Zavřít reklamu

V dubnu (oproti původně plánovanému březnu) vyjde český překlad knihy Jony Ive – génius stojící za nejlepšími produkty Apple, jež mapuje život designérské ikony a dlouholetého zaměstnance Applu. Jablíčkář vám nyní ve spolupráci s vydavatelstvím Blue Vision nabízí exkluzivní pohled pod pokličku chystané knihy – kapitolu s názvem „Jobs přináší koncentraci“…


Když se Jobs vrátil, vnesl koncentraci nejen do firmy, ale i do Jonyho designérské skupiny.

Zdánlivě měl Jony designérskou skupinu na povel, ale týmové úsilí nebylo jednotné. Jako vedoucí pracovník byl mladý Jony nezkušený a nezískal si velkou disciplínu ani vůdčí potenciál. Byl zde kreativní chaos, stejně jako ve zbytku společnosti. Oddělení designu bylo plné talentovaných, ale tvrdohlavých designérů, z nichž každý pracoval na svém vlastním projektu s minimální či žádnou koordinací.

„Každý designér měl svou vlastní agendu, případně svůj vlastní designový impulz, a neexistovala žádná kontrola nad jejich aktivitami,“ říká designér Doug Satzger. „Jeden designér měl na starost, jak bude vypadat notebook, další zase, jak bude vypadat tiskárna. Na tom, jak by měla vypadat další krabice PowerMac, neexistovala žádná shoda. Designérská skupina nebyla uspořádána tak, aby designéři spolupracovali jako tým. Všichni designéři byli nezávislí a měli svůj vlastní výrazný cit pro design. Vypadalo to, jako kdyby všichni pracovali pro různé společnosti.“

Podle Satzgera pracovali na třech různých modernizacích stroje PowerMac, výkonného počítače pro profesionály, který byl konfigurován v podobě krabice, tři designéři. „Neexistovala tu shoda,“ říká Satzger. „Danny De Iuliis vytvořil design perfektní kostky s kolečky. Bylo to opravdu velké. Danny Coster pracoval na modelu, který se skládal z různých bloků naházených na hromadu, zatímco návrh Thomase Meyeferhoffera, dalšího člena týmu, byl pro počítačovou krabici křiklavý, všude se spoustou linií – a byl to monolitický kus umění. A tým nepostupoval dál tak, že by se rozhodl pro jeden, ale pro všechny naráz.

Esslinger a Brunner v dobách své slávy povolovali designérům zkoumat různé směry designu. Brunner měl konkrétně rád počáteční designový proces téměř stejně jako vlastní soutěž. Ale nakonec si vybral ty nejlepší nápady a stejně tak i Esslinger sjednocoval ty nejlepší myšlenky do jednoho designového směru. Jony pracoval v tomto typu prostředí několik let, ale nevypadalo to, že by byl ochoten nebo schopen vytvářet pevné vedení.

Jobs zasáhl, ukončil neperspektivní projekty a okleštil produktovou řadu Applu tak, aby vyhovovala tabulce o 2 krát 2 polích. Satzger vzpomíná, jak Jobs přišel do studia a řekl designérům, že Apple bude směrovat veškerou svou energii do pouhých čtyř produktů. V první řadě to bude zejména stolní počítač pro spotřebitele. „Steve prohlásil: »Má dcera půjde na vysokou a všechno, co jsem objevil, je šunt. Tady je skutečná příležitost. Naším cílem teď je vystavět internetový počítač.« V duchu viděl iMac. To byl jeho nový úhel pohledu.“

Jobs chtěl dostupný počítač, něco, co by oslovilo mainstreamové spotřebitele dychtivé vyzkoušet si internet, který se právě stával oblíbeným díky prohlížeči Navigator od Netscapu, levným modemům a explozi poskytovatelů internetových služeb jako AOL, kteří nabízeli tarify levného přístupu k internetu. A chtěl ho rychle. Zredukoval firmu, aby zde vznikl prostor, ale potřeboval nové produkty pro rychlé obnovení klesajícího prodeje. Vsadil budoucnost firmy na tento jeden produkt.

V té době byl nejlevnější počítač Apple za 2 000 dolarů, více než 800 dolarů nad průměrným počítačem používajícím Windows. Aby Jobs mohl konkurovat levnějším nabídkám s Windows, tlačil na výrobu radikálně osekaného počítače označovaného výrazem „Network Computer“ (též známý jako NC), což v té době byla v Silicon Valley velmi aktuální myšlenka. NC měl být levný, jednoduchý terminál, který by se přes internet připojil k centrálnímu serveru. Neměl žádný harddisk ani mechaniky pro optické disky, jenom obrazovku a klávesnici. Byl perfektní pro školy a pracoviště a na první pohled vypadal jako ideální pro spotřebitele, kteří dychtili po přístupu k internetu.

Než se Jobs v květnu 1996 vrátil, spojil se Apple s Oracle Corporation a třiceti dalšími hardwarovými a softwarovými společnostmi v Network Computing Alliance, která vytyčila standard pro levné počítače bez disků, založený na společné komunikační platformě. Zejména optimistický ohledně budoucnosti NC v rámci počítačového průmyslu byl Jobsův nejlepší kamarád a miliardář Larry Ellison. A jako nově dosazený člen představenstva Applu sdělil Ellison tisku, že Apple pracuje na NC. Krátce předtím stál u rozjezdu společnosti Network Computing Inc., která měla uvést celý sektor do pohybu.

Ovlivněn Ellisonovým myšlením, ale současně dychtivý, aby s ním mohl soupeřit, Jobs také hovořil nahlas o myšlence NC. „Porazíme Ellisona na jeho vlastním poli,“ říkal s požitkem svým kolegům z Applu. Stejně jako to učinil v případě prvního notebooku, začal Jobs tím, že stanovil jisté specifikace: Mac NC měl být produkt typu „vše v jednom“, připravený k použití ihned po vybalení, a s výrazným designem, který se měl stát symbolem značky. A měl se prodávat za nějakých 1 200 dolarů. „Řekl nám, ať se vrátíme zpátky ke kořenům původního Macintoshe z roku 1984, ke spotřebitelskému zařízení, kde je vše v jednom,“ vybavuje si Schiller. „To znamenalo, že design a technické oddělení musely spolupracovat.“

.