Amaya Tomanová Historie některých společností a subjektů je sice relativně krátká, ale o to významnější. Tak tomu bylo i v případě Napsteru – internetové společnosti, pod jejímiž křídly se zrodila stejnojmenná kontroverzní peer-to-peer služba. Jaké byly začátky Napsteru?
Mohlo by vás zajímat
Za vznikem služby Napster stáli Shaw Fanning a Sean Parker. Napster, který svou činnost zahájil v roce 1999, nebyl ve své době jedinou sdílecí službou na internetu. Oproti svým tehdejším “konkurentům” ale vynikal líbivým a uživatelsky přívětivým rozhraním a svou výhradní orientací na hudební soubory ve formátu mp3. Zpočátku si mohli Napster užít pouze majitelé počítačů s operačním systémem Windows, v roce 2000 přišla společnost Black Hole Media s klientem zvaným Macster, který posléze společnost Napster odkoupila a učinila z něj oficiálního Napster klienta pro Macy. Zbavila ho původního jména a distribuovala ho pod názvem Napster for Mac.
Nebylo ničím neobvyklým, že se na Napsteru občas objevila skladba či celé album ještě před svým vydáním. Řada interpretů projevovala obavy o to, aby možnost bezplatného stažení negativně neovlivnila prodeje jejich nahrávek. V tomto kontextu je zajímavý případ kapely Radiohead – skladby z jejího připravovaného alba Kid A se na Napsteru objevily tři měsíce před oficiálním vydáním. Kapela se až do té doby nikdy neprobojovala do žebříčku Top 20 v USA. Album Kid A si bezplatně stáhl odhadem milion lidí po celém světě, a nikdo mu žádný velký úspěch nepředpovídal. V říjnu roku 2000 se ale album umístilo na první příčce žebříčku Billboard 200 nejprodávanějších alb, a podle některých měla na tento úspěch vliv právě možnost “ochutnávky” skladeb prostřednictvím Napsteru.
Mohlo by vás zajímat
V dobách své největší slávy se Napster mohl pochlubit 80 miliony registrovaných uživatelů. Pro ty se služba stala především skvělým místem, kde mohli sehnat staré nebo vzácné nahrávky, případně záznamy z živých vystoupení. Spolu s tím, jak rostla popularita Napsteru mezi uživateli, narůstaly také problémy. Na spoustě vysokoškolských kolejí byl Napster blokován, protože nadměrně zatěžoval provoz tamních sítí. Postupem času se ale v souvislosti s Napsterem vynořily i právní překážky.
V dubnu roku 2000 proti Napsteru ostře vystoupila kapela Metallica. Podobně jako v případě zmíněných Radiohead se i její hudba objevila na Napsteru před oficiálním vydáním. “Napster se zmocnil naší hudby, aniž by se zeptal,” uvedl bubeník Lars Ulrich před Kongresem v červenci roku 2000. “Nikdy nás nepožádali o svolení. Náš hudební katalog se zkrátka stal přístupným pro bezplatné stažení v systému Napster”. Proti Napsteru vystoupila také americká asociace nahrávacích společností a řada dalších. Myšlenka hudby, dostupné pro všechny, přišla spoustě lidí naprosto skvělá, zákon ale hovořil jasnou řečí a Napster soudní proces prohrál.
Napster ukončil bezplatnou distribuci hudby v červenci roku 2001. Interpretům a vlastníkům autorských práv vyplatili provozovatelé služby desítky milionů dolarů, a svou službu proměnili ve platformu na bázi měsíčního předplatného. Napster v nové podobě se ale s příliš velkým úspěchem nesetkal, a v roce 2002 vyhlásil bankrot. V září roku 2008 Napster odkoupila americká společnost Best Buy, o pár let později ho pod svá křídla vzala společnost Rhapsody.
Přestože se Napster nevydal příliš dobrým směrem, vydláždil cestu pro budoucí streamovací služby a významným způsobem přispěl k nové podobě hudebního průmyslu.
Zdroje: PCWorld, CNN, Rolling Stone, The Verge,
