Zavřít reklamu

Jako hlavní výhoda společnosti Apple je bráno to, že si vše dělá pod jednou střechou. Myšlen je tím hardware, tedy iPhony, iPady i počítače Mac a jejich software, tedy iOS, iPadOS a macOS. Do jisté míry je to pravda, druhou stranou mince je ale nepopiratelný fakt, že když se vyskytne nějaká chyba, je za to patřičně „lynčován“. Vezměte si výrobce notebooku, který jako operační systém používá Windows. U takového stroje svalujete chybu buď na jednoho, nebo druhého, Apple to ale ve svých řešení schytá vždy. 

S Macem Studio nám Apple ukázal svůj nový čip M1 Ultra. Kolem této generace SoC čipu se toho teď děje hodně. Čip M1 přitom Apple prvně použil v Macu mini, 13“ MacBooku Pro a MacBooku Air už v roce 2020, přičemž do dnešní doby jsme se vlastně nedočkali nástupce, ale jen evolučních jeho vylepšení. Apple se snaží výkon jeho čipu (ať už toho s přídomkem Plus, Max nebo Ultra) hnát do extrémních výšin, takže jistou vizi a inovativnost mu nelze upřít. Jenže vše, co potenciál jeho strojů může brzdit, není právě hardware jako spíše software.

Memory leak 

Nejčastější chybou macOS Monterey je třeba poměrně zásadní. Memory leak totiž odkazuje k nedostatku volné paměti, kdy některý z běžících procesů začne vytěžovat paměť natolik, že se vám zpomalí celý systém. A je pak jedno, jestli pracujete na Macu mini nebo MacBooku Pro. Aplikace přitom nejsou tolik náročné, aby celou paměť využily, jenže i tak s nimi systém takto nakládá.

Proces spravující Ovládací centrum tak spotřebuje i 26 GB paměti, pár oken v prohlížeči Firefox vám celý stroj zpomalí tak, že byste si stihli uvařit kávu, než se ve své práci posunete dál. Vyskakující dialog o tomto informující se navíc objevuje, i když to není vůbec třeba. Problém může mít i MacBook Air, kterému stačí jen otevřít pár záložek v Safari a vytížení CPU vyskočí z 5 na 95 %. To, že má pasivní chlazení, asi také víte, takže celý stroj začne poměrně nepříjemně topit.

Příliš časté aktualizace 

Co rok, to nový software. Ať už mobilní tak i desktopový. Je to dobře? Samozřejmě. Pro Apple to totiž znamená, že se o něm mluví. Mluví se o novinkách, mluví se o každé beta verzi a tom, co přináší. V tom už je ale problém. Běžnému uživateli na novinkách příliš nezáleží. Ten nepotřebuje pořád dokola zkoušet další a další možnosti, když je zajetý na svůj styl práce.

Microsoft s Windows zkoušel mít jen jednu verzi systému, která se bude donekonečna aktualizovat o nové možnosti. Narazil, protože se o Windows přestalo mluvit, a i proto přišel s jeho novou verzí. Apple by se měl zaměřit především na optimalizaci, jenže ta u prezentování nezní tak dobře, protože v podstatě potvrzuje to, že je někde chyba a že ne vše funguje tak, jak má.

Když pak přijde s „revoluční“ funkcí univerzálního ovládání, trvá mu to třičtvrtě roku, než ji optimalizuje a oficiálně vydá. Vadilo by ale někomu, kdybychom se o ní dozvěděli až na letošním WWDC22 a byla na podzim roku dostupná hned v první ostré verzi připravovaného macOS? Takhle zde máme další beta funkci, na kterou se už z důvodu tohoto označení nemůžeme úplně spoléhat. Apple už oznámil termín konání své letošní vývojářské konference a já jsem skutečně zvědavý, jestli se dočkáme i něčeho jiného, než bití v prsa, kolik nových funkcí jaký systém zase přinese. 

.