Zavřít reklamu

Apple Watch jsou skvělé chytré hodinky, které jsou člověku ideálním parťákem. Jsou mu prodlouženou rukou smartphonu, starají se o jeho fyzické aktivity a hlídají zdravotní metriky. Často jsou pak slyšet hlasy o tom, že nositelnou elektroniku už není moc kam posouvat. Je, ale je to trochu složitější, jak jsem se ostatně přesvědčil nyní i sám.

Má zbrklost mi totiž přivodila pád ze schodů, který vyústil ve zlomení nohy. Apple Watch mají alespoň možnost přerušit sérii cílů, aniž byste o ni přišli. Je to dobré při nachlazení, kdy raději ležíte v posteli, než abyste zdolávali cíle kroků, stejně jako když utrpíte úraz. Oproti tomu třeba takový Garmin podobnou funkci nemá vůbec. Jakmile jeden den nesplníte limity, musíte si je buď ručně snížit na nutné minimum (se zlomenou nohou třeba na 10 kroků) nebo máte smůlu a o progres přijdete.

Trenéři a rekonvalescence

Napadlo mě to právě ve spojitosti s Garminem. Ten má poměrně obsáhlé možnosti tréninků, ať už jde o běh, cyklistiku nebo sílu. Jsou personalizované a docela dobře vyvedené, že vás motivují a skutečně s nimi dokážete dosáhnout toho, co jste si určili. Osobně jsem s tím běžeckým splnil trénink na 5 km a pak ještě vylepšoval časy. Teď mám na chvíli utrum.

Právě v trenérech mají Apple Watch velkou rezervu. Platforma Fitness+ je totiž něco jiného, a hlavně jen s omezenou dostupností. Ani Garmin ani jiný ale nemá to, co se možná více týká zdraví než aktivit jako takové. Máte sice pěkně animované cviky, jak je správně provádět, ale co právě nějaká ta rekonvalescence?

Když už mám hodinky, které mi pomohou zavolat pomoc při pádu nebo autonehodě, které hlídají vlastně každý můj krok a v podstatě i úder srdce, kdyby mi mohly nabídnout i něco, jak mám postupovat při zlomenině nohy, ruky, či jiném úrazu. Až kost sroste, budu muset na rehabilitace, hledat na internetu cviky, a budu je provádět podle svého vědomí a svědomí. Ale kdyby mě k tomu hodinky vedly, ukazovaly, co mám dělat a motivovaly mě k dokonalému uzdravení, bylo by to jistě přínosem.

Je to prostě příliš složité

Tvorba tréninkových modulů zaměřených na rekonvalescenci a rehabilitaci po úrazech je pro výrobce chytrých hodinek neuvěřitelně složitá výzva. Důvody spočívají především v kombinaci legislativních restrikcí a technických limitů:

  • Právní odpovědnost a certifikace (FDA / EU MDR): Jakmile nositelná elektronika začne předepisovat cviky na léčbu konkrétního zranění (např. po zlomenině či operaci), přechází z kategorie fitness/wellbeing do kategorie skutečného zdravotnického prostředku. Pokud by algoritmus uživateli doporučil cvik, kterým by si poškozenou tkáň či kost znovu poškodil, čelil by výrobce obrovským žalobám.
  • Extrémní individualizace léčby: Žádné dvě zlomeniny ani rehabilitace nejsou stejné. Záleží na přesném typu lomu, přítomnosti dlah či šroubů i individuálním prahu bolesti. Univerzální generický plán, jako je tomu u běhu na 5 km, zde prostě nefunguje.
  • Absence zpětné vazby ze senzorů: Akcelerometr a gyroskop na zápěstí nedokážou vyhodnotit, zda správně zapojujete hluboký stabilizační systém, ani nezměří rozsah pohybu v kotníku nebo koleni. Hodinky navíc nepoznají ostrou bolest, která je pro fyzioterapeuta klíčovým signálem k okamžitému ukončení cviku.

Asi si ještě počkáme

Prostor pro posun tu tedy rozhodně je, i když cesta k němu nebude snadná. Propojení nositelné elektroniky s medicínským světem naráží na přísné certifikace i nutnost individuálního přístupu fyzioterapeutů. Výrobci by však nemuseli suplovat lékaře úplně – stačilo by začít drobnými krůčky, například možností dohodnout se s fyzioterapeutem na importu vlastního plánu nebo integrací specializovaných zdravotnických aplikací.

Ekosystémy Applu, Garminu, Samsungu i další už dnes dokážou zachraňovat životy při autonehodách či pádech. Byla by proto škoda, kdyby nás v momentě, kdy zrovna nepotřebujeme trhat běžecké rekordy, ale „jen“ se bezpečně postavit zpátky na vlastní nohy, nechaly zcela bez pomoci. Uvidíme, jestli a za jak dlouho se dočkáme.

.