Z historie Applu: Windows na Macu

Na začátku dubna 2006 udělal Apple krok, který by ještě o pár let dřív působil téměř absurdně. Firma, která dlouhá léta vymezovala svou identitu proti světu ostatních počítačů, představila veřejnou betaverzi nástroje Boot Camp. Ten umožnil uživatelům Maců s procesory Intel spustit přímo na jejich počítačích systém Windows XP.

A nebyla to jen technická zajímavost. Boot Camp byl signál, že se Apple přestal bát otevřít dveře i „nepřátelskému“ ekosystému a zároveň si byl dost jistý sám sebou.

Konec války, začátek pragmatismu

Vztah mezi Applem a Microsoftem byl v 80. a 90. letech všechno, jen ne klidný. Spory o grafické rozhraní, inspiraci Macem při vzniku Windows i ostrá konkurence vytvořily dojem, že jde o přímý souboj o přežití. Když se ale v roce 1996 vrátil do firmy Steve Jobs, pojmenoval situaci překvapivě střízlivě: „PC války skončily. Microsoft vyhrál.“ V té době měl Microsoft dominantní postavení a Mac byl spíš okrajovou záležitostí. Jenže o deset let později už byla situace jiná. Apple měl za sebou úspěch iPod, který přivedl k jeho produktům úplně nové publikum. Mac se znovu dostával do hry – a Boot Camp měl odstranit jednu z posledních bariér pro přechod z Windows.

Intel jako klíčový moment

Bez jedné zásadní změny by Boot Camp nikdy nevznikl. V roce 2005 Apple oznámil přechod z procesorů PowerPC na Intel. A právě tato změna otevřela dveře k tomu, aby bylo možné Windows na Macu vůbec rozumně provozovat. Boot Camp přitom nebyl žádný experiment pro nadšence. Apple připravil překvapivě přímočarý nástroj: průvodce rozdělil disk na dvě části, vytvořil instalační médium s ovladači a provedl uživatele instalací krok za krokem. Po restartu si pak člověk jednoduše vybral, jestli chce spustit macOS, nebo Windows.

Phil Schiller tehdy poměrně otevřeně přiznal motivaci: Apple neměl ambici Windows podporovat jako platformu, ale chtěl odstranit obavy lidí, kteří o Macu uvažovali. Jinými slovy: „Klidně si kupte Mac, a když budete potřebovat, Windows tam spustíte taky“. A z vlastní zkušenosti lidí, kteří tím prošli, to dávalo smysl. Spousta uživatelů tehdy řešila jeden konkrétní problém, a to specializovaný software dostupný jen pro Windows. Boot Camp představoval relativně nenáročný nástroj, který umožnil přejít na Mac bez nutnosti dělat kompromisy.

Fotogalerie

bootcamp24

bootcamp22

bootcamp19

bootcamp20

bootcamp_mac_14

bootcamp3

bootcamp16

bootcamp12

bootcamp11

bootcamp15

Paradox: spolupráce i rivalita zároveň

Z dnešního pohledu je zajímavé, že Boot Camp vznikl v době, kdy se vztahy mezi Applem a Microsoftem částečně uklidnily. Bill Gates už firmu aktivně nevedl a Microsoft po vrcholu dot-com éry spíše přešlapoval na místě. To ale neznamenalo konec rivality. Stačí si vzpomenout na legendární reklamní kampaň „Get a Mac“, ve které Apple s chutí zesměšňoval Windows PC. Boot Camp tak existoval vedle marketingu, který říkal pravý opak: „Mac je lepší.“ A právě tahle dvojkolejnost je pro Apple typická. Nabídnout uživatelům svobodu – ale zároveň je jemně postrkovat směrem, který firma považuje za správný.

Konec jedné éry

Boot Camp se stal standardní součástí systému od Mac OS X Leopard a fungoval spolehlivě dlouhé roky. Jenže v roce 2020 přišel další zásadní zlom: Apple začal přecházet na vlastní čipy Apple Silicon a tím se kruh uzavřel. Na Macích s čipy M1, M2 nebo M3 už Boot Camp nefunguje. Pokud dnes chcete na moderním Macu spustit Windows, musíte sáhnout po virtualizaci, například přes Parallels nebo VMware Fusion. Není to totéž a pro některé scénáře (třeba hraní her) to znamená omezení.