Apple se v posledních třech měsících vytasil hned se třemi konferencemi, na kterých byly představeny nové Apple Watch, iPady, služby, HomePod mini, iPhony i Macy s M1 procesory. Ještě donedávna jsem byl vlastníkem již stařičkého iPhonu 6s. Ten už mě však jakožto středně náročného uživatele svým výkonem spíše omezoval. I přesto, že stále sloužil relativně dobře, tak jsem se nakonec pro upgrade rozhodl právě letos. Při výběru jsem neváhal ani chvíli a zakoupil jsem nejmenší z rodiny nejnovějších telefonů od Applu, tedy iPhone 12 mini. Proč jsem učinil právě toto rozhodnutí, jaký přínos vnímám v zařízení pro zrakově znevýhodněné a jak obecně s telefonem pracuji? To se vám pokusím přiblížit v několika dalších článcích.
Jaký je vlastně můj běžný den s telefonem?
Pokud seriál Technika bez očí čtete pravidelně, jistě víte, že zrakově znevýhodněným mohou technologie výrazně usnadnit život. Osobně na telefonu kromě využívání sociálních sítí, hraní několika her, vyřizování korespondence, poslechu hudby a brouzdání na internetu používám také navigaci, a to zejména v exteriéru. Často totiž chodím na místa, kde jsem předtím nebyl a logicky jako nevidomý nemohu určitou trasu „odkoukat.“ Můj běžný den tedy začíná zhruba v 7:00 ráno, kdy mám několik hodin zapnutý hotspot, zhruba 30 – 45 minut používám navigaci pro pěší trasy a 1 hodinu telefonuji. V závislosti na časových možnostech pak brouzdám po sociálních sítích a internetu, poslouchám hudbu a občas si pustím nějaký seriál z Netflixu nebo fotbalový přenos. O víkendu je samozřejmě vytížení jiné, sporadicky si zahraji i pár her.
Jak je z mého workflow poznat, smartphone k ruce přirostlý rozhodně nemám, výkon a výdrž však na určité úkony potřebuji. Jelikož jsem ale často ve městě, je pro mě důležité při chůzi používat zařízení jen jednou rukou, protože ve druhé zpravidla držím orientační bílou hůl. Další věc, kterou jsem bral v potaz, je, že jako osoba se zrakovým handicapem úplně neřeším velikost displeje – i když co jsem z recenzí četl, ani jako vidící bych si na jeho podání pravděpodobně nestěžoval.
Fotoaparáty používám nejčastěji k rozpoznávání předmětů, vyčítání textu, ale i občasnému natáčení různých hudebních koncertů a vystoupení. Ve chvíli, kdy je moje používání smartphonu takové, jaké jsem zde popsal, byl pro mě iPhone 12 mini ideálním adeptem na vyzkoušení. Dostavil se po vybalení pocit nadšení či zklamání, omezuje mě nějak výdrž baterie a doporučil bych zrakově znevýhodněným, ale i vidícím uživatelům přechod na tento malý telefon? To se dozvíte v další části tohoto seriálu, která se na našem magazínu objeví již brzy.