Zavřít reklamu

Ještě před několika lety by byla podobná věc zcela nemyslitelná. Obrovské bílé plachty z levného plastu a imitace kůže, jimž se fanoušci Applu tak rádi vysmívali, se najednou staly předobrazem nové generace jablečných telefonů. Kalifornská společnost konečně zareagovala na jasný trend mobilního trhu a odstartovala tím zcela novou kapitolu své historie. iPhone 6 Plus je tady a naším úkolem je po čtrnáctidenním testování zhodnotit, co nejradikálnější iterace rodiny iPhone znamená.

iPhone 6 Plus je větší

Ano, iPhone 6 Plus je skutečně „Větší. Formát.“, jak Apple trochu neohrabaně prohlašuje na svém českém webu. Otázkou však je, jak se výrobce iPhonu s tímto formátem vypořádal. Začněme na té nejzákladnější, ale přesto velice důležité rovině – prosté velikosti přístroje a pohodlí, které tyto rozměry umožňují.

Jak už jsem zmínil v úvodu článku, je to už skoro 14 dní, co iPhone 6 Plus používám. Mé ruce přesto zatím nevyčerpaly veškeré možnosti, jak tento obrovský telefon pohodlně a bezpečně uchopit. Často prapodivně přehmatávám, musím používat obě ruce a jednou se mi už podařilo telefon poslat na hrůzostrašný výlet směrem k podlaze. Už v našich prvních dojmech jste si mohli přečíst, že větší z letos představených iPhonů je oproti předchozím generacím gigantický. Tento pocit neodešel ani po delším používání; pokaždé, když vezmete telefon do ruky, jste ohromeni plochou jeho displeje. Tehdy se iPhone 6 Plus zdá být přece jen o něco málo větší, než by nutně musel být.

Ze všeho nejvíce to poznáte, nosíte-li telefon v kapse. Zatímco u iPhonu 5 bylo jednoduché zapomenout, že u sebe takové zařízení vůbec momentálně máte, iPhone 6 Plus ucítíte v kapse pořád. Zejména pokud vlastníte kalhoty s menšími kapsami nebo patříte mezi vyznavače skinny džínů, otázku pohodlí byste při zvažování většího telefonu měli brát v úvahu. iPhonu 6 Plus je zkrátka někdy lépe v tašce nebo kapse u kabátu.

Velikost telefonu se také nutně promítne ve způsobu, jakým jej držíme a jak s ním interagujeme. Trochu se vrací posměvná hláška vzniklá o několik generací telefonu dříve při kauze Antennagate – „You’re holding it wrong“. iPhone 6 Plus si ve způsobu držení jednoznačně žádá změnu. Jen ti obdaření skutečně velkýma rukama si budou moci dovolit telefon držet stejně jako předchozí, menší generace – tedy pevně sevřený v dlani s palcem volným pro obsluhování celého displeje. To je nyní možné jen obtížně.

Místo toho můžete telefon držet v jeho vrchní polovině s tím, že na níže položené ovládací prvky nedosáhnete. V tom případě se však připravíte o funkci Reachability (která po dvojím ťuknutí na home button odroluje vrchní polovinu displeje níže – u tohoto úchopu by se hodil spíše opačný přístup). Nejlepším řešením tak je si iPhone položit na prsty a pro lepší možnost manévrování po displeji si telefon ještě podepřít malíčkem.

Jde o zvláštní ekvilibristiku, ale nechcete-li zařízení obsluhovat obouruč, nedá se nic dělat. Pokud navíc svůj iPhone používáte skutečně aktivně a často přecházíte mezi různými aplikacemi s různými ovládacími prvky, stejně se neubráníte poposouvání telefonu v prstech nebo používání oběma rukama.

V jednom ohledu by se větší rozměry iPhonu 6 Plus daly brát jako veskrze prospěšná až bohulibá záležitost. Pokud jste byli zvyklí pravidelně porušovat dopravní předpisy a při řízení automobilu zároveň pravou rukou řadit a obsluhovat telefon řekněme se zapnutou navigací, iPhone 6 Plus vás od tohoto zlozvyku bezpečně odnaučí. Pět a půl palce dotykového zařízení plus pět i více převodů na řadicí páce zkrátka jednou rukou neužonglujete.

Precizní, ale méně osobitý

Ale teď opět vážně. Velikost iPhonu 6 Plus si vyžaduje chvíli učení a možná ani potom se nebude zdát úplně ideální; na co si člověk naopak velice rychle zvykne, je nový design. Ten dokáže překvapivě rychle zapůsobit a úvodní rozpačitost například ze zvláštních linek na zadní straně přístroje jsou ty tam. Antény kompaktní vzhled telefonu nijak výrazně nenarušují – tedy alespoň u šedého modelu. U světlých verzí jsou daleko znatelnější.

Ať už se díváme na jakýkoli model, po několikadenním používání vychází najevo designérská genialita použití zaoblených hran. Plynulý přechod displeje do okrajů totiž plní hned dvě funkce – chytře maskuje velikost přístroje a zároveň se zásadním způsobem podílí na unikátním vzhledu telefonu. Světelné odlesky na zaobleném skle iPhonu 6 Plus jsou jednoduše definicí výrazu „eye-candy“.

Kde se iPhone 5 zdál jako technicky precizní a dokonalý, jde iPhone 6 Plus ještě o krok dál – jakkoli se před dvěma lety mohlo zdát, že tehdejší generaci nic nepřekoná. U šestkových iPhonů vše sedí, a to až po ty největší detaily. Okraje jsou dokonale oblé, tlačítka nemají žádnou vůli, dvojitý blesk se spojil v jeden vzhlednější celek.

Srovnáváme-li však už různé generace iPhonu, je fér zmínit, že iPhone 6 Plus oproti svým předchůdcům ztratil něco ze svého charakteru. Zatímco iPhone 5 byl v černé verzi sebevědomě až „nebezpečně“ vypadajícím zařízením, iPhone 6 Plus se jeví spíše jako umírněnější přístroj těžící z designu úplně první generace jablečného telefonu. Pro úplnost bychom také neměli opomenout zmínit už tradičně zmiňovanou vadu na kráse – vystouplou čočku fotoaparátu na zadní straně.

Použitelnější (s výhradami)

I když je design zásadní součástí každého produktu Apple, ve výsledku je přece jen důležitější, jak se zařízení používá. O to víc, jsme-li zvyklí na 4palcové displeje a najednou se máme popasovat s telefonem 5,5palcovým. Nejde přitom jen o ergonomii samotného hardwaru, tu jsme si už částečně popsali v předchozích odstavcích. Daleko důležitější otázkou je, jak větší telefon dokáže obrovský nově nabytý prostor využít. Našel Apple způsob, jakým uzpůsobit aplikace pro formu stojící mezi iPhonem 6 a iPadem mini? Nebo mu chybí smysluplná koncepce či dokonce jen „nafoukl“ stávající malé aplikace?

Apple se rozhodl vydat dvojí cestou – zákazníkům nabízí dva způsoby, jakým svůj iPhone 6 Plus používat. Prvním je mód, jaký bychom asi tradičně od změny velikosti a rozlišení telefonu očekávali, tedy zachování stejné velikosti všech ovládacích prvků, ale navýšení pracovního prostoru. To znamená o řadu ikon na hlavní obrazovce víc, větší místo pro fotografie, dokumenty a tak podobně.

Apple se ale rozhodl přidat také druhou možnost, již označuje jako Display Zoom. V tomto případě zvětší ikony, ovládací prvky, písmo i další součásti systému a z iPhonu 6 Plus se tak v podstatě stává přerostlý iPhone 6. Celé iOS se pak jeví tak trochu komicky a evokuje operační systém z telefonu pro důchodce. Upřímně si moc neumím představit příležitost, kdy bych takovýto přístup k operačnímu systému uvítal, na druhou stranu je alespoň pěkné, že Apple nezapomněl na důležitý aspekt Display Zoomu – podporu pro aplikace třetích stran. I ty se podle našeho testování přizpůsobí uživatelem preferovanému módu.

telů, kterou angličtina označuje jako „early adopters“, připravte se také na určité přechodné období, v němž používání iPhonu 6 Plus nebude stoprocentní. Může za to pozvolné aktualizování aplikací třetích stran, které zatím zdaleka neproběhlo celým App Storem. Některé populární aplikace jako Facebook, Twitter nebo Instagram jsou sice pro velký iPhone již připravené, řada dalších (WhatsApp, Viber nebo Snapchat) však na update ještě čekají.

Do té doby se budete muset spokojit s aplikacemi, které ve své velikosti vypadají až groteskně. (Na druhou stranu ale krásně ilustrují, jak by Apple pohořel, kdyby zcela rezignoval na optimalizaci systému pro větší úhlopříčky.) Jedinou útěchou je, že kalifornská firma skutečně nelhala ohledně kvality upscalingu, který zajišťuje daleko lepší ostrost, než jakou jsme byli svědky u přechodu na Retina displeje. Ani po přepracování pro iPhone 6 Plus však uživatelské prostředí některých aplikací třetích stran možná nebude ještě nějaký čas ideální. Někteří vývojáři si totiž s nově přístupným prostorem pro svůj software zatím neví příliš rady. (Podobný problém můžeme vidět také u některých webových stránek, které vývojáři optimalizují pro zhruba 4palcová zařízení a pak až pro tablety.)

Jednu klíčovou součást softwaru iPhonu 6 Plklávesnici. Ta v zobrazení na výšku nabývá přesně takových rozměrů, aby byla pro ovládání jednou rukou ještě dostatečně komfortní – jak vyšlo s příchodem větších iPhonů najevo, problémem nejsou jen příliš malé, ale potenciálně také příliš velké softwarové klávesy. Když pak telefon otočíme na šířku, přichází příjemné překvapení (tedy alespoň pro ty, kteří na začátku měsíce bystře nesledovali keynote).

Po bocích klasické QWERTY klávesnice se totiž objeví několik dalších ovládacích prvků. Na pravé straně jsou to základní interpunkční symboly, ale také šipky pro posouvání kurzoru v rámci textu vlevo a vpravo. Levou stranu pak okupují tlačítka pro kopírování, vyjímání a vkládání textu, jeho formátování (v aplikacích, které jej umožňují) a také tlačítko Zpět. Tento stav je pro psaní oběma palci jednoznačně přínosnější než pouhé roztažení kláves, které by dost možná bylo až trochu přehnané. K použití s podstavcem typu Smart Cover a použití pro rychlejší psaní více prsty však přece jen lépe poslouží iPad.

Komu by pak výchozí klávesnice nevyhovovala, představuje iOS 8 možnost vybrat si z řady dalších, nabízených zavedenými i novými vývojáři. Mezi těmi, kteří se již prosadili v ekosystému Android, jsou například Swype, SwiftKey nebo Fleksy. Najdeme ale i nováčky, kteří nabízejí například klávesnici zabírající menší prostor u spodního konce displeje nebo třeba úplně běžnou iOS klávesnici posunutou k pravé (či levé) straně přístroje pro lepší ovládání jednou rukou. Právě toto rozšíření evokuje myšlenku, že možnost výběru z vícera klávesnic Apple do iOS 8 zahrnul právě pro iPhone 6 Plus. Je totiž příslibem většího přizpůsobení pro ty, kterým by se jinak telefon zdál příliš velký a neohrabaný.

Inspirovaný tabletem

iPhone 6 Plus může snadno spadat do kategorie, kterou by vyznavači Androidu označili jako phablety. Když už se tedy smíříme s tím, že náš telefon se přes původní odpor k této myšlence stal tak trochu tabletem, měli bychom začít vyhledávat místa, kde se nové telefony iPadu skutečně podobají.

Šestkové iPhony si už na první pohled berou příklad z designu iPadu Air a iPadu mini, o vzhledu nových telefonů jsme se ale už bavili dostatečně. Daleko zajímavější je řada softwarových možností, které jsme u předchozích generací neviděli. Všechny z nich jsou spojeny se zobrazením na šířku a začínají už u samotného home screenu. Domovskou obrazovku je nyní možné používat i v módu „landscape“, přičemž dok s aplikacemi se přesune na pravou stranu přístroje.

Aktualizace se dočkala také řada základních aplikací. Potěší lepší zpracování Zpráv, Kalendáře, Poznámek, Počasí nebo Mailu, které zobrazují více informací najednou nebo umožňují rychlejší přecházení mezi různým obsahem. Adaptace na větší rozměry displeje však ještě není dokonalá – rozložení některých aplikací v režimu na šířku není pro používání příjemné a jiné se s ním třeba ještě nevypořádaly vůbec. Například seznamy a přehledy v rámci App Store jsou zmatečné a obsahují zbytečně málo obsahu najednou, aplikace Zdraví pak na „landscape“ zobrazení raději zcela rezignuje.

Když však zmíněné změny vezmeme kolem a kolem, iPhone 6 Plus v řadě věcí skutečně zastoupí tablet. To Applu přinese novou část trhu, problémy s kanibalizací a tak dále, ale tyto aspekty nejsou nyní důležité. Pro uživatele znamená příchod iPhonu 6 Plus možnost zcela opustit iPad, tím spíše pro ty, kteří byli zvyklí používat iPad mini. 5,5palcový displej skvěle postačí na surfování, čtení zpráv i sledování filmů na cestách.

Právě protože je iPhone 6 Plus zařízení praktické pro široký okruh činností, přijde více než vhod tabletová „inspirace“ v podobě větší baterie. Ta u menšího z nových iPhonů zůstala co se týče výdrže víceméně na úrovni iPhonu 5s, avšak model 6 Plus je na tom o hodně lépe. Někteří recenzenti dokonce uváděli, že jim telefon vydržel celé dva dny.

Za sebe mohu říci, že je to možné, ale jen částečně. Zprvu jsem byl totiž vzhledem k bídné výdrži mého iPhonu 5 zvyklý svůj telefon šetřit a velkou část svých digitálních činností jsem přenechával na iPad mini nebo MacBook Pro. V ten moment jsem skutečně s telefonem vcelku komfortně vydržel i druhý den bez nabíjení.

Pak však přišlo postupné opouštění iPadu a pro méně komplexních aktivit i MacBooku. Na iPhonu jsem najednou začal více hrát hry, v autobuse či vlaku sledovat filmy a seriály a s tím se pochopitelně dostavilo i zhoršení výdrže baterie. iPhone se zkrátka stal natolik použitelným zařízením, že jej využíváte opravdu pořád a celý den. Počítejte tak s tím, že se v používání telefonu nebudete muset omezovat, ale každodennímu (respektive každonočnímu) nabíjení se pravděpodobně nevyhnete.

Schopnější a výkonnější

Než se pustíme do další části této recenze, upřesněme si výše použitý podnadpis. Spíše než o oslňujícím výkonu iPhonu 6 Plus se budeme bavit o jeho nových schopnostech. Důvodem je fakt, že jablečné telefony v poslední době nezastarávají tak rychle, jak tomu bylo u dřívějších aktualizací (hardwaru i softwaru). I dva roky starý iPhone 5 totiž se zvládáním iOS 8 nemá větší problémy.

A co víc, přestože je iPhone 6 Plus o zlomek vteřiny rychlejší v animacích, lépe zvládá otevírat další a další aplikace a v příštích měsících se jistě stane dějištěm technologicky úžasných 3D her, výkon jeho procesoru i grafického čipu čas od času vyjde vniveč. Jde sice spíše o chybu systému než samotného hardwaru, ale od Applu se očekává kompletní produkt už v první den prodeje. Daleko častěji než u předchozích mobilních produktů Applu přitom u iPhonu 6 Plus narazíme na nevysvětlitelné zadrhnutí při animaci, nereagování na dotyková gesta nebo rovnou zamrznutí celé aplikace. Na tyto nešvary jsem během dvou týdnů používání narazil v rámci Safari, Fotoaparátu, ale také Game Center či přímo na lock screenu.

Pojďme se proto raději než na výkon podívat na nové funkce, které iPhone 6 Plus ve spojeníkého vylepšení se dočkala fotografická stránka telefonu, začněme proto právě u ní. Přestože pod znepokojivě vyčnívající čočkou fotoaparátu nenajdeme větší počet pixelů, kamera iPhonu 6 Plus předčí předchozí generace. A to jak kvalitou obrazu, tak dostupnými funkcemi.

Fotografie pořízené iPhonem 6 Plus jsou barevně věrnější, ostřejší, méně „šumí“ a bezesporu patří ke špičce na poli mobilních telefonů. Obrazové zlepšení u porovnávacích fotografií mezi iPhonem 5s a 6 Plus možná příliš nepoznáte, zásadní rozdíl je ale v tom, za jakých podmínek je největší z jablečných telefonů schopen pořizovat snímky. Díky hardwarovým novinkám v podobě optické stabilizace a tzv. focus pixels můžete fotografovat pohybující se objekty a kameru využijete i za chůze nebo při špatných světelných podmínkách. Telefon je oproti nižším (můžeme říci také menším) modelům schopen zaostřit skutečně během zlomku vteřiny.

Softwarová stránka telefonu se pak postará o další zlepšení obrazu, o kterém uživatel ani netuší. Fotoaparát nabízí vylepšenou možnost HDR Auto, díky které iPhone (je-li to třeba) pořídí několik snímků najednou a ty pak vhodně pospojuje do nejlepšího možného výsledku. Tato funkce pochopitelně nefunguje stoprocentně a někdy má za výsledek nepřirozené barevné či světelné přechody, ve většině situací je však velmi praktická.

 

Samostatnou kapitolou je u iPhonu 6 Plus nahrávání videa. To doznalo hned několika vylepšení, a to nejen díky již zmíněné optické stabilizaci obrazu. Výchozí aplikace Fotoaparát nyní dokáže nahrávat časosběrná videa a také zpomalené záběry o rychlosti 240 snímků za vteřinu. Nejde sice o funkce, které budete využívat každý den, jako jeden z dostupných nástrojů v rámci komplexního nahrávacího zařízení jsou však tyto novinky jistě vítané.

Časosběrná videa, nebo jednodušeji anglicky timelapse, se i na iPhonu 6 Plus potýkají s nepříjemností, která vychází už z její podstaty. Pro jejich nahrávání potřebujete delší časový úsek. Na tento zcela zjevný aspekt zde neupozorňuji kvůli svému špatnému mínění o inteligenci čtenářů, nýbrž proto, že se iPhone 6 Plus s delším časem nahrávání nedokáže úplně dobře vypořádat. Kde optická i digitální stabilizace obrazu zachraňuje běžné roztřesené video nebo fotografii objektu v pohybu, u timelapsu si neví rady.

Při natáčení z ruky tak nedocílíme tak dokonalých záběrů jako s aplikací Hyperlapse od Instagramu, a to ani při zdánlivě dostatečném podepření telefonu. iPhone 6 Plus má přece jen nějakou váhu a ani jeho rozměry k dostatečné opoře pro natáčení zjevně nenapomáhají. Proto je k pořizování časosběrných videí lepší použít stativ.

Druhá zmiňovaná funkce, slow motion, není pro iPhony zcela nová – známe ji už z iPhonu 5s. Nová generace jablečných telefonů ji však vzala ještě o krok dál, a to pomocí zdvojnásobení možné rychlosti nahrávání zpomalených záběrů na působivých 240 snímků za vteřinu. Nutno však podotknout, že pro většinu případů plně postačí původních 120 fps, které produkují kratší videa s méně zkresleným zvukem.

Ještě větší zpomalení se hodí jen pro skutečně zajímavé situace (rychlý tanec, skok do vody, různé akrobatické veletoče a tak podobně) nebo makro záběry, jinak může být zpomalení až moc veliké. Slow motion o 240 snímcích za vteřinu totiž pochopitelně produkuje velmi dlouhá videa. Z logiky fotografie se také hůře vypořádává se špatnými světelnými podmínkami. Za šera je tak lepší zůstat na 120 fps a předejít přebytečnému šumu.

Když se oprostíme od okouzlení novým fotoaparátem, většina schopností telefonu je spjata s operačním systémem. Ano, čip A8 přináší 25% nárůst výkonu a po grafické stránce dokonce 50%, ten však poznáme možná za několik týdnů a měsíců po vydání moderních her a jiných náročných aplikací. Ale jak už bylo řečeno o několik odstavců zpátky, vestavěným aplikacím v některých momentech nestačí ani poloviční nárůst výkonu a někdy se jednoduše zadrhnou. Tento problém jde jistě na vrub operačního systému, stejně jako vkrádavá myšlenka, že s novým hardwarem a větším displejem se přece dalo naložit lépe. iOS 8 je zkrátka pouze naleštěným iOS 7, které si však stále ponechává poněkud ostré hrany a nezachází v inovaci dostatečně daleko.

Závěr

Řada z vás možná čeká na verdikt, který z nových iPhonů je ve výsledku lepší, pohodlnější, applovější. A věřte, že bycl. Ale abych byl upřímný, ani já stále nemám úplně srovnané, který z dvojice šestkových telefonů bych označil za lepší volbu. Jde totiž o vysoce individuální záležitost a výhody (respektive nevýhody) nejsou ani u jednoho modelu tak zásadní, aby bylo okamžitě jasno.

Jedna věc je ale jistá: na větší rozměry – ať už je to 4,7 nebo 5,5 palce – si člověk velice rychle zvykne a iPhone 5 se pak v porovnání zdá jako hračka pro děti. I zarytý fanoušek starého Applu Steva Jobse pak pochopí, proč se uživatelé Androidu jablečným telefonům tolik vysmívali.

iPhone 6 Plus není zdaleka dokonalý – pro pohodlné používání jednou rukou je až moc velký, někdy neobratně zachází s nově dostupným prostorem a jeho operační systém by si zasloužil řadu skutečně velkých updatů. Je však jisté, že rodina iPhone má před sebou zcela novou kapitolu. Změna, které se mnozí uživatelé tolik bránili (a i já jsem mezi ně patřil), nakonec přijde vhod všem hráčům, čtenářům, fotografům, ale i dalším uživatelům, kteří rádi využívají svůj telefon pro vytváření i konzumaci různého audiovizuálního obsahu. A k dobru by nakonec měla být i Applu, pro nějž by iPhone 6 Plus mohl sloužit jako odrazový můstek pro další inovaci na poli mobilních telefonů, kde se vývoj – zdá se – pomalu zvolňuje.

.