Libor Kubín Ve spolupráci s vydavatelstvím Computer Press pres vám přinášíme exkluzivně první ukázku z českého vydání knihy Do nitra společnosti Apple od Adama Lashinského.
2 Slib mlčenlivosti
V okamžiku, kdy se v budově Applu objeví zedníci, zaměstnancům je jasné, že jde o něco velkého. Rychle se postaví nové zdi, přidají nové dveře a zavedou nová bezpečnostní pravidla. Okna, která byla původně průhledná, jsou nyní mléčná. Jinde nemají okna vůbec. Těm se pak říká uzamčené místnosti, ze kterých bez pádného důvodu žádné informace nevyjdou, ani se do nich nedostanou.
Jako zaměstnance vás celý ten povyk znepokojuje. Pravděpodobně nemáte nejmenší tušení, co se ve firmě děje a rozhodně se na to nepůjdete ptát. Pokud vás nikdo nezasvětil, pak vám do toho vůbec nic není. Navíc vaše čipová karta přestane fungovat v místech, kam jste se před rekonstrukcí mohli bez problémů dostat. Můžete si jedině domyslet, že se zase chystá nový supertajný projekt, a vy nepatříte k těm vyvoleným, kteří o něm něco ví. Tečka.
Utajení má v případě Applu dvě podoby – vnější a vnitřní. Je jasné, že se Apple snaží utajit své výrobky a postupy před konkurencí a zbytkem vnějšího světa. Tento způsob maskování je přirozenější a je snadné jej pochopit, protože většina společností se snaží utajit své vynálezy a inovace. Něco jiného je ale otázka vnitřního utajení se všemi těmi záhadnými zdmi a uličkami, kam se řadový zaměstnanec najednou nedostane. Právě utajení je další položkou na seznamu, který Apple odlišuje nejen od ostatních společností ale zároveň i protiřečí zavedenému chápání transparentnosti jako ctnosti korporativního světa.
Samozřejmě že všechny společnosti mají své tajnosti. Rozdíl je jenom v tom, že v Applu je tajné úplně všechno. Vedení je jasné, že zachází poměrně daleko, což dokládá například prodej triček s nápisem „BYL JSEM V APPLU, ALE TO JE VŠECHNO, CO MŮŽU ŘÍCT“. Takovéto tričko se prodává ve firemním obchodě v budově 1 Infinite Loop a dělá si legraci z firemní strategie pod heslem „mlčeti zlato“.
Uzavřenost společnosti ještě více podtrhuje vzdušné prostředí, které ji obklopuje. Při pohledu shora se zdá, že by se do areálu Infinite Loop klidně vešel oválný fotbalový stadion. Pokud ale nevíte, kde se centrála Applu nachází, vůbec ji nezaregistrujete. Kolem severní strany kampusu sice vede mezistátní silnice 280, ale projíždějící si budov vůbec nevšimnou, protože kolem nich jedou rychlostí šedesát pět mil za hodinu. (Vždycky tomu tak ale nebylo. Na konci devadesátých let na sebe Apple upozornil tím, že na stěnách jeho budov visely fotografie takových lidí jako Albert Einstein nebo Amelia Earhartová. Bylo to součástí kampaně „Think Different“.) Návštěvníci areálu se mohou projet okolo jeho šesti ústředních budov, které jsou spojeny zdmi a ploty a dohromady tvoří uzavřený celek. Před každou z nich se nachází parkovací místa. Uprostřed kruhu budov je slunný zatravněný dvůr s volejbalovými hřišti a venkovním posezením. Ústřední kantýna, Caffe Macs, je přímo skvělá, spolupracuje se zaměstnanci Applu a nabízí oddělení čerstvého sushi, salátů a zákusků. Zaměstnanci za své jídlo, na rozdíl například od Googlu, platí. Jídlo je ale velmi dobré za rozumné ceny. Typický oběd za sedm dolarů by mohl být třeba grilovaný halibut s restovaným špenátem a sladkými bramborami. Ostatní budovy v mozaice cupertinských nemovitostí patřících Applu mají vlastní kantýny, které se kvalitou vyrovnají dobrým restauracím.
Celý vzhled působí univerzitním dojmem, ale pokud chcete navštívit přednášku, tak to potom hodně štěstí. Ve slavném a směšně pojmenovaném „Googleplexu“ si návštěvník může prohlédnout vnitřní dvory, ale i vklouznout do pootevřených dveří. Apple je proti tomu zcela neprodyšný. Zaměstnanci občas tráví čas na volejbalových kurtech. Pokud ale nakouknete přes plot, uvidíte kampus v neustálém pohybu. Zaměstnanci Applu pobíhají mezi budovami, aby se zúčastnili přesně naplánovaných schůzek, které začínají i končí na čas.
Uvnitř jsou všechny kanceláře šedé. Kancelář ředitele a zasedací místnost je ve čtvrtém patře budovy IL-1. Ostatní budovy Applu, ať již koupené nebo pronajaté, jsou rozesety kolem shluku Infinite Loop. Vytváří tak jakýsi šachovnicový vzor, protože Apple nemá pod palcem všechny stavby v okolí. Tyto ostatní budovy jsou pojmenovány většinou po ulicích, na kterých se nacházejí, například Mariani 1 nebo DeAnza 12.
Pro nové zaměstnance začíná kolotoč utajování ještě před tím, než se dozví, ve které budově budou vlastně pracovat. I když musí projít mnoha koly náročného výběrového řízení, většinou jsou nakonec přijati na takzvané falešné pozice, a vysvětlení náplně práce se jim dostane, až nastoupí do firmy. Dokud nejsou noví zaměstnanci zasvěceni a poučeni o chodu společnosti, není jejich důvěryhodnost dostatečně prověřená k tomu, aby jim byly sděleny tajné informace, jako je jejich vlastní náplň práce. Bývalý inženýr Applu, který do společnosti nastupoval jako čerstvý absolvent si vzpomíná: „Vůbec mi nechtěli říct, co budu dělat. Věděl jsem, že to nějak souviselo s iPodem, ale netušil jsem, jaká měla být moje funkce.“ První den v práci si nováčci uvědomí, že ostatní vědí, na čem pracují, ale neprozradí to.
Produktový manažer z raných dnů iPhonu, Bob Borchers, vzpomíná: „Když přijdete, začnete typickým kolečkem, kde každý řekne, co dělá. Polovina těch chlápků vám přitom ale nemůže říct, čím se zabývá, protože dělají na nějakém tajném projektu.“
Hned první den všem nováčkům dojde, že pracují pro společnost úplně jinou, než kde pracovali kdykoliv předtím. Zvenčí je Apple uctíván. Zevnitř je uzavřený jen pro skupinku vyvolených a nováčkům nepřísluší téměř žádné informace. Všichni noví zaměstnanci absolvují orientační dopoledne, které se koná vždy v pondělí, pokud pondělek nepřipadá na svátek. Celé orientační dopoledne probíhá podobně jako ve všech velkých firmách: dostanete uvítací balíček s nálepkami, na kterých stojí, že jste se přidali k Applu, formuláře pro personální oddělení a tričko s nápisem CLASS OF doplněným rokem, ve kterém jste se ke společnosti připojili. I zaměstnancům společností, které přešly pod Apple, je velmi záhy vysvětleno, že se stali součástí jedné velké rodiny. Lars Albright, který se stal ředitelem vnějších vztahů mobilní reklamy iAd, když Apple koupil jeho společnost Quatteo Wireless, si vzpomíná, jak se téměř okamžitě po uzavření smlouvy objevila hromada zbrusu nových iMaců: „Všem bylo v tu chvíli jasné, že se stali součástí něčeho výjimečného“. Orientační pondělek přináší ještě jednu radůstku. „Jen jednou dostanete v Applu oběd zadarmo a to právě ve váš první pracovní den“, dodává jiný bývalý zaměstnanec.
Další specialitou prvního pracovního dne je, že vám nikdo nepomůže připojit váš právě vyrobený počítač. Předpokládá se, že pokud už jste byli vybráni pro práci v Applu, jste dostatečně technicky obratní, že se zvládnete připojit k síti. Pozorovatel Applu k tomu dodává: „Od většiny lidí se očekává, že se připojí k serverům. Uslyšíte je pak říkat: ‚Sakra, to bylo teda pěkně těžký, ale nakonec jsem přišel na to, kdo mi může poradit.‘ Je to rafinovaný způsob, jak spolu lidi seznámit.“
Apple ale podává nováčkům pomocnou ruku. Neformální systém „iBuddy“ přidělí novému zaměstnanci někoho z jiného týmu, kdo bude připraven mu odpovědět na případné otázky. Hodně lidí vám řekne, že se se svým „iBuddy“ potkali jednou možná dvakrát a pak už měli tolik práce, že na setkání nebyl čas.
Podstatným aspektem orientace ve firmě je bezpečnostní instruktáž, na kterou nesmí žádný zaměstnanec zapomenout. Říkejme tomu „Vyděšené ticho“. Borchers, marketingový manažer iPhonu, který původně pracoval pro společnosti Nike a Nokia vzpomíná: „Když do firmy přišel kdokoliv nový, dorazila ženská z oddělení bezpečnosti a řekla:‚Fajn, každému je jasné, že utajení a bezpečnost jsou tady neskutečně důležité. Já vám teď řeknu proč.‘ Celá pointa byla v tom, že pokud uvedeme na trh produkt, o kterém až do té doby nikdo nevěděl a nikdo ho neviděl, bude se to propírat ve všech médiích a právě takový zájem médií je pro společnost obrovsky cenný. ‚Má cenu milionů dolarů.‘“ Všem je tedy naprosto jasné, že trestem za odhalení jakéhokoliv tajemství společnosti je rychlá smrt.
Averze vůči publicitě před uvedením výrobku je pro Apple typická. Phil Schiler, významný viceprezident produktového marketingu, rád přirovnával uvedení výrobku Apple k premiéře hollywoodského trháku. Při uvedení nového výrobku je nejdůležitější prvních pár dní, stejně jako je zásadní první víkend po premiéře filmu. Zveřejnění detailů předem by oslabilo napjaté očekávání. Fanoušci Applu skutečně přespávají před ochody a netrpělivě očekávají uvedení nového výrobku, stejně jako skalní příznivci Hvězdných válek nebo Pána prstenů stanují před kinem těsně před premiérou.
Toto je kýžený efekt, který Schiller očekává od dne D. Jeden z bývalých zaměstnanců, který pro Schillera pracoval, uvedl: „Pořád si pamatuji, jak neustále kreslil graf, jehož špičku tvořil výbuch zájmu po uvedení“. Analogie se světem stříbrného plátna samozřejmě neplatí dokonale. Hollywood vytrvale přehrává své upoutávky a snaží se upoutat pozornost. U Applu jsou upoutávky nahrazeny různými prosakujícími drby o novém výrobku, které poskytují skvělou reklamní kampaň, a to zcela zadarmo.
Dalším důvodem, proč se Apple snaží uchovat nové výrobky v tajnosti, je obava, že by vzaly vítr z plachet těm, které už jsou na trhu. Pokud zákazníci přesně vědí, co bude následovat, můžou odložit koupi nového výrobku kvůli obavě, že nová řada jejich telefon nahradí. To vede k utlumení poptávky a výrobky v policích obchodních domů se stávají naprosto bezcennými. (Prodej ale mohou poškodit i nepřesné informace: Apple uvedl, že očekávání nového iPhonu v létě 2010 poškodilo prodej tehdejší novinky iPhonu 4.)
Nejpodstatnější ovšem je, že pokud společnost oznámí výrobek dříve, než je zcela připraven k prodeji, dává konkurenci možnost připravit si odpovídající reakci, zvyšuje očekávání zákazníků, a otvírá prostor pro brblání kritiků, kterým se prostě nelíbí celková myšlenka spíše než samotný produkt. Společnosti, které nejsou schopné prosadit utajení svých záležitostí tak činí na vlastní riziko. Společnost Hewlett-Packard takovou chybu udělala v roce 2011, kdy oznámila, že v témže roce přijde s vlastním „cloudovým řešením“. Ihned poté opět velmi ukvapeně oznámila prodej své počítačové divize. To vedlo k poklesu prodejů a neuvěřitelným škodám v divizi, která tvořila až třetinu prodejů celé společnosti. (Zanedlouho po tomto prohlášení propustilo vedení HP jejího výkonného ředitele Léa Apothekera.)
Tajnůstkářství Applu ohledně uvedení výrobků na trh působí tak výjimečně především kvůli tomu, že jen hrstka dalších firem si dokáže udržet svá tajemství stejně dobře. Matt Drance pracoval pro Apple osm let – nejdříve jako inženýr a později jako „apoštol“, který pomáhal developerům zvenčí vyrábět doplňky produktové řady Applu. Přístup ostatních firem ho vždycky udivoval. Na svém blogu s názvem Apple Outsider napsal: „To je ale ostuda!“, když korejská společnost LG trapně nedodržela datum pro uvedení svého nového chytrého telefonu.
Výrobek, který vypouštíte do světa, bude s největší pravděpodobností dokončen později a s menším množstvím vychytávek, než jste měli původně v plánu. Objeví se neočekávané komplikace. Tým se zalekne chyb. Vaši obchodní partneři vám budou stát v cestě. Vždycky se něco najde. Buď musíte slevit ze svých požadavků, nebo prostě počkat delší dobu. Pokud se ale už několik měsíců dopředu chlubíte novým výrobkem, pak musí počkat všichni . Problém je v tom, že pokud přeháníte, pletete si bič sami na sebe. Pokud je produkt na trh uveden později, než jste slíbili, nebo dokonce vůbec ne, můžete si být téměř jistí velkým zklamáním veřejnosti. Pokud ale zůstanete zticha a necháte produkt mluvit sám za sebe (až ho doopravdy máte hotový), máte mnohem větší šanci, že veřejnost bude příjemně překvapená. Některé společnosti tomu rozumí. Jiné tomu zjevně nerozumí vůbec.
Mlčenlivost Applu pochází zevnitř. Inženýři z Valley si rádi vyměňují historky o své práci, ale zaměstnanci Applu jsou pověstní tím, že si všechno nechávají pro sebe. „Spousta mých kamarádů dostala napomenutí za to, že moc mluvili“, vzpomíná jeden bývalý inženýr společnosti. „Obecně je nejlepší nemluvit o práci vůbec.“ Tento způsob myšlení Apple jasně odděluje od zbytku technologického světa. „Strach je tam naprosto běžný, dokonce i mezi partnery“, uvedla Gina Bianchiniová, ostřílená podnikatelka z Valley, pozorovatelka Applu a ředitelka nového internetového projektu Mightybell.com. (Jeho webová stránka suše hlásá: „Vyrobeno v Kalifornii“, čímž odkazuje ke známému sloganu: „Navrženo Applem v Kalifornii“.) „V žádné jiné společnosti neexistuje taková míra strachu.“ V roce 2011 při příležitosti konání TED, každoroční události technického průmyslu navštěvované všemi významnými osobnostmi odvětví promluvila o statusu outsidera připisovaném společnosti Apple. „Tento rok jsem si na TED všimla, že zaměstnanci Applu necirkulují v ekosystému Silicon Valley. Nikdo nezná nikoho z Applu. Všichni, kteří pracují s internetem, se navzájem znají, ale Apple zůstává stát stranou. Každý ze společnosti má takový strach mluvit s někým jiným, že se radši sdružují jen mezi sebou.“
Další inženýr ze Silicon Valley pravidelně hrává poker se skupinkou zaměstnanců Applu. Došlo mu, že kdykoliv přijde řeč na jejich společnost, raději změní téma. Všichni se obávají vyhazovu za přílišné žvanění. Například v brožurce Rules of the Road , kterou dostanou všichni pracovníci zodpovědní za uvedení produktu na trh, se kromě popisu jednotlivých kroků předcházejících uvedení objevuje i formulka: Pokud se tato brožura dostane do nepovolaných rukou, ten kdo to dopustil, bude okamžitě propuštěn.
Apple se opravdu usilovně snaží o udržení disciplíny. Bývalý manažer společnosti uvedl: „Pro nás existovaly jenom věci, které se držely ve velké, ale opravdu velké tajnosti. Jednou jsme pracovali na důležitém projektu a najednou se na našem patře objevili speciální zámky a pár nových dveří, za kterými se skrýval pracující tým. To jste pak museli podepsat dohodu, že pracujete na supertajném projektu a že o tom nebudete vůbec s nikým mluvit – ani s vaší ženou nebo dětmi.“
Ne každý takovýto stres z tajnůstkářství vydrží. Jobs zaměstnancům pravidelně připomínal důvěrný charakter, všech sdělení. Jeden z bývalých zaměstnanců si vzpomíná: „Jobs říkával: ‚Trestem za vynášení jakýchkoliv informací z této schůzky bude nejen vyhazov, ale i žaloba v největším možném rozsahu, jaký budou naši právníci schopni vymyslet.‘ Z toho se mi udělalo mdlo. Musíte si pak dát pozor, ať už děláte cokoliv. Měl jsem z toho noční můry.“
To vypadá na skvělou knížku! Bude dostupná na iBooks Store?
Elektronická verze se plánuje (viz aktualizace článku), ale vydavatel zatím verzi pro iBookstore nepotvrdil. Vše je v jednání.
Tak nějak jsem čekal, že to bude asi nejčastější otázka. Ale bohužel, kniha bude dostupná pouze v papírové podobě, protože ebooky v jakékoliv podobě zatím nevedeme (což mě zrovna u této knihy opravdu štve). Snad Vás papír neodradí.
Neodradí, má své kouzlo, nicméně v dnešní době nemít ebooky je být sám proti sobě, ne? Tak šup, šup, jestli mohu radit, dožeňte to. Stejně budete jednou muset :)
„Apple uvedl, že očekávání nového iPhonu v létě 2004 poškodilo prodej tehdejší novinky iPhonu 4.“ :D 2004 :D
No přesně. Vždyť první iPhone vyšel 9. ledna 2007 a iPhone 4 vyšel 7. června 2010. To je v textu dost blbá bota, ne? Prosím opravte to, ať to nemate. Díky :)