Zavřít reklamu

Když Apple v minulém týdnu představil zbrusu nový čip M1 Ultra, dokázal tím na sebe upoutat nemalou pozornost, a to nejen od samotných jablíčkářů. Tento čipset totiž nabízí dechberoucí výkon při relativně nízké spotřebě. Jedná se o zajímavou evoluci ve světě armových čipů. Podle nejrůznějších informací je navíc patrné, že by Apple tento výkon mohl ještě znásobit a teoreticky tak přinést ještě podstatně výkonnější počítače. Objevil cupertinský gigant pomyslný recept na super výkonné čipy, nebo se naopak brzy setká s limitací technologie? Nad tím momentálně spekuluje řada jablíčkářů.

Zadupává Apple do země svou konkurenci?

M1 Ultra je v oblasti výkonu nezpochybnitelný a nabízí něco, o čem se uživatelům jablečných systémů ještě dva roky dozadu ani nesnilo. Na druhou stranu je nutné zmínit, že tímto Apple určitě nepřekonává například konkurenční firmu AMD, která se na vývoj procesorů a grafických karet specializuje již řadu let. Zde akorát narážíme na zásadní rozdíl v přístupu. Zatímco Apple své čipy staví na takzvané architektuře ARM, která je typická především pro mobilní telefony, tak AMD/Intel spoléhají na starší architekturu x86. Ta na dnešním trhu značně dominuje a v oblasti výkonu teoreticky přináší klidně i více možností, což vyplývá z toho, co máme aktuálně na trhu k dispozici. Nemusí se přitom jednat o statisícové procesory.

Benchmarkové srovnání CPU z M1 Ultra a AMD Ryzen 9 5950X
Benchmarkové srovnání CPU z M1 Ultra a AMD Ryzen 9 5950X. V oblasti výkonu jablečný čip strádá, je ale podstatně úspornější. Dostupné zde: NanoReview.net

Apple jde však cestou SoC neboli System on a Chip, kdy jsou všechny potřebné komponenty v jednom jediném čipu. Ať už se jedná například o Apple A15 Bionic, M1 nebo M1 Ultra, vždy na nich mimo procesoru najdeme i grafický procesor, jednotnou paměť, Neural Engine pro práci se strojovým učením a řadu dalších částí, které mohou zajišťovat svižný chod některých operací. Tento přístup může být lepší z hlediska propustnosti dat, ale uživatel do něj nemůže nijak zasáhnout či jej dokonce modifikovat. U klasických PC sestav tento problém opadá, jelikož jednoduše stačí (podle základní desky) vybrat nový procesor, grafickou nebo střihovou kartu a podobně.

Superpočítače od Applu

Vraťme se ale k samotnému tématu, respektive zdali Apple skutečně našel recept na super výkonné počítače. Koncem loňského roku se internetem začaly šířit velice zajímavé zprávy o čipu M1 Max, tehdy nejlepším/nejvýkonnějším kousku ze série Apple Silicon. Experti si všimli, že tyto čipy jsou navrženy tak, aby je teoreticky šlo propojit a nabídnout tak zdvojnásobený výkon. Přesně tohle se jablečné společnosti podařilo a celá spekulace se s příchodem M1 Ultra potvrdila. Čip M1 Ultra totiž staví na nové technologii UltraFusion, která umožnila propojit dva čipy M1 Max dohromady. Před systémem se navíc tváří jako jediný komponent, což je zcela klíčové.

Již tehdy se ale objevily i zmínky o tom, že by šlo takto propojit až čtyři čipy. Něco podobného sice momentálně k dispozici nemáme, ale je nutné si uvědomit, že přechod na Apple Silicon teoreticky stále není dokončený. Stále častěji se hovoří o příchodu nového Macu Pro, který by si přesně takto mohl polepšit. Kdyby k tomu došlo, počítač by nabídl 40jádrový procesor, 128jádrový grafický procesor, až 256 GB jednotné paměti a 64jádrový Neural Engine. Zdali skutečně přijde takovéto zařízení je ale prozatím nejasné.

Koncept Macu Pro s Apple Silicon
Koncept Macu Pro s Apple Silicon ze svetapple.sk

Částečné potvrzení této spekulace jablíčkářům přináší hned několik zajímavých myšlenek. Začínají se totiž objevovat názory, zdali by celou tuto technologii nešlo posunout ještě o něco dál a teoreticky až vytvořit superpočítač, který by mohl vzniknout spojením hned několika čipů dohromady. Je ale nutné zmínit, že jde o pouhopouhou spekulaci, jejíž realizace by mohla dát skutečně zabrat. Ačkoliv propojení čipů není úplně nemožné, nejedná se o nic jednoduchého, jelikož se musí řešit komunikace mezi jednotlivými částmi. Současně dostupný M1 Ultra se v tomto směru spoléhá na propojení přes více než 10 tisíc signálů, díky čemuž se čip pyšní propustností 2,5 TB za sekundu. Skládaní několika čipů by zároveň mohlo přinést více problémů než užitku, především v oblasti těchto rychlostí. Aktuálně je tedy otázkou, kam až Apple posune celý svůj projekt Apple Silicon, a zdali jej nakonec nesmete konkurence se stabilnější architekturou x86. Jisté je však jedno. Hned několik nadcházejících generací nás pravděpodobně bude velice příjemně překvapovat, protože jinak by se Apple do tak zásadní změny nikdy nepustil.

.