Benjamin Levíček Říká se, že moderní technologie mohou být dobrým sluhou, ale zlým pánem – a tak tomu doopravdy je. Z pohledu zrakově handicapovaného uživatele mi mobilní telefon, tablet a počítač pomáhají mimo jiné při práci, rozpoznávání obrázků a barev či navigování. Kromě toho, že mám problémy se zrakem, mi v červenci 2019 byla diagnostikována cukrovka 1. typu. Osobně zastávám názor, že by se měl člověk snažit přes všechny zdravotní komplikace co možná nejvíce začlenit do běžné společnosti, na samotném počátku života s cukrovkou to však nebylo úplně snadné.
Mohlo by vás zajímat
Naštěstí jsem měl, a stále mám, ve svém okolí mnoho lidí, kteří mi dokázali pomoci, včetně rodiny, kamarádů nebo sportovních trenérů. Díky tomu mohu i s diabetem fungovat stejně jako tomu bylo před jeho zjištěním. Nedílnou součástí mého běžného života jsou ale moderní technologie, které léčbu cukrovky výrazně usnadňují. Jak jsem se k nim dostal, co bylo pro mě jako zrakově znevýhodněného velký, avšak rozlousknutelný oříšek, a kde jsem získal největší podporu?
Co je vlastně ta cukrovka?
Mnozí čtenáři se pravděpodobně s někým, kdo diabetem trpí, již setkali. Ne všichni ale vědí, čím bývá způsoben a jak probíhá léčba. Velice zjednodušeně řečeno se jedná o chronické onemocnění, při němž slinivka břišní produkující inzulín úplně odumře, tedy pokud se jedná o cukrovku prvního typu, anebo je výrazně oslabena, jestliže se jedná o diabetes typu druhého. Diabetes prvního typu nelze nijak vyléčit, jedná se o genetickou vadu, která se většinou projeví po narození, v pubertálním věku či při velké míře stresu. Cukrovka druhého typu je získaná, a to horší životosprávou, přemírou stresových aktivit nebo pasivním životním stylem.
Inzulín musí být dodáván externě, a to za pomoci inzulínových per či pumpy. Jestliže má pacient v krvi inzulínu málo, cukr v krvi stoupá nahoru. Stav, kdy má člověk v krvi cukru příliš, se nazývá hyperglykémie. Naopak při velkém množství inzulínu v těle pacient upadá do hypoglykémie a je nutné, aby zkonzumoval sacharidové potraviny pro doplnění cukru. Jak hypoglykémie, tak hyperglykémie mohou v krajních případech vést do bezvědomí či úmrtí pacienta. Aby si tedy dotyčný udržel hladinu cukru v krvi v rozmezí, je nezbytné dodržovat pravidelné stravování a k tomu si dodávat inzulín.
Fotogalerie
Glykémie je měřena pomocí glukometru či kontinuálního monitoru. Glukometr je přístroj, na který si pacient z bříška prstu odebere krev, a po několika vteřinách se dozví hodnotu. Toto měření však není vždy úplně komfortní, především pro jeho nízkou diskrétnost. Navíc se na prstech po čase začnou vyskytovat viditelná zranění, která mi například znepříjemňovala hraní na hudební nástroje. Kontinuální monitor glykémie je senzor, který má pacient neustále vpíchnutý do podkoží a každých 5 minut změří stav cukru. Hodnoty jsou zasílány do aplikace v mobilním telefonu, se kterým je senzor propojen prostřednictvím technologie Bluetooth. Já osobně používám senzor Dexcom G6, se kterým jsem spokojený, a to jak v oblasti funkčnosti, tak i přístupnosti programu pro zrakově znevýhodněné.
Aplikaci Dexcom G6 pro iPhone si můžete vyzkoušet zde
Fotogalerie
Aplikace inzulínu není tak úplně jednoduchá
Jak už jsem výše v odstavcích nastínil, aplikace inzulínu probíhá buď prostřednictvím inzulínového pera či pumpy. Pokud si podáváte inzulín perem, je nutné jej 4x – 6x denně podávat za pomoci jehly. Jak dávkování, tak i samotný vpich se pomocí jehly dá zvládnout vcelku bez problému i poslepu, v takovém případě je ale potřeba klást zvýšený důraz na pravidelné stravování, což v mém případě, kdy mám za normálních okolností mnoho sportovních aktivit či hudebních koncertů, bylo jen těžko proveditelné.
Mohlo by vás zajímat
Inzulínová pumpa je elektronické zařízení, které je propojené s kanylou v těle pacienta. Tu je nutné alespoň jednou za tři dny vyměňovat, vpich tedy vykonáváte daleko méně častěji než při aplikování inzulínovými pery. Pumpa navíc obsahuje poměrně pokročilá nastavení, kdy si pacient může přizpůsobit dodávání podle jídla či pohybové aktivity, což je do značné míry komfortnější než první zmiňovaný způsob. Největší nevýhodu vidím v nutnosti nošení pumpy neustále u sebe – při kontaktním sportu se může stát, že si pacient vytrhne kanylu z těla a inzulín mu nebude dodáván.
Ihned po diagnostikování diabetu jsem se zajímal o to, zda-li bych inzulínovou pumpu mohl používat i já, bohužel však na trhu zatím neexistuje žádná, která by obsahovala hlasový výstup. Naštěstí se mi podařilo najít zařízení umožňující propojení s chytrým mobilním telefonem, což jsem viděl jako řešení. A jak pravděpodobně tušíte, vcelku úspěšné. Inzulínová pumpa, která se s telefonem umí propojit, se nazývá Dana Diabecare RS a v České republice ji distribuuje společnost MTE. Tuto firmu jsem asi tři týdny po odchodu z nemocnice kontaktoval s dotazem, zda-li bych jako zrakově znevýhodněný mohl pumpu používat. Zástupci společnosti mi řekli, že zatím ani MTE, ani jiná firma v České republice nepředala pumpu zrakově handicapovanému zákazníkovi, nicméně pokud vše půjde dobře, mohli bychom se dohodnout.
V MTE probíhala spolupráce na špičkové úrovni, mohl jsem otestovat jak aplikaci pro Android, tak i tu pro iOS. Přístupnost pro zrakově znevýhodněné sice nebyla nejlepší, po spolupráci s vývojáři se však razantně posunula kupředu. Výsledkem bylo to, že jsem inzulínovou pumpu jako první nevidomý pacient v České republice po třech měsících dostal. K obsluze používám aplikaci AnyDana, která je dostupná jak pro operační systém Android, tak iOS.
Aplikaci AnyDana si můžete vyzkoušet zde
Fotogalerie
Přístupná aplikace ale není všechno
V současné situaci vykonávám na iPhonu jak podávání inzulínu, tak i různá pokročilá nastavování. Obrovský přínos vidím v diskrétnosti, kdy nikdo nevidí, jestli si zrovna procházím Instagram, odpovídám někomu na Messengeru nebo si dodávám inzulín. Jediný úkon, který je poslepu poměrně komplikovaně zvládnutelný, je natahování inzulínu do zásobníku. Vždy před přepíchnutím kanyly totiž musím vyměnit i zásobník s inzulínem, který musím natáhnout z lahvičky. Jednak jako nevidomý nepoznám, zda-li je lahvička již prázdná, navíc je potřeba, abych při natahování podle rysek poznal, kolik inzulínu jsem do zásobníku dostal. Přiznám se, že při tomto úkonu potřebuji asistenci vidícího, naštěstí mi ale s tímto jak v rodině, tak i v kolektivu kamarádů, ve kterém se pohybuji, ostatní pomohou. Zásobníky je navíc možné předplnit a předpřipravit si je, díky tomu mohu například na akce, kde by mi s úkonem nebyl nikdo schopný pomoci, odcestovat připravený.
Mohlo by vás zajímat
Nevidomost a cukrovka, aneb jde to dohromady
Diabetem trpím již více než rok a půl a spíše jako utrpení bych však cukrovku v mém případě označil za takovou otravnou rýmičku. Předně díky rodině a kamarádům, skvělé spolupráci s firmou MTE, a také moderním technologiím. Pokud nepočítám aktuální covidovou situaci, mohu se nyní plnohodnotně věnovat všem aktivitám, kterým jsem se věnoval doposud. Kromě studia mezi ně patří psaní, sporty a hra na hudební nástroje.
