Jablíčkář Ve své nové knize „Design forward“ německý návrhář a designér Hartmut Esslinger, zakladatel společnosti Frogdesign, přehledně popisuje strategické návrhářství a jak pokrok v inovaci vyvolal tvůrčí změny na spotřebitelském trhu, a to zvláště pro jednu z nejúspěšnějších amerických společností, která kdy byla vybudována: společnost Apple.
Oficiální křest knihy proběhl u příležitosti zahájení výstavy „Normy německého designu – od stavby domů ke globalizaci“, konané v Hong Kongu v rámci BODW 2012 (poznámka redakce: Business of Design Week 2012 – největší výstava na téma inovace v návrhářství v Asii). Výstava byla výsledkem spolupráce hongkongského institutu pro design (HKDI), mezinárodního muzea designu v Mnichově „The neue Sammlung“ a muzea Red Dot Design v Essenu v Německu.
Zástupce Designboom se setkal s Hartmutem Esslingerem krátce před jeho představením knihy v Hong Kongu a při této příležitosti dostal první výtisky knihy. Povídali si o strategickém plánování Applu a o přátelství se Stevem Jobsem. V tomto článku se podíváme zpět na Esslingerovi návrhy ze začátku 80. let, tedy fotografické a dokumentové prototypy, koncepty a výzkumy tabletů, počítačů a notebooku společnosti Apple.
Chci design Applu nejen kvůli tomu být nejlepší v počítačovém průmyslu, ale být nejlepší na celém světě. Steve Jobs
Když byl Apple již šestý rok na trhu, tedy v roce 1982, bylo spoluzakladateli a předsedovi – Stevu Jobsovi dvacet osm let. Steve – intuitivní a fanatický člověk co do skvělého designu si uvědomoval, že společnost je v krizi. S výjimkou stárnutí Applu, si výrobky ve srovnání s počítačovou společností IBM nevedly příliš dobře. A všechny byly ošklivé, nejvíce Apple III a to měl být brzy vypuštěn model Apple Lisa. Generální ředitel firmy Apple – vzácný člověk – Michael Scott, vytvořil různé obchodní divize pro každý typ produktu, včetně příslušenství jako monitory a paměti. Každá divize měla svého šéfa designu a vytvářela produkty, tak jak kdo chtěl. Výsledkem je, že produkty společnosti Apple sdílí jen málo prvků ve způsobu společného designového jazyka nebo celkové syntézy. V podstatě byl špatný design jak příznak, tak příčina přispívající do firemních problémů Applu. Touha Steva ukončit oddělený postup zrodila strategický návrh projektu. Ten měl způsobit převrat ve vnímání značky Apple a jejich produktových řad, změnit trajektorii budoucnosti této firmy a nakonec změnit způsob, jakým svět myslí a používá spotřební elektroniku a komunikační technologie.
Inspirací projektu byl nápad z práce Richardsona Smitha „Designová agentura“ (později převzatá společností Fitch) pro Xerox, ve kterém designéři spolupracovali s několika divizemi v rámci Xeroxu, aby vytvořili jeden designový jazyk na vysoké úrovni, který by firma mohla implementovat napříč společností. Jerry Manock – designér výrobku Apple II a vedoucí designu v divizi Macintosh a Rob Gemmell – vedoucí divize Apple II sestavili plán, v němž by mohli pozvat všechny světové designéry do ústředí Applu a po vyzpovídání všech upořádat soutěž mezi dvěma nejlepšími kandidáty. Apple by si vybral vítěze a použil design jako koncept pro jeho nový designový jazyk. V tu dobu nikdo nevěděl, že Apple je v procesu transformace ve společnost, jejíž strategie založená na designu a finančně podpořená inovacemi bude znamenat globální úspěch. Po mnoha rozhovorech se Stevem Jobsem a dalšími lidmi z vedení Apple jsme určili tři různé směry pro další možný rozvoj.
Koncept 1 byl definován heslem „co by udělali v Sony, kdyby vyráběli počítač“. Nelíbilo se mi to kvůli možným konfliktům se Sony, ale Steve si trval na svém. Vycítil, že jednoduchý designový jazyk Sony je „cool“ a mohl by být dobrým příkladem nebo měřítkem. A byla to společnost Sony, kdo udával směr a tempo při výrobě „high-tech“ spotřebního zboží – chytřejší, menší a přenosné.
Koncept 2 by mohl být pojmenován „Americana“, spojoval totiž „high-tech“ design s klasickým americkým designovým standardem. Příkladem mohou být zejména práce Raymonda Loewyho jako je aerodynamický design pro Studebakera a jiné automobilové klienty a domácí spotřebiče Elektrolux, poté kancelářské produkty společnosti Gestetner a samozřejmě i láhev Coca-Coly.
Koncept 3 byl ponechán na mně. Mohlo to být tak radikální, jak je to jen možné – a to byla ta největší výzva. Koncept A a B byly založeny na osvědčených faktech, takže koncept C byl můj lístek na plavbu do neznáma. Mohl se ale také stát vítězným.
Kdo je Hartmut Esslinger
V polovině roku 1970 pracoval nejdříve u firmy Sony na řadě Trinitron a Wega. Na začátku roku 1980 začal pracovat pro firmu Apple. Během této doby jejich společný návrh designové strategie proměnil Apple ze začínající firmy v globální značku. Pomohl vytvořit „sněhobílý“ designový jazyk, který začal s legendárním Apple IIc, včetně legendárního počítače Macintosh a kraloval v Cupetinu od roku 1984 do roku 1990. Brzy po odchodu Jobse vypověděl Esslinger svou smlouvu a následoval Jobse do jeho nové firmy NeXT. Další hlavní práce pro klienty zahrnovaly globální design a strategii značky pro Lufthansu, korporátní identitu a software pro uživatelské rozhraní pro SAP a branding pro MS Windows spolu s návrhem uživatelského rozhraní. Nechyběla ani spolupráce s firmami jako je Siemens, NEC, Olympus, HP, Motorola a GE. V prosinci 1990 se Esslinger dostal na obálku časopisu Businessweek jako jediný žijící návrhář a takto oceněn byl naposledy Raymond Loewy v roce 1934. Esslinger je také zakládajícím profesorem na univerzitě zaměřené na design v Karlsruhe v Německu a od roku 2006 je profesorem pro konvergentní průmyslové návrhářství na univerzitě aplikovaného umění ve Vídni v Rakousku. Dnes je prof. Esslinger uznávaným učitelem strategického designu ve spolupráci s Pekingským DTMA a multidisciplinární, aplikačně orientované na vysokoškolsky vzdělávací instituce v Japonsku v Šanghaji.
Jeden z nejlepších článků zde! Díky.