Michal Žďánský Max Payne byl jednou z neúspěšnějších her roku 2001. O jedenáct let později jsme jí dočkali i na obrazovkách mobilních telefonů a tabletů. Portace hry se skutečně povedla a stala se v App Store okamžitým hitem.
Když jsem spustil Maxe Payna na svém iPadu a na obrazovce začaly problikávat loga a poté přišlo úvodní video, zatlačil jsem nostalgickou slzu. Dobře si vzpomínám, kolik večerů jsem jako čtrnáctiletý puberťák s touto hrou strávil. Atmosféra, do které se člověk mohl zcela ponořit, mě obklopila i po jedenácti letech a hraní mobilní verze byl jako malý výlet do minulosti.
Videorecenze Max Payne Mobile
[youtube id=93TRLDzf8yU width=“600″ height=“350″]
Zpátky do roku 2001
Původní hra byla vyvíjena čtyři roky a během vývoje se od původního konceptu změnila k nepoznání. Největší vliv, který vedl k celkové změně herního systému, měl film Matrix z roku 1999. Snímek tehdy přinesl zcela ojedinělou práci s kamerou, jejíž nakonec využili i vývojáři Maxe Payna. Kolem vydání hry byl velký humbuk a hype, který vývojáři přikrmovali svým tajnůstkářstvím. Výsledek byl kritikou i hráči velice dobře přijat. Hra vyšla pro PC, Playstation 2 a Xbox, o rok později jste si ji mohli zahrát i na Macu.
Na začátku hry začne Max Payne vyprávět svůj příběh na terase mrakodrapu. Potemnělý New York pokrytý sněhem a postupně se hráč dopracuje až právě k tomuto momentu, věda co sem hlavního hrdinu přivedlo. Před třemi roky byl policistou v protidrogovém oddělení a žil spokojený život se svou manželkou a dítětem. Jednoho dne, když přišel večer domů, se stal bezmocným svědkem zavraždění své rodiny narkomany.
Po této události přijme práci, kterou kvůli rodině odmítal – jako tajný agent se vetře mezi mafii, kdy jeho totožnost znají pouze dva lidé. Poté, co je jeden z nich zavražděn, zjišťuje, že bankovní loupež cenných papírů, které byl na stopě, zasahuje mnohem dál a je úzce spojená s drogou Valkýra, na níž byli závislí i vrazi jeho manželky a dítěte.
Čím hlouběji se Max do celého spiknutí dostává, tím víc šokující jsou odhalení. Za celou záležitostí nestojí pouze mafie, ale i jeho kolegové od policie a další společensky vysoce postavení lidé. Payne tak stojí sám proti všem a spojence bude nalézat na naprosto nečekaných místech. Je to právě příběh, který Maxe Payne povyšuje z bezhlavé akční střílečky na jedinečný titul s nezaměnitelnou atmosférou, ačkoliv o zástupy nepřátel také nouze nebude. Zajímavým prvkem je také ztvárnění neherních částí, kde je místo animací použit komiks.
Hra na svou dobu vynikala prací s kamerou, která se dynamicky dokázala přizpůsobit a nabídla hráči nejlepší možný pohled. Max Payne měl i na svou dobu poměrně nezvyklé záběry ve filmovém stylu, které jsou dnes základem, dříve tomu tak nebylo. Nejvýznamnější jsou zde ovšem kamerové triky, které byly prvně použity ve filmu Matrix.
Hlavní z nich je tzv. Bullet Time, kdy se čas kolem vás zpomalí a vy máte čas si rozmyslet svou akci, zaměřit nepřítele a přitom uhýbat kotouly do stran. Zpomalený čas ovšem není neomezený, jeho indikaci uvidíte v dolním levém rohu ve formě přesýpacích hodin. Při normálním zpomalení ubývá čas velice rychle a můžeme se vám snadno stát, že ve chvíli, kdy se vám bude hodit nejvíce, ho budete mít na nule. Úspornější je proto používat Bullet Time Combo, což je zpomalení, spojené z výskokem do strany, při kterém můžete své nepřátele zasypat dávkou kulek. Ukazatel se vám doplňuje při každém zabití nepřítele.
Další typicky „matrixovský“ záběr uvidíte většinou ve chvíli, kdy zabijete posledního nepřítele v místnosti. Kamera ho v tu chvíli zabere ve chvíli zásahu, pootočí se kolem něj, zatímco čas stojí a rozběhne až po této sekvenci. Poslední odkaz na kultovní sci-fi uvidíte při použití odstřelovací pušky. Po výstřelu kamera sleduje kulku ve zpomaleném záběru a potom jen vidíte nepřítele, jak se kácí k zemi.
Ve hře se pohybujete rozličným prostředím, od metra přes hodinový hotel, kanály až po honosné newyorkské mrakodrapy. K tomu jsou tu ještě dva zajímavé psychodelické prology, ke kterým se ještě dostanu. Neočekávejte však výraznou volnost pohybu, hra je silně lineární a téměř se vám nestane, že byste zabloudili. Všechny lokace jsou přitom pečlivě vymodelované, ať už to jsou obrazy na zdi, vybavení kanceláře nebo poličky plné zboží. Remedy si s detaily opravdu vyhrálo, ačkoliv byla hra vytvořena na enginu, který ani ve své době nebyl tím nejlepším na trhu.
Jistě, grafika se zdá ze současného pohledu zastaralá. Kostrbaté rysy postav a textury s nízkým rozlišením nejsou tím nejlepším, co můžou dnešní hry nabídnout. Tituly jako Infinity Blade nebo český Shadowgun jsou na tom po grafické stránce výrazně lépe. Max Payne je 100 % portem hry, z grafické stránky tedy nebylo nic vylepšováno. Což je možná škoda. Přesto se jedná o velmi slušnou grafiku a například překoná většinu titulů od Gameloft. Když se nad tím člověk zamyslí, je stejně neuvěřitelné, že hry, které před deseti lety vytěžovaly nejvýkonnější počítačové sestavy, si můžeme dnes zahrát na mobilním telefonu.
Jak jsem zmínil, nepřátel, které můžete odpravit na onen svět, je ve hře požehnaně, v průměru tři na jednu místnost. Většinou se od sebe moc neliší, ve skutečnosti nenajdete mnoho typů protivníků, tedy co do vzhledu. Až zastřelíte gangstera v růžovém saku už po padesáté, začne vám možná malá variabilita trochu vadit. Krom zástupů stejně vypadajících nepřátel narazíte také na několik bossů, na které budete muset vyprázdnit několik zásobníků, abyste s nimi jednou provždy skoncovali. Obtížnost se s postupem ve hře zvyšuje a zatím co na první gangstery stačilo pár výstřelů z pistole, na profesionální žoldáky s neprůstřelnými vestami a útočnými puškami budete potřebovat větší kalibr a mnohem více kulek.
Inteligence nepřátel je rozporuplná. Mnozí se chovají podle skriptů, schovávají se do zákrytů, staví si barikády, snaží se vás nalákat do křížové palby. Pokud na vás nemohou dostřelit, neváhají vám do týlu hodit granát. Jakmile ale nejsou k dispozici skripty, vrozená umělá inteligence moc nenadchne. Často protivníci odpraví svoje kolegy, pokud jim zrovna stojí v ráně, nebo hodí do vedle stojícího sloupu molotovův koktejl, čímž se sami zapálí a shoří v zoufalé agónii. Jestliže zraní protivníci vás, můžete se léčit prášky proti bolesti, které budete nacházet na poličkách a v lékárničkách.
Po zvukové stránce není co vytknout. Hlavní melodie vám bude znít v uších ještě dlouho po dohrání. Skladeb ve hře není mnoho, střídá se zde několik motivů, které se však s ohledem na akci dynamicky mění a skvěle podbarvují dění kolem vás. Ostatní zvuky přidávají a nezapomenutelné atmosféře – kapání vody, vzdechy kolemstojících narkomanů, televize hrající v pozadí… to jsou všechno maličkosti dotvářející úžasný atmosférický celek. Samotnou kapitolou je pak profesionálně zvládnutý dabing i přes nižší rozpočet projektu. Sarkastický baryton hlavního protagonisty (hlas mu propůjčil James McCaffrey) vás provádí celou hrou a jízlivým poznámkám se občas i zasmějete, zvládáte-li dobře angličtinu. Humorné jsou pak rozpravy některých gangsterů, které si vyslechnete zpravidla předtím, než je pošlete do věčných lovišť.
Max Payne je protkaný množstvím detailů, které ještě přidají na skvělém zážitku ze hry. Jedná se zvláště o interakci s množstvím předmětů. Například když se ocitnete v divadle a otevřete oponu, vyběhnou na vás dva gangsteři. Buď je můžete odpravit klasicky zbraní, nebo z ovládacího panelu spustit ohňostroj, čímž je zapálíte. Legrace si užijete i s propanbutanovými lahvemi, které se mohou rázem změnit v raketu, jež vyšlete na protivníky. Podobných drobností najdete ve hře desítky, dokonce si do zdi můžete vystřílet vlastní monogram.
Ovládání
Čeho jsem se trochu bál, je ovládání přizpůsobené pro dotykový displej. Zatímco PC verze zaměstnala část klávesnice a myš, v mobilní verzi si musíte vystačit s dvěma virtuálními páčkami a několika tlačítky. Na tento způsob ovládání se dá celkem zvyknout, ačkoliv postrádá precizní míření, kterého dosáhnete na myši. Nejvíce mi vadilo, že není možné při stisknutí střelby stejným prstem mířit, jak tomu bývá u jiných her. Nakonec jsem to vyřešil přesunutím tlačítka pro střelbu na levou stranu. Tak mohu při střelbě mířit alespoň při Bullet Time Combo nebo když stojím na místě, střelbu za běhu jsem musel obětovat. Tento nedostatek autoři kompenzují automatickým zaměřováním, jehož míru si lze nastavit, ale prostě to není ono.
Obecně není dotykové ovládání u tohoto typu her nejpřesnější, což poznáte hlavně ve zmíněných prolozích. Tyto epizody se odehrávají v Maxově hlavě poté, co byl zdrogován, a patří k nepůsobivějším částem hry. Je zde ale scéna, kde musíte opatrně chodit a přeskakovat po tenkých čárách z krve, což vyžaduje precizní ovládání. Už na PC to bylo poměrně frustrující a s dotykovým ovládáním je to ještě horší. Naštěstí můžete prolog po první smrti přeskočit. Přijdete sice o zajímavou část hry, zato si ušetříte spoustu rozčilování. Další možností je pořízení si speciálního herního příslušenství, jako je Fling, který na videu používám.
Systém výběru zbraní se bohužel moc nepovedl. Zbraně se sice mění automaticky. Pokud seberete nějakou lepší, nebo vám dojdou v nějaké náboje, chcete-li si však vybrat nějakou konkrétní, není to zrovna snadná operace. Musíte se trefit na malý trojúhelník nahoře a poté na malou ikonku zbraně. Je-li požadovaná zbraň až třetí v pořadí v dané skupině, musíte proces několikrát zopakovat. Díky tomu je zcela nemožné přehazovat zbraně během akce, třeba hodit zabarikádovanému gangsterovi přes zeď granát. Co se jinak týče zbraní, arsenál je opravdu velký, budete mít postupně na výběr od baseballové pálky přes ingramy až po granátomet, přitom většinu zbraní skutečně využijete. Za zmínku stojí i jejich celkem reálný zvuk.
Další vadou na kráse je systém ukládání hry. PC verze měla možnost rychlého ukládání a nahrávání pomocí funkčních kláves, v Max Payne Mobile musíte hru ukládat vždy přes hlavní nabídku. Neexistuje zde žádné automatické ukládání. Pokud ukládat zapomenete, můžete se při smrti ke konci kapitoly snadno ocitnout na jejím začátku. Systém checkpointů by rozhodně nebyl na škodu.
Shrnutí
I přes nedostatky v ovládání se stále jedná o jednu z nejlepších her, kterou si můžete na iOS zahrát. Celým příběhem projdete zhruba za 12-15 hodin čistého herního času, po jeho dokončení se vám navíc odemknou nové úrovně obtížnosti s některými zajímavými modifikacemi.
Za tři dolary získáte propracovaný příběh s jedinečnou atmosférou, dlouhé hodiny hraní v detailně vymodelovaném prostředí a spoustu akce ve filmovém zpracování. Připravte si však na svém přístroji dostatek místa, hra vám ukousne celých 1,1 GB místa na flash disku. Původní hra se přitom vešla na CD-ROM o velikosti 700 MB. Každopádně nezbývá než doufat, že se časem objeví i skvělý druhý díl.
Zajímavosti kolem hry
Rozpočet na vývoj hry nebyl nijak vysoký, muselo se tedy šetřit, kde se dalo. Z důvodu úspory se stal modelem pro hlavního hrdinu spisovatel a tvůrce scénáře Sami Järvi. Ten má na svědomí i scénář ke hře Alan Wake, kde lze najít spoustu referenci na Maxe Payna.
Podle prvního dílu byl natočen také film s Markem Wahlbergem v hlavní roli. Do kin se dostal v roce 2008 ale setkal se spíše s negativní kritikou zejména kvůli špatnému scénáři.
[app url=“http://itunes.apple.com/cz/app/max-payne-mobile/id512142109?mt=8″]
Muzu se zeptat, co to je za ovladani (pruzinoviteho tvaru), ktere je videt pri ukazkach celeho iPadu od 1:34 minuty videa? Dekuji
Psal jsem to i v recenzi, jmenuje se to Fling od Ten One Design. Nevím, jestli se prodává u nás, ale Alza nabízí něco podobného http://www.alza.cz/logitech-ipad-d298182.htm
Muzu se zeptat, co to je za ovladani (pruzinoviteho tvaru), ktere je videt pri ukazkach celeho iPadu od 1:34 minuty videa? Dekuji
To, co jste našel, je ale čínská kopie. Těžko říct, jak bude kvalitní.