Vratislav Holub Za svůj život se pravděpodobně každý z nás setkal s řadou okamžiků, kdy odsouhlasil smluvní podmínky nějaké služby či produktu, aniž by je skutečně četl. Jedná se o poměrně běžnou záležitost, které prakticky nikdo nevěnuje byť jen sebemenší pozornost. Není se vlastně ani čemu divit. Smluvní podmínky jsou totiž natolik dlouhé, že jejich čtením bychom ztratili obrovské množství času. Samozřejmě ze zvědavosti si jedny z nich můžeme letmo proletět, ale představa, že bychom zodpovědně studovali úplně všechny, je naprosto nepředstavitelná. Jak ale tento problém změnit?
Mohlo by vás zajímat
Adam Kos Než se ponoříme do samotného problému, bude vhodné zmínit výsledek 10 let staré studie, podle které by průměrnému Američanovi zabralo 76 pracovních dní k tomu, aby si vůbec přečetl smluvní podmínky ke každému produktu či službě, které používá. Mějte ale na paměti, že se jedná o 10 let starou studii. V dnešní době by výsledné číslo bylo s jistotou o poznání větší. Ve Spojených státech se ale konečně schyluje ke změně, která by mohla pomoci celému světu. V tamní sněmovně reprezentantů i senátu se totiž začíná mluvit o legislativní změně.
Změna legislativy aneb TL;DR
Podle nejnovějšího návrhu by webové stránky, aplikace a další museli uživatelům/návštěvníkům poskytnout TL;DR (Too Long; Didn’t Read) sekci, ve které by „lidskou řečí“ byly vysvětleny nutné termíny, stejně tak by zde stálo, jaká data o vás daný nástroj bude sbírat. Vtipné na tom je, že celý tento návrh nese označení TLDR Act proposal neboli Terms-of-service Labeling, Design and Readability. Na podobné legislativní změně se navíc shodují oba tábory – demokraté i republikáni.
Render iPhonu 14 Pro Max
Celý tento návrh jednoduše dává smysl. Zmínit si můžeme například argumentaci kongresmanky Lori Trahan, podle které musí jednotliví uživatelé buďto souhlasit s až přespříliš dlouhými smluvními podmínky, jelikož v opačném případě kompletně přicházejí o přístup k dané aplikaci či webové stránce. Některé společnosti navíc záměrně píšou takto dlouhé podmínky z několika důvodů. Mohou tak totiž získat větší kontrolu nad uživatelskými daty, aniž by o tom sami lidé vlastně věděli. Vše v takovém případě probíhá navíc zcela legální cestou. Každý, kdo k dané aplikaci/službě chce přistupovat, jednoduše odsouhlasil smluvní podmínky, což je z tohoto hlediska bohužel lehce zneužitelné. Samozřejmě aktuálně je důležité, aby návrh prošel a vešel v platnost. Následně se ještě nabízí otázka, zdali by změna byla dostupná celosvětově, anebo jestli by nemusela s něčím podobným přijít například i Evropská unie. Pro tuzemské weby a aplikace bychom se bez unijní legislativní změny neobešli.
Apple a jeho „TL;DR“
Když se nad tím zamyslíme, tak můžeme vidět, že Apple už něco podobného v minulosti zavedl. Problém je ale v tom, že takto zaúkoloval jen jednotlivé iOS vývojáře. V roce 2020 jsme totiž poprvé mohli spatřit takzvané Nutrition Labels, které musí vyplnit každý vývojář u své aplikace. Následně každý uživatel v App Storu u dané appky vidí, jaká data sbírá, zdali je propojuje přímo s daným uživatelem a podobně. Samozřejmě tyto informace jsou k dostání i o všech (nativních) aplikacích od Applu a detailní informace naleznete na této stránce.
Mohlo by vás zajímat
Pavel Jelič Uvítali byste zmiňovanou změnu, která by aplikacím a webům dávala za povinnost zveřejnění podstatně kratších smluvních podmínek s nejrůznějšími vysvětlivkami, anebo vám současný přístup nijak nevadí?
