DXOMark je francouzský renomovaný test fotografických kvalit smartphonů. Poměrně brzy po uvedení iPhonů 13 je hned podrobil testu, ze kterého jasně vychází, že i modely Pro na aktuální špičku nestačí. Vzhledem k totožným specifikacím totiž obdržely 137 bodů, což je řadí na čtvrtou příčku.
I když vypadá bramborová pozice nelichotivě, pořád se musí uznat, že iPhone 13 Pro (Max) patří mezi fotografickou špičku, je přece jen v nejlepší pětce. Konkrétně si vysloužil 144 bodů za fotografii, 76 bodů za přiblížení a 119 bodů za video, ve kterém naopak nad ostatními kraluje. Propadává však v čelní kameře, která si vysloužila jen 99 bodů a zařízení se zde řadí až na sdílenou 10 příčku.
DXOMark uvádí, že stejně jako u všech iPhonů je podání barev novinky příkladně živé, s příjemnými odstíny pleti s mírně teplejším nádechem, přičemž fotoaparát jako takový je obecně velmi spolehlivý. Celkový výkon fotografií je ale docela podobný generaci 12 Pro, i když jistá vylepšení přece jen jsou.
Líbí se přesná expozice, vyvážení barev i bílé, tóny pleti za většiny světelných podmínek, rychlé a přesné zaostřování, dobré detaily nebo málo šumu ve videu. Nelíbí se naopak omezený dynamický rozsah v náročných scénách s vysokým kontrastem, odlesky objektivu nebo určitá ztráta textury u videí, a to zejména v tváři.
Žebříček hlavní kamerové soustavy v DXOMark:
- Huawei P50 Pro: 144
- Xiaomi Mi 11 Ultra: 143
- Huawei Mate 40 Pro+: 139
- Apple iPhone 13 Pro: 137
- Huawei Mate 40 Pro: 136
- Xiaomi Mi 10 Ultra: 133
- Huawei P40 Pro: 132
- Oppo Find X3 Pro: 131
- Vivo X50 Pro+: 131
- Apple iPhone 13 mini: 130
Žebříček Selfie kamery v DXOMark:
- Huawei P50 Pro: 106
- Huawei Mate 40 Pro: 104
- Huawei P40 Pro: 103
- Aus ZenFone 7 Pro: 101
- Huawei nova 6 5G: 100
- Samsung Galaxy S21 Ultra 5G (Exynos):100
- Samsung Galaxy Note20 Ultra 5G (Exynos): 100
- Samsung Galaxy S20 Ultra 5G (Exynos): 100
- Apple iPhone 13 Pro: 99
- Apple iPhone 13 mini: 99
Jako vždy je ale důležité mít na paměti, že metodologie a spolehlivost testování DXOMark jsou často zpochybňovány a diskutovány, a to především na základě toho, že výsledky kamery mohou být posuzovány také subjektivně a přiřadit tak jednotné „skóre“ je skutečně náročné. iPhony navíc mají značnou výhodu v používaném operačním systému, stejně jako v široké paletě aplikací v App Store. Na kompletní test iPhonu 13 Pro se můžete podívat na stránkách DXOMark.
Podívejte se na unboxing iPhonu 13 Pro Max:
Kompletní specifikace hlavní soustavy fotoaparátů:
Širokoúhlý objektiv: 12 MPx, 26mm ekvivalent, clona ƒ/1,5, velikost pixelu 1,9 µm, velikost senzoru 44 mm2 (1/1,65“), OIS s posuvem snímače, Dual-pixel ostření
Ultraširokoúhlý objektiv: 12 MPx, 13mm ekvivalent, clona ƒ/1,8, velikost pixelu 1,0 µm, velikost senzoru: 12,2 mm2 (1/3,4“), bez stabilizace, fixní ostření
Teleobjektiv: 12 MPx, 77mm ekvivalent, clona ƒ/2,8, velikost pixelu 1,0 µm, velikost senzoru: 12,2 mm2 (1/3,4“), OIS, PDAF
Osobní pohled
Už od dne prodeje novinek, tedy pátku 24. září, testuji největší iPhone 13 Pro Max. Podrobil jsem ho poměrně náročné zkoušce po Jizerských horách, kde se poměrně osvědčil, i když pár výtek se přece jen najde. Širokoúhlý fotoaparát je bez debaty špičkový, hodně překvapil ten ultraširokoúhlý. Jeho vylepšení je tedy znát, protože jeho výsledky jsou jednoduše skvělé. Samozřejmě je zde i makro, se kterým vás bude bavit si hrát, a to nehledě na nemožnost jeho ruční aktivace.
Co naopak zklamalo, je teleobjektiv a Fotografické styly. První sice může potěšit trojnásobným přiblížením, jenže díky jeho cloně ƒ/2,8 je většina snímků poměrně zašuměná. Pro Portréty je pak prakticky nevyužitelný a je jediné štěstí, že máte na výběr použít k nim i kombinaci s ultraširokoúhlým objektivem, kde zatím není co vyčítat.
Makro na iPhonu 13 Pro Max:
Ač to pak nemusí být na první pohled zjevné, fotografické styly mají na výsledek snímku poměrně velký vliv. Fotit na bohatý kontrast černého psa nebo krajinu s množstvím stínu není prostě dobré, protože se vám v té černé ztratí detaily. Není sice problém přepnout na jiný, jenže v terénu nemáte možnost hned výsledek zkontrolovat nehledě na to, že snadno zapomenete, že jej máte vlastně aktivovaný. Teplý pak podává poměrně nepřirozené barvy. Největší problém je ale v tom, že styly nemůžete aplikovat postprodukčně, a že je ani stejně tak nemůžete odebrat.
Už dopředu je tak nutné počítat s tím, jak bude výsledek asi vypadat. I když se může jednat o přínosnou funkci, ve finále ji většina uživatelů bude mít stejně vypnutou z toho důvodu, že si pak snímky prožene postprodukcí, která je nedestruktivní, a tedy i dále editovatelná/odebratelná. A Filmařský režim? Zatím spíše zklamání. Možná za to ale může jen mé kritické oko, které si všímá detailů, a tedy i chyb. Na běžné momentky je to úžasné, do Hollywoodu to ale rozhodně není. Více o fotografických kvalitách se dozvíte v připravované recenzi.