Daniel Hruška Jony Ive je designerská superhvězda dnešní doby. Styl jeho práce udává dnešní trendy ve spotřební elektronice, tak, jako kdysi legendární Dieter Rams z Braun. Jaká byla životní cesta britského rodáka do jedné z vedoucích pozic v americké společnosti Apple?
Zrod génia
Základní vzdělání získal Jony Ive v soukromé škole v Chingfordu, ve stejné škole, kde vystudoval i David Beckham, další slavný Brit žijící v Americe. Ive se zde v roce 1967 narodil, ale jeho rodina se začátkem 80. let z Essexu odstěhovala do Staffordshire, když jeho otec změnil zaměstnání. Namísto učitele designu a technologií se stal školním inspektorem. Designérské schopnosti Jony zdědil právě po svém otci, který byl vyučeným stříbrníkem. Jak samotný Ive říká, již kolem svých 14 let věděl, že má zájem o „kreslení a vytváření věcí“.
Jeho talentu si všimli už učitelé na střední škole ve Waltonu. Zde potkal Ive i svou budoucí ženu Heather Peggovou, která chodila o ročník níže a také byla dítětem místního školního inspektora. Vzali se v roce 1987. Tehdy jste jej mohli potkat jako tmavovlasého, buclatého, prostého teenagera. Věnoval se ragby a kapele Whitraven, působil v ní jako bubeník. Mezi jeho hudební vzory patřili Pink Floyd. Jako hráč rugby si vysloužil přezdívku „něžný obr“. Hrál na pozici pilíře a byl mezi spoluhráči oblíbený, protože byl spolehlivý a velice skromný.
Kvůli své tehdejší vášni k automobilům Ive začal původně chodit do Školy umění Svatého Martina v Londýně. Později se ale zaměřil na průmyslový design, což byl jen pomyslný krůček k polytechnice v Newcastlu. Už v té době se projevovala jeho svědomitost. Jeho výtvory pro něj nebyly nikdy dost dobré a stále hledal, jak svou práci ještě vylepšit. Na vysoké škole také poprvé objevil kouzlo počítačů Macintosh. Učaroval mu jejich neotřelý design, který byl jiný než ostatní PC.
Johnatan byl jako student velice vnímavý a pracovitý. Tak se o něm vyjádřil jeden z tamních profesorů. Ive je ostatně stále v kontaktu jako externista s Northumbrijskou univerzitou, pod kterou polytechnika v Newcastlu nyní spadá.
Kolega a designér Sir James Dyson se přiklání k přístupu Ivea, který staví na první místo uživatele. Zároveň však poukazuje na fakt, že Británie přišla o jeden ze svých talentů. Podle něj má design a inženýrství v Británii kořeny zapuštěny velmi hluboko. „Sice jsme u nás vychovali několik geniálních designérů, ale také si je potřebujeme udržet. Potom bychom mohli náš design ukázat celému světu,“ dodává.
Důvod jeho odchodu do Spojených států byla částečně jistá neshoda se společníkem Clivem Grinyerem ve společnosti Tangerine. Bylo to první místo po ukončení studia polytechniky v Newcastlu. Vše začalo po jeho prezentaci designu pro společnost vyrábějící koupelnové doplňky. „Ztratili jsme velký talent,“ říká Grinyer. „Dokonce jsme založili svou vlastní společnost Tangerine, jen abychom mohli pracovat s Jonym.“
Tangerine měla získat zakázku na návrh toalety. Jony odvedl skvělou prezentaci. Přednesl ji pro klienta s klaunskou bambulí, protože byl zrovna Den červených nosů. Ten poté vstal a roztrhal Jonyho návrh. V tu chvíli společnost o Jonyho Ivea přišla.
Po škole Ive založil se třemi přáteli společnost Tangerine. Mezi klienty firmy se objevila i firma Apple a časté návštěvy, které tam Ive podnikal, mu nabídly zadní vrátka. Strávil během zimy v Kalifornii několik dní. Tehdy, v roce 1992, dostal v Applu lepší nabídku a do Tangerine se už nevrátil. O čtyři roky později se Ive stal šéfem celého oddělení designu. Cupertinská společnost si uvědomila, že Ive je přesně ten, koho hledají. Jeho způsob myšlení se naprosto ztotožňoval s filozofií společnosti Apple. Pracuje se tam stejně tvrdě, jak je Ive zvyklý. Pracovat v Applu není procházka růžovou zahradou. První roky svého působení Ive rozhodně nepatřil k nejvýznamnějším osobnostem společnosti a už vůbec se nestal guru designu přes noc. Během dvaceti let ale získal téměř 600 patentů a průmyslových vzorů.
Nyní Ive žije se svou ženou a chlapci dvojčaty na jednom kopci v San Francisku, odkud to nemá do Infinite Loop daleko. Stačí mu nasednout do svého Bentley Brooklands a za chvíli už je ve své dílně v Applu.
Kariéra v Apple
Ivovo působení v Applu nezapočalo úplně příznivě. Firma ho nalákala do Kalifornie s příslibem zářných zítřků. V té době se však společnost začínala pomalu, ale jistě potápět. Ive skončil ve své kanceláři v suterénu. Chrlil jeden podivný výtvor za druhým, pracovní prostor překypoval prototypy. Žádný z nich nebyl nikdy vyroben a nikoho ani nezajímala jeho práce. Byl velice frustrován. První tři roky Jony strávil navrhováním PDA Newton a šuplíků tiskáren.
Tým designérů byl dokonce nucen se vzdát počítače Cray, který byl používán pro modelování a simulace nových prototypů. I návrhy, které se začaly vyrábět, byly přijaty vlažně. Iveův Twentieth Anniversary Mac byl jeden z prvních počítačů dodávaných s plochými LCD panely. Jeho vzhled však působil poněkud prohnutě, navíc za značně předraženou cenu. Původně stál tento počítač 9 000 dolarů, avšak v době jeho stahování z pultů klesla jeho cena až na 2 000 dolarů.
[do action=“citace“]Neustále své výtvory zkoumal a když objevil nějaký nedostatek, býval nadšen, protože jen v tu chvíli podle jeho slov mohl objevit něco nového.[/do]
V době už Ive zvažoval návrat do rodné Anglie. Štěstí se ale přiklonilo na jeho stranu. V roce 1997, po dvanácti letech odloučení od svého dítka, se do společnosti vrátil Steve Jobs. Ten provedl důkladnou čistku v podobě ukončení výroby většiny tehdejších produktů a také části zaměstnanců. Později se Jobs vydal na prohlídku oddělení designu, které tehdy sídlilo přes ulici naproti hlavnímu kampusu.
Když Jobs vešel dovnitř, podíval se na všechny úžasné Iveovy prototypy a řekl: „Můj Bože, copak tady máme?“ Jobs okamžitě přestěhoval designéry z temného sklepa do hlavního kampusu, přičemž investoval nemalé peníze do nejmodernějšího vybavení pro rychlou tvorbu prototypů. Také zesílil zabezpečení tím, že odstřihl designové studio od ostatních oddělení, aby zabránil únikům informací o chystaných výrobcích. Designéři dostali také svou kuchyň, protože by v kantýně měli jistě nutkání bavit se o své práci. Jobs trávíval v této „vývojové laboratoři“ nejvíce času při neustálém procesu testování.
V tu samou dobu Jobs nejprve zvažoval najmout designera italských vozů – Gioretta Giugiara –, aby osvěžil společnost. Nakonec se však rozhodl pro již zaměstnaného Jonyho. Z těchto dvou mužů se nakonec stali velmi blízcí přátelé, Jobs měl na Jonyho z lidí v jeho okolí také největší vliv.
Ive následně odolal tlaku, odmítl přijmout více designérů, a pokračoval dále ve svých experimentech. V nich se neustále snažil najít případné chyby. Neustále své výtvory zkoumal a když objevil nějaký nedostatek, býval nadšen, protože jen v tu chvíli podle jeho slov mohl objevit něco nového. Přesto však nebyla všechna jeho práce bezchybná. I mistr tesař se někdy utne, tak jako Ive s G4 Cube. Ten byl neslavně stažen z prodeje, protože zákazníci nebyli ochotni připlácet za design.
V dnešní době uvnitř Ivovy dílny pracuje asi tucet dalších designérů, které si vybral sám hlavní designér Applu. Na kvalitní audiosoustavě se v pozadí line hudba vybraná DJ Jonem Digweedem. Jádrem celého procesu návrhu je však úplně jiný kus technologie, a sice nejmodernější 3D stroje pro vytváření prototypů. Ty umí denně vychrlit modely budoucích jablečných zařízení, jež se jednou mohou zařadit mezi současné ikony cupertinské společnosti. Ivovu dílnu bychom mohli označit za jakousi svatyni uvnitř Applu. Právě zde získávají nové produkty svůj finální tvar. Důraz je tu kladen na každý detail – stoly jsou holé hliníkové tabule spojené do sebe, čímž tvoří známé křivky ikonických produktů, jako je MacBook Air.
I ten nejmenší detail se řeší i u samotných výrobků. Designéři jsou doslova posedlí každým produktem. Společným úsilím odstraňují přebytečné součásti a řeší i nejdrobnější detaily – jako LED indikátory. Ive jednou strávil celé měsíce pouze nad stojanem iMacu. Hledal jakousi organickou dokonalost, kterou nakonec našel u slunečnic. Konečný design tvořil kombinaci leštěného kovu s drahou laserovou úpravou povrchu, což dalo vzniku velice elegantního „stonku“, kterého si však ve výsledném produktu téměř nikdo nevšimne.
Ive pochopitelně navrhl také spoustu bláznivých prototypů, které nikdy neopustily prostory jeho dílny. I tyto výtvory mu nicméně pomáhají v navrhování nových produktů. Pracuje na způsob procesu evoluce, tedy to, co se nepodaří, okamžitě letí do koše, a jede se od začátku. Proto tedy bylo obvyklé, že bylo po celé dílně roztroušeno mnoho prototypů, na kterých se zrovna pracovalo. Přitom šlo vesměs o experimenty z materiálů, na které ještě ani svět nebyl připraven. Také kvůli tomu byl designérský tým často tajnůstkářský i uvnitř společnosti.
Na veřejnosti se Ive vyskytuje málo, rozhovory poskytuje výjimečně. Když už někde promluví, zpravidla se jeho slova stáčí na jeho milovaný obor – design. Ive přiznává, že když vidí někoho s bílými peckami v uších, těší ho to. Uznává ale, že neustále mu vrtá hlavou, zda nešlo na ikonických sluchátkách Applu udělat ještě něco lépe.
iMac
Po restrukturalizaci v roce 1997 dokázal Ive v novém prostředí přinést světu svůj první velký výrobek – iMac. Zaoblený a poloprůhledný počítač způsobil menší revoluci na trhu, který dosud podobný stroj npoeznal. Ive strávil hodiny v továrně na sladkosti, jen aby získal inspiraci pro jednotlivé barevné varianty, které by světu naznačovaly, že iMac není určen pouze pro práci, ale také k zábavě. Přestože se do iMacu uživatelé dokázali zamilovat na první pohled, nenaplnil tento stolní počítač Jobsovo očekávání po stránce dokonalosti. Průhledná myš vypadala zvláštně a nové USB rozhraní působilo problémy.
Jony nicméně Jobsovu vizi záhy pochopil a začal vytvářet produkty tak, jak si je loni na podzim zesnulý vizionář přál. Důkazem byl hudební přehrávač iPod, který spatřil světlo světa v roce 2001. Právě toto zařízení bylo střetem Iveových návrhů a Jobsových požadavků v podobě úhlédného a minimalistického designu.
iPod a začínající post-PC éra
Z iPodu vytvořil Ive celek, který působil svěže a byl snadno ovladatelný. Vynaložil značné úsilí, aby pochopil, co technologie nabízí a poté využil své veškeré designerské know-how, aby to zdůraznil. Zjednodušit a pak to zveličit, to je klíč k úspěšnosti ve sdělovacích prostředcích. Přesně to vytváří Ive s produkty Apple. Jasně dávají najevo, jaký je jejich skutečný účel v té nejčistší formě.
Ne všechen úspěch můžeme připsat pouze Jonyho preciznímu a vábivému designu. Přesto by takové jmění společnosti nemohlo být utrženo bez něj, jeho citu a vkusu. Dnes už na tento fakt mnoho lidí zapomnělo, ale komprese zvuku do MP3 zde byla i před uvedením iPodu v roce 2001. Problém byl však ten, že tehdejší přehrávače byly atraktivní asi jako autobaterie. Stejně pohodlně se také přenášely.
[do action=“citace“]iPod Nano se snadno poškrábal, protože Ive byl přesvědčený, že ochranný potah by ublížil čistotě jeho designu.[/do]
Ive a Apple přenesli posléze iPod do dalších menších a barevnějších verzí, nakonec přibylo ještě video a hry. S příchodem iPhonu v roce 2007 vytvořili úplně nový trh pro nespočet aplikací pro tyto chytré telefony. Zajímavé na iZařízeních je to, že zákazník je ochoten za dokonalý design zaplatit. Současné zisky Applu to dokazují. Iveův prostý styl dokáže přeměnit trochu plastu a kovu ve zlato.
Ne každé Ivovo designové rozhodnutí však bylo ku prospěchu věci. Například iPod nano se snadno poškrábal, protože Ive byl přesvědčený, že ochranný potah by ublížil čistotě jeho designu. Výrazně větší problém nastal v případě iPhone 4, který posléze vyústil v takzvanou „Antennagate“. Při navrhování iPhonu Iveho představy narazily na základní přírodní zákony – kov totiž není nejvhodnější materiál pro blízké umístění antény, elektromagnetické vlny kovovým povrchem neprojdou.
Původní iPhone měl umělohmotný pruh na spodní hraně, Ive se však domníval, že to narušuje celistvost designu, a chtěl, aby po celém obvodu byl hliníkový pásek. To nevyšlo, a tak Ive navrhl iPhone s ocelovým páskem. Ocel je dobrou strukturální oporou, vypadá elegantně a slouží jako součást antény. Jenže k tomu, aby mohl ocelový pásek být součást antény, by musel mít v sobě drobnou mezeru. Pokud ji ale člověk zakryje prstem nebo dlaní, dojde k určité ztrátě signálu.
Inženýři navrhli čirý potah, který tomu měl částečně zabránit. Ive měl ale opět pocit, že by to nepříznivě ovlivnilo specifický vzhled leštěného kovu. I Steve Jobs měl dojem, že kvůli tomuto problému inženýři zveličují problém. Aby daný problém Apple eliminoval, svolal mimořádnou novinářskou konferenci, kde oznámil, že postižení uživatelé dostanou obal zdarma.
Pád a růst společnosti Apple
Za zhruba 20 let, z nich převážnou část už Jony Ive ve společnosti pracoval, se zvedly prodeje výrobků Applu více než desetkrát. V roce 1992 čítal zisk Apple Computer 530 milionů amerických dolarů za prodej širokého spektra průměrných až bezvýznamných produktů v barvě houbové polévky. Navržením prvního iMacu v roce 1998 a jeho neméně líbivých následníků, iPodu, iPhonu a iPadu, pomohl vrátit se Applu znovu na výsluní mezi nejcennější společnosti světa, a to s obratem vyšším než Google a Microsoft. V roce 2010 to bylo již 14 miliard dolarů a následující rok ještě víc. Zákazníci jsou ochotni čekat desítky hodin v nekonečných řadách, jen aby si mohli zakoupit Apple zařízení.
Akcie na newyorské burze na Wall Street (NASDAQ) mají v současné době hodnotu skoro 550 miliard dolarů. Pokud bychom sestavili žebříček nejcennějších společností světa, bude Apple na samém vrcholu. Dokázal totiž předběhnout i takový kolos, jakým je momentálně na druhé příčce umístěný Exxon Mobil, a to o více jak 160 miliard dolarů. Jen pro zajímavost – společnosti Exxon a Mobil vznikly už v letech 1882 a 1911, Apple až v roce 1976. Díky vysoké hodnotě akcií jen za ně utrží Jony Ive v přepočtu 500 milionů korun jako akcionář.
Ive má pro Apple nedocenitelnou hodnotu. Poslední desetiletí patřilo jemu. Jeho design pro kalifornskou společnost přinesl revoluci do všech odvětví – od hudby a televizi, přes mobilní zařízení, až po přenosné a stolní počítače. Dnes, po předčasném úmrtí Steva Jobse, má Ive v Applu ještě mnohem důležitější roli. I když je Tim Cook výborným šéfem celé společnosti, nesdílí vášeň k designu jako Steve Jobs. O to víc je Ive pro Apple důležitější, protože bychom ho mohli k dnešnímu datu považovat za nejcennějšího a nejúspěšnějšího designéra současnosti.
Posedlost materiály
Na západní polokouli není mnoho lidí, jež měli možnost spatřit výrobu japonských samurajských mečů. Celý proces je v Japonsku považován za posvátný a zároveň patří k málu tradičních umění, které ještě nebyly ovlivněny dnešní vědou a technologiemi. Japonští kováři pracují v noci, kvůli lepšímu posouzení správné teploty oceli, přičemž jejich kování, tavení a kalení dávají vznik nejpreciznějších ostřím vůbec. Zdlouhavý a pracný proces tlačí ocel až k jejím vlastním fyzikálním mezím – přesně toto chtěl Jonathan Ive vidět na vlastní oči. Ive neustále získává znalosti, které by mu dovolily vyrábět nejtenčí elektronická zařízení na světě. Málokoho pak překvapí, že je ochoten strávit v letadle 14 hodin, aby se v Japonsku setkal s jedním z nejuznávanějších kovářů tradičních japonských mečů – katan.
[do action=“citace“]Pokud rozumíte, jak je něco vyrobeno, víte o tom úplně všechno.[/do]
Ive je známý svou posedlostí k doslova alchymickému přístupu při návrhu. Také se neustále snaží posunout práci s kovy až k jejich hranici. Před rokem Apple představil svůj tehdy nejnovější kousek technologie – iPad 2. Ive a jeho tým ho vyráběli znovu a znovu, v tomto případě se jednalo o řezání kovu a křemíku, dokud nebyl o třetinu tenčí a o necelých 100 gramů lehčí než předchozí generace.
„S MacBookem Air, co se týče metalurgie, jsem zašli s hliníkem co nejdále, kam nám to molekuly dovolily,“ tvrdí Ive. Když mluví o krajních mezích nerezové oceli, dělá to s vášní, která podbarvuje jeho vztah k designu. Posedlost materiály a dosahování jejich „lokálního maxima“, jak Ive tuto hranici nazývá, dává produktům Applu jejich svérázný vzhled.
„Pokud rozumíte, jak je něco vyrobeno, víte o tom úplně všechno,“ vysvětluje Ive. Když se Steve Jobs rozhodl, že se mu nelíbí viditelné hlavičku šroubů, se svými inženýrskými schopnosti a špetkou génia našel způsob, jak se jim vyhnout: Apple k soudržnosti součástí využívá magnety. Stejně jako může Jony Ive v designu milovat, může stejně tak i zatracovat – například ze srdce nenávidí samoúčelný design a označuje ho za „despotický“.
Osobnost
Ive není jedním z těch designérů, kteří často těží z povrchnosti a tiskových prohlášení. Raději se věnuje svému povolání a o veřejnou pozornost nejeví zvláštní zájem. Přesně to charakterizuje jeho osobnost – jeho mysl se soustředí v dílně, nikoliv v umělcově ateliéru.
U Jonyho lze jen těžko posoudit, kde při výrobě produktu končí strojařina a začíná samotný návrh. Jedná se totiž o kontinuální proces. Stále dokola přemýšlí o tom, jaký by měl produkt být a potom se zajímá o jeho realizaci. Přesně tomu Ive říká „snaha a pozornost nad rámec svých povinností“.
Robert Brunner, člověk, který Iva do Applu najal a někdejší šéf designu společnosti, o něm tvrdí, že „Ive zajisté patří k nejvlivnějším designérům spotřební elektroniky současnosti. Je designérem konzumních produktů ve všech směrech, obzvláště co se týče zaoblených tvarů, detailů, jemnosti a materiálů a jak všechny tyto elementy dokáže spojit a protlačit až k samotné výrobě.“ Ive působí na lidi kolem sebe velice vyrovnaným dojmem. Ačkoliv svým svalnatým zevnějškem spíše připomíná vyhazovače v klubu, lidé, kteří ho poznali, o něm tvrdí, že se jedná o nejlaskavějšího a nejzdvořilejšího člověka, s kterým měli tu čest se potkat.
iSir
V prosinci roku 2011 získal Jonathan Ive hodnost rytíře Britského království za „přínos designu a podnikové sféře“. Povýšení do rytířského stavu se však odehrálo až letos v květnu. Ceremonii provedla v Buckinghamském paláci princezna Anna. Ive tuto čest popsal jako: „naprosto vzrušující“ a dodal, že v něm vyvolává „jak pokoru, tak nesmírnou vděčnost.“
Moc pěkný článek, díky za něj!
Perfektní. Díky za článek. :)
Moc hezký článek. :)
Pěkný článek. Jen škoda těch překlepů. Tentokrát je jich tam opravdu hodně. :-/
Parádní počteníčko,děkujeme
Tip pro Jonyho: udělat sluchátka trochu menší, mě se do uší nevejdou :-)
Tip pro vás: kupte si jiná.
Parádní článek. Díky.
taky se pridavam moc pekny clanek takovych bych tu uvital vice ;)
Od nuly ke hvezdam snadno a rychle. Krasny clanek, diky.
Nerekl bych, ze to byla snadna a rychla cesta.
Jednomu vlezou až slzy do očí. :-) Svět je úžasnej, díky lidem, jako jsou Ive.