Amaya Tomanová Když Apple 7. listopadu 1997 uvedl Newton MessagePad 2100, měl za sebou roky vylepšování zařízení, kterému první dojem pořádně zkomplikoval život. Původní příslib digitálního pomocníka ovládaného perem konečně dostával přesvědčivější podobu. Poslední MessagePad nabízel více paměti, lepší komunikační software a podstatně vyzrálejší rozpoznávání rukopisu. Jenže v Applu už tou dobou rozhodoval Steve Jobs a budoucnost firmy viděl jinde. Newtonu zbývalo jen několik měsíců.
Mohlo by vás zajímat
Kapesní pomocník s pošramocenou pověstí
Newton nebyl pouhým zmenšeným Macem. Zatímco PowerBook přenášel známý svět osobního počítače do přenosného provedení, MessagePad zkoušel jiný přístup. Uživatel měl vzít stylus, napsat poznámku, uložit kontakt nebo naplánovat schůzku. Zařízení mělo sloužit jako osobní organizér, který je po ruce i mimo pracovní stůl.
První MessagePad z roku 1993 však narazil především na nedostatky rozpoznávání rukopisu. Funkce, která měla být jeho největším lákadlem, se stala snadným terčem vtipů. Taková pověst se napravuje obtížně, zvlášť když zákazník musí nejprve uvěřit samotné myšlence, že podobný přístroj vůbec potřebuje.
Newton navíc přicházel v době, kdy mobilní zařízení nemohla spoléhat na samozřejmé a pohodlné připojení k internetu. To výrazně omezovalo přínos konceptu, který dnes působí naprosto přirozeně: mít své informace a digitální nástroje stále u sebe. Ani nabídka aplikací nedokázala z MessagePadu udělat nezbytnou výbavu širokého publika.
Fotogalerie
Nejlepší Newton už nestačil
MessagePad 2100 ukazoval, jak daleko se platforma od problematického začátku posunula. Poháněl jej procesor StrongARM 110 s frekvencí 162 MHz a podsvícený displej nabízel rozlišení 480 × 320 pixelů se šestnácti odstíny šedi. Na čtení poznámek, práci s organizérem nebo jednoduchými dokumenty šlo o schopné zařízení, byť jeho rozměry i ovládání měly k dnešnímu telefonu daleko.
Důležitější než samotné parametry bylo postupné dozrávání softwaru. Rozpoznávání rukopisu fungovalo lépe a Newton dokázal v určitých situacích pracovat i s významem napsaného textu. Původní ambice tedy nebyla nesmyslná. Apple jen potřeboval několik generací, aby ji dokázal uskutečnit přesvědčivěji.
Právě čas mu ale došel. Jobs po návratu do finančně oslabeného Applu omezoval roztříštěnou nabídku a soustředil prostředky na menší počet produktů. Newton do tohoto plánu nezapadal. Ani technicky nejlepší provedení nedokázalo změnit rozhodnutí o budoucnosti celé platformy.
Zajímavostí zůstává, že MessagePad 2100 byl jediným Newtonem uvedeným pod hlavičkou vyčleněné společnosti Newton Inc. Ani tato organizační změna mu však samostatnou budoucnost nezajistila.
Newton tak zanechal zvláštní odkaz: jeho poslední model byl zároveň nejlepším argumentem pro pokračování i definitivní tečkou. Pozdější iPhone nebyl jeho přímým pokračováním, ale představa samostatného mobilního zařízení pro každodenní práci s informacemi se nakonec prosadila v měřítku, kterého se MessagePad nikdy nedočkal.
