Zavřít reklamu

V polovině srpna jsem po čase zavítal do obchodu iTunes. Zalovil jsem v tu více, tu méně nových titulech a do mé sbírky přibyla trojice filmů, o něž se nemůžu nepodělit. Každý má své kořeny v odlišném žánru, každý je filmařsky nadmíru zvládnutý a v neposlední každý z nich disponuje ne zcela tradičním způsobem vyprávění a rytmem. Představme si druhý z nich: Pokrevní pouto.

Sedmdesátkové drama o bratrech s puškou

Před dvěma roky měl premiéru na pohled nenápadný snímek (spíše neznámého) francouzského herce a příležitostného režiséra, Guillaume Caneta. Pokrevní pouto jsem zaregistroval právě díky jeho vstupu do iTunes, zaujalo mě obsazení, už díky charismatickému tvrďákovi Cliveu Owenovi a v neposlední řadě Jamesi Caanovi. Možná, že prakticky nulová propagace a také má obeznámenost s tím, co od Pokrevního pouta očekávat, sehrála pozitivní roli při mém výsledném dojmu.

Film mě totiž velmi mile překvapil. Ověřil jsem si, že rozhodně nemá smysl příliš řešit (a řídit se) postřehy na ČSFD, kde se Pokrevní pouto setkalo sice s poměrně solidním, lehce nadprůměrným hodnocením, ale také s řadou naprosto odsuzujících komentářů, které útočí především na tempo a absenci děje/napětí ve filmu. Pravděpodobně jsem se díval na jiný film, protože po dobu více jak dvou hodin mě Pokrevní pouto nepustilo ze svého pevného sevření.

[youtube id=“ONz6R4LF5nY“ width=“620″ height=“360″]

Nepopírám, že i zde – stejně jako u Tobruku – se vystříhala dramaturgie přílišného lpění na tradiční výstavbě a snaze (líbivě) střídat dramatické chvíle s odpočinkem a pracovat s okázalou gradací a vyústěním. Canet nešel ale tak daleko jako Marhoul, Pokrevní pouto nabízí sadu konfliktů, které osudově musí vyústit ve větší střet (katastrofu či dokonce katarzi). Možná, že s ohledem na střídmost, jež charakterizuje výrazové prostředky i způsob vyprávění, by finále nemuselo být tak intenzivní, ale to už bych asi žádal po filmu, aby se vzdal dalších procent (v návštěvnosti a i v hodnoceních v naší ČSFD).

Film mě zaujal nejen svým zasazením do 70. let, kdy doba sice nijak nevstupuje do děje, zato je příjemné se dívat na retrovizuál (a poslouchat vybrané songy). Je komorní svým zacílením na konflikt dvou bratrů, s kořeny už v jejich dětství, na střet dobra a zla, na hledání míry, kdy se člověk snaží pomáhat či chránit jiné, nebo už jim ubližuje. A kdy chrání pouze sebe. Je sympatické, že oba ústřední hrdinové toho tolik nenamluví, křivdy, obvinění, ale i vzájemný respekt a lásku, si do očí prakticky nepřednesou – vše se odehrává prostřednictvím jemných gest nebo (násilné) akce.

Možná, že nyní, když jsem Pokrevní pouto tak pochválil, budete mít už jiná očekávání, než jsem měl předtím já, přesto doufám (a věřím), že vás toto mé doporučení zaujme. Já si film milerád zase zopakuji…

Film si můžete v iTunes koupit (7,99 EUR v HD nebo 3,99 EUR v SD kvalitě), popřípadě zapůjčit (4,99 EUR v HD nebo 2,99 EUR v SD kvalitě).

Témata:
.