Jan Vajdák Když společnost Blizzard Entertainment v létě roku 2000 vypustila do světa Diablo 2, málokdo tušil, že se právě zrodil nepřekonatelný král žánru akčních RPG. Temná cesta za zničením Pána teroru se zapsala do srdcí milionů hráčů a definovala herní mechanismy, ze kterých vývojáři po celém světě těží dodnes.
Pokračování opustilo klaustrofobické kobky pod katedrálou v Tristramu a vzalo nás na velkolepou výpravu napříč čtyřmi rozmanitými akty. Od deštivého Rogue Encampment přes písky Lut Gholeinu a neprostupné džungle Kurastu až po samotné ohnivé peklo. Pětice původních hratelných tříd (Barbar, Amazonka, Čarodějka, Paladin a Nekromant) nabídla díky revolučnímu systému dovednostních stromů obrovskou znovuhratelnost. Hra též nabídla skvělý hudební doprovod.
Fotogalerie
Opravdová dokonalost ale přišla až o rok později s vydáním datadisku Lord of Destruction. Ten hru nevídaným způsobem obohatil. Přidal mrazivý pátý akt na hoře Arreat, kde jsme se utkali s Baalem, a uvedl dvě zbrusu nová povolání v podobě Druida a Vražedkyně. Datadisk navíc zcela překopal ekonomiku a systém předmětů přidáním kouzelných talismanů do inventáře a především legendárních runových slov.
Diablo 2 nebylo jen o příběhu. Byla to posedlost. Kdo by si nepamatoval nekonečné „Baal runy“ nebo zběsilé klikání při zabíjení tajných krav v Cow levelu. Ani po více než dvou dekádách a vydání moderního remasteru Resurrected neztratila tato temná gotická legenda nic ze svého kouzla. Diablo jsem „otočil“ několikrát a na další kolo se chystám o Vánocích. Spolu s Warcraftem 3. Hráli jste tuto hru?
Vratislav Holub 
Adam Kos 
Patrik Pajer 
