosti s Always-on je jeho spolupráce s Apple Watch. Ty nově komunikují s telefonem i ohledně vzdálenosti, přičemž jakmile dostane iPhone signál, že jste se od něj vzdálili na dostatečnou dálku (což pochopí díky vašim Apple Watch na ruce), Always-on jednoduše vypne, protože zkrátka nemá smysl, aby obsah na displeji svítil a tím vybíjel baterii.
Abych však jen Always-on nechválil, jsou tu tři věci, které mě tak trochu překvapují a nejsem si úplně jist, zda se jedná o vyloženě ideální řešení. Tou první je již výše nakousnutý jas. Zatímco v přítmí Always-on nějak přehnaně nezáří, máte-li telefon na ostřejším světle, září Always-on kvůli tomu, že se snaží reagovat na světlo a být logicky pro uživatele čitelný poměrně dost, čímž vybíjí baterii víc než by musel. Jasně, uživatelský komfort je vyšším jasem zaručen, ale osobně bych byl asi radši, kdyby se tohle buď vůbec nedělo a výdrž baterie by tedy byla +- stabilní, nebo kdybych měl v nastavení možnost si jas přizpůsobit – ať už napevno či v určitém rozsahu – a vše si tím řídil. S možností přizpůsobení pak úzce souvisí druhá věc, která mě trochu mrzí. Moc nechápu, proč Apple alespoň zatím neumožňuje větší přizpůsobení jak Lock Screenu, tak i právě Always-on. Přijde mi škoda, že když se dá na displej připnout ohromné množství widgetů, ve výsledku je vám umožněno takto využít jen hrstka z nich kvůli omezeným slotům. Krom toho by se mi ale líbilo třeba i to, kdybych si mohl u Always-on pohrát s tím, jaký prvek bude svítit výrazněji a jaký bude naopak utlumen na maximum. Přeci jen, když mám na tapetě fotku přítelkyně, úplně v Always-on nepotřebuji vidět namodralé pozadí kolem ní, ale v tuto chvíli mi zkrátka nic jiného nezbývá.
Fotogalerie
Poslední výtka, která mě tak trochu u Always-on překvapila, je to, že jej nelze využít například v noci coby hodiny nebo zkrátka typově takto. Ano, vím, že bych se tím připravil o výdrž baterie, ale přijde mi zkrátka škoda, že když už po letech možnost Always-on konečně máme, nedá se zatím využít zcela stoprocentně. Jasně, jedná se ve výsledku jen o softwarové omezení, které může Apple smazat v následujících týdnech či měsících skrze softwarový update, ale vždy je prostě lepší, když všechny novinky Apple “napálí” hned do první verze systému, ať tím uživatelům co nejvíce vytře zrak.
Zapomenout nesmíme ani na zbrusu nový prvek nahrazující výřez. Ten nese název Dynamic Island a lze zjednodušeně popsat jakožto chytré maskování pro dvojici průstřelů v displeji, které v něm byly vytvořeny kvůli přednímu fotoaparátu a Face ID modulu. Hodnocení tohoto prvku je nicméně v tuto chvíli extrémně obtížnou záležitostí, jelikož jej zatím podporuje jen hrstka aplikací z dílny Applu a přesně nula aplikací z dílny vývojářů třetích stran. V tuto chvíli si jej tak člověk užije třeba při hovorech, ovládání hudebního přehrávače, maximalizaci Apple Maps, časovače či poslouží jako ukazatel stavu baterie telefonu či třeba připojených AirPods. Animací či obecně využitelnosti je zatím tedy poskrovnu a abych byl zcela upřímný, poměrně překvapivě se leckdy zapomnělo i na to, co mělo v Dynamic Islandu být. Příkladem může být oranžová tečka při hovorech, která se sice zobrazuje standardně v Dynamic Islandu, avšak pokud si dáte FaceTime hovor na celou obrazovku (a telefon se třeba uzamkne), tečka se přesune z Dynamic Islandu do pravého rohu telefonu, což působí poměrně divně. Přeci jen, konzistentnost je u podobných prvků potřeba a když není, působí to na člověka spíš jako chyba než něco, co Apple zamýšlel.
Obecně bych řekl, že to, co Apple prezentoval na Keynote, zatím Dynamic Island ani z poloviny nenabízí, tedy minimálně nejste-li tak oddaní nativním aplikacím Applu. Zde se však naskýtá otázka, kdo za to vlastně může. Na první dobrou by se dalo říci, že Apple. Na druhou stranu, kdyby Apple Dynamic Island propálil s předstihem, rázem by nemusel kolem iPhonů 14 Pro dělat až takové tajnosti, což by sice byla ve své podstatě škoda, ale zase by si tím zajistil daleko lepší podporu Dynamic Islandu. Zkrátka a dobře, máme tu malou Sofiinu volbu, jelikož obě možnosti řešení by byly ve své podstatě špatné a je otázkou, která je ve skutečnosti horší. Osobně bych řekl, že varianta B – tedy utajování telefonu na úkor softwarové podpory. Věřím však, že se mezi vámi najde spoustu odpůrců první varianty, protože zkrátka chcete mít dokonalé překvapení bez ohledu na to, jak dobře pojede. Rozumím, chápu, beru a jedním dechem dodávám, že jak můj, tak i váš názor je nakonec stejně nepodstatný, protože rozhodnutí v Cupertinu už stejně padlo.
Kdybych se měl oprostit od dosavadní (ne)funkčnosti Dynamic Islandu a měl se na něj dívat jen jako na prvek nahrazující dosavadní výřez, asi bych pro něj upřímně také nenašel vyloženě slova chvály. Ano, podlouhlý průstřel namísto výřezu mi na Keynote připadal modernější a celkově přitažlivější než tomu je u výřezu. Realita je však taková, že jej i týden po prvním vybalení iPhonu vnímám jako rušivější než právě displej, jelikož je posazen hlouběji do displeje a kvůli tomu, že je ze všech stran obklopen displejem, je ve své podstatě neustále zvýrazňován, což není vždy úplně ideální. Co pak nechápu vůbec, je to že se Apple nerozhodl Dynamic Island intuitivně vypínat například v případě sledování full screen videa, prohlížení fotek a tak podobně. Nemůžu si pomoct, ale na dva průstřely v displeji bych se v takové chvíli díval asi radši než na jednu podlouhlou černou nudli, která mi leckdy při sledování YouTube překrývá poměrně důležité části videa. Opět se nicméně bavíme o softwarovém řešení, které může v blízké či vzdálené budoucnosti dorazit.
Fotogalerie
Pokud vás pak zajímá, zda jsou fyzické průstřely v displeji vidět, odpověď je ano. Pokud se na displej díváte pod určitým úhlem, jak podlouhlá pilulka skrývající Face ID modul, tak kruh pro fotoaparát uvidíte a to bez jakéhokoli výraznějšího maskování černým Dynamic Islandem. Nutno navíc dodat, že objektiv předního fotoaparátu je letos výrazně viditelnější než tomu bylo v předešlých letech jelikož je jednak větší a jednak celkově “propadlejší”. Osobně mě ale tato věc nějak přehnaně neuráží a nemyslím si, že někoho nějak přehnaně bude.
Ač bych vám toho v souvislosti s displejem sdělil moc rád ještě víc, pravda je taková, že jsem o něm napsal již naprosto vše, co se dalo. Žádné viditelně užší rámečky kolem něj se totiž nekonají, stejně jako se mi tak úplně nezdá, že bychom si polepšili například v podání barev a tak podobně. iPhone 14 Pro jsem měl možnost srovnávat konkrétně s iPhonem 13 Pro Max a ač jsem se snažil sebevíc, neřekl bych, že si zkrátka kromě výše zmíněných věcí meziročně jakkoliv polepšíte. A pokud ano, bude to skutečně jen drobný krok vpřed.
Výkon
Hodnotit výkon iPhonů mi v posledních letech přijde s trochou nadsázky zcela zbytečné. Každý rok je totiž Apple u iPhonů udavačem výkonnostních trendů, což sice na jednu stranu zní naprosto perfektně, na stranu druhou je to však z uživatelského hlediska do jisté míry nepodstatné. Výkon totiž již pěkných pár let nemáte absolutně možnost jakkoliv komplexně využít, natožpak ocenit. A stejně tomu je tak i letos s příchodem 4nm čipsetu Apple A16 Bionic. Ten si polepšil podle celé řady mezigeneračních testů o více než 20 %, což je sice působivý skok, při běžném používání telefonu však tuto věc nejste absolutně schopni pocítit. Aplikace totiž startují naprosto stejně jako tomu je v případě iPhonů 13, stejně plynule i běží a vlastně jediné, kde se vyšší výkon vskutku šikne, je focení a natáčení, jelikož to je letos opět o něco více provázáno softwarem – minimálně tedy v případě videa, o kterém si však řekneme více později.
Myslím si, že psát do recenze výsledky benchmarkových testů či sem přidávat screenshoty z Geekbenche či AnTuTu nemá moc smysl, jelikož si tato data dokáže najít každý do pár sekund na internetu. Mnohem užitečnější proto bude můj pohled jakožto člověka, který doteď v kuse používal iPhone 13 Pro Max, tedy donedávna nejvýkonnější iPhone, a který minulý pátek přešel na iPhone 14 Pro. Z vlastní zkušenosti tedy mohu znovu zopakovat to, co jsem uvedl o pár řádků výše. Pocitově si opravdu nepolepšíte ani o píď, takže zapomeňte na to, že vás nový iPhone udělá například produktivnějším, jelikož díky němu vše zvládnete rychleji a tak podobně. Nic takového vás zkrátka nečeká, stejně jako vás nečeká ani to, že si rychleji spustíte vaše oblíbené Call of Duty či jiné náročnější hry. Nový procesor je totiž dle mého skutečně určen primárně pro zpracovávání fotek a videí, které jsou letos na výkon extrémně náročnou záležitostí a pro kterou tedy mělo smysl procesor vyvinout. Ostatně, skvělým důkazem jsou iPhony 14, které disponují jen loňskými čipy A15 Bionic. Proč? Protože víceméně jediný výraznější rozdíl mezi nimi a řadou 14 Pro, nebudeme-li počítat vizuální věci typu Always-on a Dynamic Island, jsou právě fotky a videa.
Fotoaparát
Stalo se již jakousi tradicí, že Apple rok co rok vylepšuje fotoaparát jeho iPhonů a ani letošek není v tomto směru výjimkou. Upgradu se dočkaly všechny tři objektivy, které nově disponují většímy senzory, díky kterým jsou schopné zachytit větší množství světla a tím vytvořit fotky kvalitnější, detailnější a realističtější. Abych však byl upřímný, letos revoluci u fotoaparátů až tak necítím – tedy minimálně v porovnání s loňskem. Zatímco loni jsme totiž jásali z makro režimu, který ocení tak nějak (takřka) každý, největším upgradem letoška je navýšení 12MPx rozlišení širokoúhlého objektivu na 48MPx. Je tu však jeden dle mého obří háček, který nejsem ani týden po rozbalení iPhonu 14 Pro tak nějak schopen překousnout a který se vám zkusím v následujících řádcích vysvětlit pohledem někoho, kdo sice fotí rád, zároveň mu ale jde o jednoduchost a nepotřebuje tedy vysedávat u fotografických editorů.
Jsem sice z hlediska fotografování celkem laik, čas od času by se mi však fotka s vyšším rozlišením hodila. Když proto Apple oznámil nasazení 48MPx širokoúhlého objektivu, byl jsem tímto upgradem velmi potěšen. Háček je však v tom, že fotit do 48Mpx pro mě nemá absolutně smysl, jelikož je to možné jen při nastavení formátu RAW. Jasně, ten je pro postprodukci naprosto ideální, ale pro běžného uživatele je naopak noční můrou, jelikož fotí zkrátka tak, jak danou scénu foťák “vidí”. Zapomeňte tedy na dodatečné softwarové úpravy sloužící k dovylepšení daného snímku a tak podobně – nic takového totiž na fotkách v RAWu iPhone neprovádí, což neznamená nic jiného než to, že dané fotky zkrátka nemusí být – a zpravidla ani nejsou – tak hezké jako ty, které jsou foceny do klasického PNG. Právě s formátem se pak pojí další problém – konkrétně velikost. RAW jako takový je totiž extrémně náročný na úložiště, jelikož si jedna fotka ukrojí klidně i 80 MB. Fotíte-li tedy rádi, za 10 fotek jste v tom za 800 MB, což rozhodně není málo. A co teprv když připíšeme další nulu – tedy 100 fotek za 8000 MB, což je 8 GB. U iPhonů se základním 128 GB úložištěm celkem šílená představa, že? A co když vám řeknu, že možnost komprese z DNG (tedy RAW) na PNG zkrátka neexistuje, respektive jí Apple nenabízí? Určitě mi na tohle někteří z vás napíšou, že k čemu mi bude vysoké rozlišení, když bude snímek komprimovaný. Na to můžu říct snad jen to, že radši budu mít komprimovaný 48MPx snímek než komprimovaný 12MPx snímek. Zkrátka a dobře, nehledejte v tom žádné záludnosti, Uživatelů, jako jsem já jsou ve světě miliony a je proto škoda, že nás Apple nedokázal tak úplně uspokojit, byť opět tajně doufám, že zde řešíme opět jen softwarovou věc, která bude do budoucna doladěná softwarem.
Fotogalerie
Focení do RAW je do jisté míry problematické i z hlediska rychlého focení. Zpracování fotky v tomto formátu totiž trvá podstatně déle než “cvakání” do PNG, takže musíte počítat s tím, že po každém stisknutí spouště musíte dát telefonu dobré tři vteřiny na to, aby vše zpracoval tak, jak je potřeba a pustil vás k možnosti vytvoření dalšího snímku, což je leckdy otrava. Další záludností je fakt, že do RAWu lze fotit jen za dobrých světelných podmínek a jen bez jakéhokoliv přiblížení. A když píšu “bez jakéhokoliv”, myslím tím skutečně bez jakéhokoliv. I přiblížení 1,1x totiž RAW vyruší a vy fotíte do PNG. Abych však jen neprskal, musím dodat, že pokud se už do focení na RAW pustíte a nechcete se následně příliš drbat s úpravami v počítači, v nativním editoru na iPhonu lze po zvolení automatických úprav dostat taktéž vcelku solidně upravené (přibarvené, rozjasnění a tak podobně) fotky, které leckomu budou stačit. Pořád je tu ale samozřejmě faktor velikost, který je zkrátka neoddiskutovatelný.
Ačkoliv je upgrade širokoúhlého objektivu suverénně nejzajímavější věcí letošního fotoaparátu, pravdou je, že i ultraširokoúhlý objektiv a teleobjektiv stojí za pozornost. Apple se totiž nechal slyšet, že u všech objektivů nasadil větší senzory, které jsou schopny pojmout více světla a tedy lépe fotit při zhoršených světelných podmínkách. Na toto konto se nicméně sluší dodat, že se papírově clona ultraširokoúhlého objektivu papírově zhoršila a clona teleobjektivu se pak nehnula ani dolů, ani nahoru. Tím se však nenechte zmást. U ultraširokoúhlého objektivu mají být totiž dle slov Applu fotky meziročně až 3x lepší a u teleobjektivu až 2x lepší. A jaká je realita? Upřímně řečeno taková, že fotky skutečně lepší jsou. Jestli jsou však lepší 2x, 3x, 0,5x či snad “jinak krát” nejsem úplně schopný posoudit, protože metriky Applu samozřejmě neznám. Co mám ale za poslední dny vypozorováno z focení, řekl bych, že dvakrát či třikrát lepší jsou fotky ve tmě a v šeru jen zřídka. Jsou sice detailnější a celkově uvěřitelnější, ale nečekejte od nich vyloženě revoluci, nýbrž spíš vcelku slušný krok kupředu.
Fotogalerie
Když už jsem v předešlém odstavci nakousl uvěřitelnost, nedá mi to se ještě na pár chvil nevrátit k širokoúhlému objektivu. Přijde mi totiž, že iPhony 14 Pro fotí oproti iPhonům 13 Pro i dalším starším modelům právě uvěřitelněji nebo chcete-li s důrazem na realističnost. Zdánlivě skvělá zpráva má však drobný háček – uvěřitelnost se totiž leckdy nerovná líbivosti a fotky ze starších iPhonů tak občas vypadají při přímém srovnání alespoň dle mého lépe, protože jsou více softwarově upravené, barevnější a zkrátka na oko hezčí. Není to sice pravidlem, je však dobré o tom vědět – tím spíš, že ve chvíli, kdy fotky ze starších iPhonů nejsou pohledově hezčí, jsou si s těmi z iPhonů 14 Pro velmi, ale opravdu velmi blízké.
Mohlo by vás zajímat
Co se týče videa, i zde Apple letos zapracoval na vylepšení, přičemž tím nejzajímavějším je bezesporu nasazení akčního režimu nebo chcete-li Action Mode, který není ničím jiným než velmi slušnou softwarovou stabilizací. Slovo “softwarovou” je zde přitom velmi důležité zdůraznit, jelikož kvůli tomu, že vše řeší software obsahuje video občas drobné glitche, které zkrátka prozradí to, že není úplně košér. Není to však pravidlem a pokud se vám podaří zachytit video bez nich, čeká vás moře zábavy. Totéž v bledě modrém pak lze říci třeba i o vylepšeném Cinematic Mode, který Apple představil už v loňském roce coby mód schopný přeostřovat z jednoho předmětu na druhý a naopak. Zatímco loni běžel jen ve Full HD, letos si jej můžeme konečně užít ve 4K. Bohužel mi však v obou případech tak trochu přijde, že se jedná přesně o ten typ funkcí, který sice nutně potřebujete podvědomě mít, ale jakmile jej máte k dispozici, využijete jej párkrát v prvních dnech vlastnictví nového iPhonu a pak už si po nich ani nevzdechnete – tedy minimálně, nejste-li zvyklí na iPhony natáčet ve velkém.
Výdrž baterie
Nasazení 4nm čipsetu A16 Bionic v kombinaci se softwarovými a hardwarovými ovladači Always-on displeje a potažmo i dalších prvků telefonu se projevily tak, že si iPhony 14 Pro meziročně i přes Always-on nepohoršily, ba co víc, o hodinku si dle oficiálních specifikací Applu polepšily. Přiznám se, že zrovna tato věc se mi porovnává s loňskem velmi těžko jelikož jsem přecházel z iPhonu 13 Pro Max, který je přeci jen z hlediska výdrže díky své velikosti někde jinde. Kdybych však měl výdrž zhodnotit pohledem nestranného uživatele, řekl bych, že je průměrná, ne-li mírně nadprůměrná. Při aktivnějším využívání vám totiž telefon vydrží v pohodě jeden den, při střídmějším využívání se pak dostanete na solidní den a půl. Jedním dechem ale musím dodat, že jsou zde věci, které tak úplně nechápu. Nerozumím například tomu, proč se mi telefon vybije přes noc o dobrých 10 %, přestože by na něm nic moc probíhat nemělo, stejně jako mi hlava nebere to, jak brutálně energeticky náročný je fotoaparát. Ano, v rámci recenzování jsem mu dal “zahulit” víc než je obvyklé, protože přeci jen málokdy vyfotím desítky fotek “na jeden zátah”, ale i tak mě překvapilo, že jsem v rámci focení o délce několik desítek minut, maximálně pak jedné či dvou hodin vybil telefon i o více než 20 %. Zpracovávání fotek ale holt nějakou tu energii vyžaduje, kor když si chcete sem tam něco “blejsknout” do RAWu.
Další novinky, které stojí za řeč
Apple toho sice na Keynote o dalších novinkách už mnoho neprozradil, při testování jsem však narazil třeba na to, že reproduktory zní o něco lépe než tomu bylo v loňském roce a to jak z hlediska basové složky, tak obecně z hlediska “živosti” hudby. Lepší je ale třeba i mluvené slovo nebo mikrofonní systém, který snímá váš hlase opět o něco lépe než na co jsme byli doposud zvyklí. Vše jsou to sice jen drobné krůčky vpřed, ale každá taková prkotinka zkrátka potěší, stejně jako potěší rychlejší 5G. Jelikož však nežiji v oblasti s jeho pokrytím, měl jsem možnost si jej vyzkoušet jen v rámci jedné z pracovních schůzek, takže upřímně nejsem úplně schopen říci, jak moc využitelné dané zrychlení je. Abych však byl upřímný, vzhledem k tomu, že naprosté většině lidí stačí LTE, museli byste být zřejmě solidní fajnšmekr, abyste tuto rychlost ocenili.
Resumé
Z předešlých řádků asi cítíte, že z iPhonu 14 Pro rozhodně nejsem vyloženě “odvařený”, ale na druhou stranu ani vyloženě zklamaný. Vnímám jej zkrátka jako jeden z mnoha evolučních kroků, kterých jsme byli za poslední roky svědky. Přijde mi však, že tentokrát je tento krok o poznání menší než tomu bylo třeba loni u iPhonů 13 Pro, protože u těch jsem měl pocit, že zkrátka přináší mnohem víc věcí pro obyčejné lidi. Přeci jen, ProMotion ocení prakticky každý a makro fotky jsou taky super. 48MPx RAW mi však pro každého nepřijde, Dynamic Island je dost diskutabilní a až čas ukáže jeho potenciál a Always-on je líbivý, leč o něm lze zatím mluvit podobně jako o Dynamic Islandu – tedy že čas ukáže jeho potenciál.
A právě s velikostí, nebo možná spíš malostí letošního evolučního kroku kupředu se mi v hlavě neustále zmítá otázka, pro koho vlastně tento iPhone je. Zcela upřímně řečeno, kdyby stál stejně jako loni 29 tisíc v základu, asi bych řekl, že vlastně pro všechny dosavadní majitele iPhonů, protože jeho cena je vzhledem k tomu, co přináší, ještě vcelku opodstatnitelná a při přechodu z rok starého iPhonu na 14 Pro (Max) až tak moc vaše peněženka nezapláče. Když však vezmu v potaz to, kolik novinky stojí, zcela upřímně musím říci, že za sebe bych přechod ze 13 Pro doporučil skutečně jen srdcařům nebo lidem, kteří dokáží nové funkce ocenit. V případě starších modelů bych se pak hodně rozmýšlel, zda pro mě mají funkce 14 Pro smysl, nebo zda si spíš nevystačím třeba jen se stále skvělým iPhonem 13 Pro. Já srdcař sice jsem, ale na rovinu vám přiznám, že mě novinky iPhonů 14 Pro neoslovily natolik, že bych si sám před sebou obhájil jejich cenu (nehledě na inflaci) a přechod jsem tedy vyřešil tak trochu šalamounsky tak, že jsem z 13 Pro Max přešel na 14 Pro a to skutečně jen kvůli tomu, abych měl nový iPhone co nejlevněji. Rozum tedy hraje letos při koupi snad největší roli za posledních několik let.
iPhone 12 Pro – 189g
iPhone 14 Pro – 206g
rozdil JE poznatelny
Díky za poměrně rozumnou recenzi.
Nedotaženost ostrůvku a z jistého pohledu vlastně jeho nesmyslnost mě zaráží a jsem z něj tedy spíš zklamaný. Sám často pociťuju to, že mi výřez zakrývá něco, co bych potřeboval vidět. Ostrůvek to nijak nevyřešil.
Časová prodleva u focení do RAW mě překvapuje. Já bych totiž chápal focení do RAW jako proces, kdy uložím surová data a nic neřeším, zatímco klasické focení vyžaduje nesrovnatelně více úkonů před tím, než dostanu výsledný snímek. Kdo ví, co za tím je, ale stejně mě to nemusí trápit, protože o RAW vlastně ani nestojím. Nepoužíval jsem ho ani ve fotoaparátu, který mám zhruba 20 let. A tady těch “pseudo 48 MPix” ze snímače, obsahujícího vždy čtveřice stejnobarevných buněk, to považuju za hodně ošizených 48 MPix, takže to nestojí za to, abych se tím nějak trápil. Skoro bych zvažoval, jestli by nebylo dosaženo kvalitnějších výsledků použitím 12 milionů větších buněk na tom novém větším čipu než těch současných 48 milionů malých buněk. Ale to nikdy nezjistíme.
AOD by u mě měl zřejmě větší smysl z toho důvodu, že používám přes celou plochu jednoduchou, úplně černou tapetu. Nestojím o žádné rušivé prvky barevných tapet, ani nestojím o ukazování svých blízkých na displeji širokému okolí, proto to řeším takhle a všechno na displeji je tak přehlednější, čistší a displej by tak měl být zřejmě i úspornější.
Já jsem přecházel ze starší 12tky a nakonec jsem si řekl, že 13 PRO MAX pro mě bude lepší volbou vzhledem k ceně a tomu, co nabízí. Dalších cca 10 000 Kč navíc na 14 PM se mi dávat nechtělo.
Obecně je ta cena velký problém, sice nemám hluboko do kapsy a neměl bych mít problém si koupit 14 PM – ale hlava mi to prostě nedovolí.