Jak hry propojují lidi napříč zeměmi a kulturami

Představa, že hraní lidi vždy izoluje, přehlíží jeho společenskou stránku. Společný úkol dává hráčům z různých zemí důvod mluvit spolu, domlouvat postup a vracet se ke hře. Nemusí přitom znát stejné kulturní odkazy ani mít podobné životní zkušenosti. Opakovaná spolupráce může postupně vytvořit vztahy i mezi lidmi, které dělí velká vzdálenost.

Aby si přátelé mohli zahrát společně, potřebují přístup ke stejné hře a kompatibilní platformy. Produkt označený jako „PSN dárková karta“ obvykle slouží k dobití peněženky PlayStation Store, z níž lze pořizovat podporované hry, doplňky nebo předplatné. Na Enebě proto ověřte konkrétní typ karty a zejména její region, který musí odpovídat účtu. Samotná karta možnost společného hraní nezaručuje.

Společný cíl dává komunikaci smysl

Online hraní není nutné posuzovat pouze jako náhradu osobního setkání. Spolupráce sama vyžaduje výměnu informací, úpravy plánů a postupné poznávání spoluhráčů. Lidé zjišťují, kdo pomůže v obtížné situaci a na koho je spoleh. Rozhovor tak může začít u praktického úkolu ještě předtím, než se hráči dozvědí více o životě ostatních.

Pew Research Center ve zprávě vydané v roce 2024 na základě průzkumu z roku 2023 uvedlo, že 89 % amerických dospívajících hráčů hraje s dalšími lidmi, osobně nebo online. Celkem 47 % dospívajících hráčů uvedlo, že si díky společně hrané hře našli online kamaráda. Výsledky samy neprokazují příčinný vztah, ukazují ale, že hraní může vytvářet příležitosti k navazování kontaktů.

Kontakt přitom nemusí končit odhlášením ze hry. Herní komunity propojují společné zájmy, týmovou spolupráci, cechy a komunikační kanály. Pravidelné setkávání pomáhá vytvářet společné zvyklosti a vztahy, které mohou pokračovat i mimo herní prostředí.

Kulturní rozdíly se ukazují v běžných situacích

Hry mohou zprostředkovat setkání s odlišným prostředím, nikoli automaticky zajistit vzájemné porozumění. Při spolupráci se hráči setkávají s jiným humorem, komunikačními zvyklostmi nebo přístupem k řešení úkolů. Společný cíl jim může dát prostor tyto rozdíly postupně poznávat.

Do mezinárodní diskuse vstupují také kulturní motivy samotných her. Výzkum komentářů k Black Myth: Wukong například popsal rozdíly v emočním vyjadřování a interpretaci mezi západními a čínskými uživateli. Stejný obsah tak může vyvolávat různé reakce podle zkušeností publika. Hra se tím stává i podnětem k rozhovoru o kultuře, z níž vychází.

Konkrétní podobu sociálních vazeb ukázala kvalitativní studie 17 hráčů Animal Crossing: New Horizons. Účastníci pocházeli převážně ze Singapuru, ale také z USA, Velké Británie a Tchaj-wanu. Prostřednictvím hry udržovali kontakt s blízkými a poznávali další lidi. Některé vztahy pokračovaly i mimo hru, malý vzorek však nelze zobecnit na všechny hráče a komunity.

Záleží na tom, zda se lidé cítí vítáni

Hra sama vstřícnou komunitu nevytvoří. Překážkou mohou být předsudky, vylučování ostatních nebo obtěžování. Pew uvedlo, že 43 % amerických dospívajících hráčů zažilo při hraní alespoň jednu ze sledovaných forem obtěžování, například nadávky, výhrůžky či nevyžádaný sexuální obsah. Pro konstruktivní kontakt jsou proto důležité ohleduplnost, účinná moderace a respekt ke kulturním rozdílům.

Hraní může lidi propojovat tím, že opakovaně vytváří důvody ke komunikaci a spolupráci. Jak se tato příležitost využije, záleží na hráčích i pravidlech komunity. Kompatibilní hra a vhodný kredit pro danou platformu mohou usnadnit přístup. Důvěra a vztahy ale vznikají až při společném hraní a vzájemném jednání.