Hledáme sami cestu, jak si hacknout život, říká Jasna Sýkorová před letošním iCONem

jasna-iconprague

Letošní iCON Prague stojí na myšlence Life hackingu. Podle Jasny Sýkorové, spoluzakladatelky iCONu, byl třeba Steve Jobs právě jedním z prvních life hackerů. “Life hacking ale dnes už potřebují asi všichni, kteří se snaží něčeho kreativního dosáhnout,” říká. Nejlepší cesta je potkat se s těmi, kteří to umějí – jako třeba s Chrisem Griffithsem, který stál spolu s Tony Buzanem u zrodu fenoménu myšlenkových map.

jasna-iconpragueFoto: Jiří Šiftař

V čem se liší letošní iCON Prague od loňského?
Steve Jobs si stál za tím, že technologie má být podřízená lidské kreativitě. Říkal, že má sloužit k tomu, aby se věci zjednodušovaly, ne komplikovaly. K tomu se hlásíme a letos ještě víc nahlas. Ale už loni se nám všem nejvíc líbily přednášky o tom, jak technologie pomohly někomu zrealizovat sen, na který by jinak nedosáhli. A taky o tom, jak maximálně těžit z těch zařízení, která dnes většinou nosíme v kapse. Takže letos to bude hlavně o tomhle.

Jak do toho zapadá Apple?
Neplatí to samozřejmě jenom pro věci od Applu. Ale Apple je ambasadorem této myšlenky – stačí se podívat na jejich relativně novou stránku iPad v životě s případovými studiemi.

Lidé se ptají, proč Life hacking a myšlenkové mapy. Můžeš to vysvětlit?
Life hacking vymysleli kluci z Wired už před lety, právě pro zapojování různých technik (nejen technologií) do života tak, aby šlo zrealizovat něco, co by bylo moc nákladné na čas, na peníze nebo na tým. Dá se říct, že Steve Jobs byl právě jedním z prvních life hackerů. Myšlenkové mapy jsou technika, která se osvědčila. Letos slaví 40 let a za tu dobu se dostala mezi lidi i do korporací.

Tady v Česku je pořád ještě nedoceněná, lidem se vybaví jen pastelky a obrázky. Ale právě díky chytrým technologiím a aplikacím se z toho stává perfektní nástroj pro prezentace, řízení projektů, práci v týmech lidí, kteří nesedí spolu v jedné kanceláři, což je skvělé třeba pro startupy, umělce, nadšenecké týmy. A právě Chris Griffiths, CEO ThinkBuzan, je tím člověkem, který stojí za dalším rozvojem nejen myšlenkových map, ale i dalších vizualizačních nástrojů. Viděla jsem betu některých programů, které v rámci ThinkBuzan vznikají. Musím říct, že na mě zapůsobily. Jsou srovnatelné s tím, co vytvářejí třeba u 37signals, tvůrci BaseCampu, kteří jsou zatím absolutní špička.

Ty jsi Chrise Griffithse domlouvala, jak to probíhalo?
Složitě. Je nejbližším spolupracovníkem Tonyho Buzana, který vytvořil fenomén myšlenkových map. Je extrémně vytížený a nad možnostmi nejenom našeho festivalu. Naštěstí jsme našli model, kterým se to dalo zrealizovat. Hodně také pomohlo, že ho iCON Prague, ale i program, který jsme pro něj připravili, zaujal. Ale aby se tak stalo, musela jsem se za ním vypravit do Londýna a vlastně ho přemluvit. Celé vyjednávání trvalo čtyři měsíce.

Jak na tebe zapůsobil?
Jako extrémně efektivní, praktický muž s velkým rozhledem v byznyse. Trochu jsem se před setkáním bála, aby nebyl moc filozofický. Naším záměrem s ostatními zakladateli festivalu – Petrem Márou a Ondřejem Sobičkou – je to, aby lidé z iCON Prague odešli s tím, že se něco praktického naučili. Ale Chris, na rozdíl od Tonyho Buzana, je čistý praktik. Tony Buzan dokáže, a prý velice charizmaticky, vysvětlit, proč a jak myšlenkové mapy fungují, Chris zase, jak s nimi naložit v praxi, na skutečných příkladech.

Chris Griffiths bude každopádně poprvé v Česku. Je to velká příležitost, ale taky riziko…
Rozhodli jsme se to risknout. Samozřejmě, šlo by to i bez něj, iCON stavíme na lidech v duchu, který už jsem popsala. To znamená, že všichni iCON přednášející, jak na iCONferenci, tak na iCONmánii, dokáží to, aby si lidé z festivalu něco odnesli. A není to jen o přednášejících, podobně uvažují i naši partneři – jsou kreativní a mají co nabídnout.

Každopádně riziko je to bez ohledu na Griffithse. Jsme vlastně největším technologickým festivalem zaměřeným na tuto oblast a zároveň snad největším amatérským festivalem, kdy celý tým vedle přípravy iCONu pracuje na plný úvazek někde jinde. Za to, že je to možné, vděčíme řadě dobrovolníků, nadšeným řečníkům, partnerům, kteří se rozhodli a rozhodnou s námi do toho jít, a hlavně tisícům lidí, kteří přijdou do NTK si popovídat, poradit se a někam se posunout.

Myslíš, že bude i iCON 2015?
To je brzo říci. Myslím, že do března budeme všichni pekelně vyčerpaní. Hodně pomáhá, že vlastně organizujeme tenhle festival i pro sebe. I my se chceme někam posunout. Rádi bychom, aby se z iCONu stal celoroční projekt. Ale zatím nevíme, jak to udělat. Třeba díky letošnímu iCONu přijdeme na to, jak to „hacknout“ a uvést do života.

Předchozí článekDalší článek