Zavřít reklamu

Před příchodem Maců s čipy Apple Silicon se Apple při představování výkonu nových modelů zaměřil především na použitý procesor, počet jader a taktovací frekvenci, k čemuž ještě přidal velikost operační paměti typu RAM. Dnes je tomu však trošku jinak. Co totiž přišly vlastní čipy, cupertinský gigant se kromě počtu použitých jader, specifických enginů a velikosti jednotné paměti zaměřuje i na další poměrně důležitý atribut. Řeč je samozřejmě o takzvané propustnosti paměti neboli šířce pásma (memory bandwidth). Jenže co vlastně propustnost paměti určuje a proč se o ni Apple najednou tolik zajímá?

Čipy ze série Apple Silicon vsázejí na poměrně netradiční design. Potřebné komponenty jako CPU, GPU či Neural Engine totiž sdílejí blok takzvané jednotné paměti. Namísto operační paměti se jedná o sdílenou paměť přístupnou pro všechny zmiňované komponenty, což zajišťuje podstatně rychlejší práci a celkově lepší výkonnost celého konkrétního systému. Prakticky se tak potřebná data nemusí mezi jednotlivými částmi kopírovat, jelikož jsou jednoduše přístupná všem.

Právě v tomto ohledu hraje poměrně důležitou roli zmiňovaná propustnost paměti, která určuje, jak rychle se vlastně konkrétní data dokážou přenášet. Pojďme si už ale také posvítit i na konkrétní hodnoty. Například takový čip M1 Pro nabízí propustnost 200 GB/s, čip M1 Max pak 400 GB/s a v případě současně vrcholového čipsetu M1 Ultra se pak dokonce jedná o až 800 GB/s. Jedná se o poměrně parádní hodnoty. Když se totiž podíváme na konkurenci, v tomto případě konkrétně tedy na Intel, jeho procesory řady Intel Core X nabízejí propustnost 94 GB/s. Na druhou stranu ve všech případech jsme jmenovali takzvanou maximální teoretickou šířku pásma, která se v reálném světě nemusí ani objevit. Vždy totiž záleží na konkrétním systému, jeho vytížení, napájení a dalších aspektech.

m1 apple silicon

Proč se Apple zaměřuje na propustnost

Přejděme ale k zásadní otázce. Proč se Apple s příchodem Apple Silicon začal propustností paměti tolik zaobírat? Odpověď je poměrně jednoduchá a souvisí s tím, co jsme si už zmínili výše. Cupertinský gigant v tomto případě těží z architektury  Unified Memory Architecture, která si zakládá na zmiňované jednotné paměti a jejím cílem je zredukovat redundanci dat. Ta by se totiž v případě klasických systémů (s tradičním procesorem a operační pamětí DDR) musela kopírovat z jednoho místa na druhé. V takovém případě logicky nemůže být propustnost na takové úrovni jako u Applu, kde komponenty sdílejí onu jednotnou paměť.

V tomto směru má Apple jednoznačně navrch a je si toho moc dobře vědom. Právě proto je pochopitelné, že se těmito na první pohled líbivými čísly rád chlubí. Zároveň jak již bylo zmíněno, vyšší propustnost paměti mám samozřejmě pozitivní vliv na chod celého systému a zajišťuje jeho lepší rychlost.

.