Zavřít reklamu

V roce 2020 nám Apple oznámil přechod na vlastní čipy Apple Silicon, které mají pohánět jablečné počítače a nahradit tak procesory od Intelu. Ještě v tomto roce jsme se pak dočkali hned trojice Maců s prvotním čipem M1, kterým nám Apple doslova vyrazil dech. Dočkali jsme se totiž poměrně zásadního nárůstu výkonu a pomalu až nepředstavitelné úspornosti. Na zcela novou úroveň to pak gigant vytáhl s pokročilejšími čipy M1 Pro, Max a Ultra, které dokážou zařízení poskytnout dechberoucí výkon při nízké spotřebě.

Apple Silicon doslova vdechl Macům nový život a nastartoval novou éru. Vyřešil totiž jejich největší problémy s mnohdy nedostačujícím výkonem a konstantním přehříváním, což bylo způsobeno nevhodným, respektive příliš tenkým designem předchozích generací v kombinaci s procesory Intel, které se v takovýchto podmínkách rády přehřívaly. Na první pohled se přechod na Apple Silicon zdá jako geniální řešení pro jablečné počítače. Bohužel ne nadarmo se říká, že není všechno zlato, co se třpytí. Přechod s sebou totiž přinesl i řadu nevýhod a paradoxně Macy zbavil zásadní výhody.

Apple Silicon přináší řadu nevýhod

Samozřejmě již od příchodu prvních čipů od Applu se mluví o nevýhodách spojených s použitím odlišné architektury. Jelikož jsou nové čipy postavené na ARMu, tak se tomu musí přizpůsobit i samotný software. Pokud není pro nový hardware optimalizován, běží přes takzvanou Rosettu 2, kterou si můžeme představit jako speciální vrstvu pro překlad appky, aby si s ní poradily i novější modely. Ze stejného důvodu jsme ostatně přišli o oblíbený Bootcamp, který jablíčkářům umožňoval si po boku macOS nainstalovat i Windows a dle vlastních potřeb mezi nimi jednoduše přepínat.

Jako zásadní nevýhodu však myslíme (ne)modulárnost. Ve světě stolních počítačů je modularita zcela normální a umožňuje tak uživatelům si libovolně měnit komponenty, respektive s postupem času je tak aktualizovat. U laptopů je situace sice o dost horší, ale i přesto bychom zde nějakou tu modularitu našli. To vše bohužel s příchodem Apple Silicon padá. Všechny komponenty, včetně čipu a jednotné paměti, jsou totiž připájeny k základní desce, což sice zajišťuje jejich bleskurychlou komunikaci a tedy i rychlejší chod systému, avšak zároveň nám tak padá možnost do zařízení zasáhnout a případně některé z nich obměnit. Jedinou možností pro nastavení konfigurace Macu tak máme jen při jeho koupi. Následně už s vnitřkem jednoduše nic neuděláme.

Mac Studio Studio Display
Monitor Studio Display a počítač Mac Studio v praxi

Problém pro Mac Pro

Zcela zásadní problém to přináší v otázce Macu Pro. Apple totiž roky tento počítač prezentuje jako skutečně modulární, jelikož si jeho uživatelé mohou dle vlastní potřeb vyměnit například procesor, grafickou kartu, přidat další doplňkové karty jako Afterburner a obecně tak mají parádní kontrolu nad jednotlivými komponenty. Něco takového u Apple Silicon zařízení jednoduše není možné. Je tedy otázkou, jaká budoucnost zmiňovaný Mac Pro čeká a jak to s tímto počítačem vlastně dopadne. Nové čipy nám sice přinášejí skvělý výkon a řadu dalších výhod, což je geniální především pro základní modely, jenže pro profesionály už o tak vhodné řešení jít nemusí.

.