Filip Houska „Pokud daná záležitost neodporuje zákonům fyziky, tak to znamená, že je to těžké, ale proveditelné,“ zní moto jednoho z nejdůležitějších manažerů Applu, o němž se však příliš nemluví. Johny Srouji, stojící za vývojem vlastních čipů a od loňského prosince člen nejužšího vedení Applu, je osobností, díky které mají iPhony a iPady jedny z nejlepších procesorů na světě.
Johny Srouji, původem z Izraele, je senior viceprezident hardwarových technologií Applu a jeho hlavní náplní jsou procesory, který se svým týmem vyvíjí pro iPhony, iPady a nově také pro Watch a Apple TV. V oboru rozhodně není žádným nováčkem, což dokazuje jeho figurování v Intelu, kam zamířil v roce 1993, a opustil tak IBM (kam se v roce 2005 opět vrátil), kde se zabýval decentralizovanými systémy. V Intelu, respektive v laboratoři této společnosti v jeho rodném městě Haifa, měl na starosti tvorbu metod, které testovaly sílu polovodičových modelů pomocí jistých simulací.
Do Applu Srouji oficiálně nastoupil v roce 2008, ovšem je třeba se podívat ještě trochu dál do historie. Klíčové totiž bylo představení prvního iPhonu v roce 2007. Tehdejší výkonný ředitel Steve Jobs si totiž byl vědom toho, že první generace má mnoho „much“, mnohé z nich kvůli slabému procesoru a skládáním součástek od odlišných dodavatelů.
„Steve dospěl k závěru, že jediným způsobem, jak vytvořit opravdu unikátní a skvělé zařízení, je vytvoření vlastního křemíkového polovodiče,“ řekl Srouji v rozhovoru pro Bloomberg. Právě v tu dobu pomalu přicházel na scénu Srouji. Bob Mansfield, tehdy šéf veškerého hardwaru, si talentovaného Izraelce vyhlédl a slíbil mu, že bude mít možnost vytvářet nový produkt takzvaně od píky. Na to Srouji slyšel, a tak opustil IBM.
Tým inženýru, ke kterému se Srouji v roce 2008 připojil, měl v době jeho nástupu jen 40 členů. Dalších 150 pracovníků, jejichž posláním byla tvorba integrovaných čipů, získal v dubnu téhož roku poté, co Apple koupil start-up zabývající se úspornějšími modely polovodičových systémů, P.A. Semi. Tato akvizice byla klíčová a znamenala „čipovou“ divizi pod velením Sroujiho znatelný posun kupředu. To se mimo jiné projevilo na okamžitém zintenzivnění interakce mezi různými odděleními, od softwarových programátorů až po průmyslové designéry.
První zásadní moment pro Sroujiho a jeho tým byla implementace modifikovaného ARM čipu do první generace iPadu a iPhonu 4 v roce 2010. Čip označený A4 jako první dokázal zvládnout nároky Retina displeje, kterým disponoval právě iPhone 4. Od této doby se řada „áčkových“ čipů neustále rozšiřuje a znatelně vylepšuje.
Přelomový byl z tohoto hlediska i rok 2012, kdy Srouji s pomocí svých inženýrů vytvořil specifické čipy A5X a A6X pro třetí generaci iPadu. Díky vylepšené podobě čipů z iPhonů se dokázal dostat Retina displej také na jablečné tablety a až tehdy se o vlastní procesory Applu začala zajímat konkurence. Definitivně všem Apple vytřel zrak o rok později, v roce 2013, když ukázal 64bitovou verzi čipu A7, v mobilních zařízeních tehdy něco nevídaného, protože standardem bylo 32 bitů.
Srouji měl se svými kolegy díky 64bitovému procesoru možnost implementovat do iPhonu funkce jako Touch ID či později Apple Pay a zásadní posun to byl také pro vývojáře, kteří mohli vytvářet lepší a plynulejší hry a aplikace.
Práce Sroujiho divize je obdivuhodná od samého počátku, protože zatímco většina konkurentů sází na komponenty třetích stran, Apple o roky dříve prohlédl, že bude nejefektivnější, když si začne čipy navrhovat sám. Proto tak mají v Applu jednu z nejlepších a nejpokročilejších laboratoří na vývoj křemíkových polovodičů, ke které obdivně a zároveň s obavami mohou vzhlížet i největší konkurenti, Qualcomm a Intel.
Možná nejtěžší úkol za své působení v Cupertinu ovšem dostal Johny Srouji loni. Apple se chystal vydat velký iPad Pro, novinku mezi svými tablety, jenže měl zpoždění. Plány vydat iPad Pro na jaře 2015 padly, protože software, hardware ani chystané příslušenství v podobě tužky Pencil nebylo připraveno. Pro mnoho divizí to znamenalo, že mají na svou práci týakjící se iPadu Pro více času, ale pro Sroujiho to znamenalo něco zcela opačného – jeho týmu začal závod o čas.
V původním plánu totiž bylo, že iPad Pro dorazí na trh na jaře s čipem A8X, který měl iPad Air 2 a byl tehdy nejvýkonnějším v nabídce Applu. Když se ale vydání přesunulo na podzim, potkal se iPad Pro na keynote s novými iPhony a tím pádem i novou generací procesorů. A to byl problém, protože v tu chvíli si Apple nemohl dovolit u svého velkého iPadu, kterým cílil na podnikovou sféru a náročné uživatele, přijít s rok starým procesorem.
Během jediného půl roku – v časově naprosto kritickém režimu – tak inženýři pod Sroujiho vedením vytvořili procesor A9X, díky kterému mohli do téměř třináctipalcové obrazovky iPadu Pro nasadit 5,6 milionu pixelů. Za vynaložené úsilí a odhodlání byl Johny Srouji v prosinci minulého roku velmi štědře odměněn. V roli senior viceprezidenta hardwarových technologií se dostal do nejvyššího managementu Applu a zároveň získal 90 tisíc akcií firmy. Pro současný Apple, jehož příjmy téměř ze 70 procent tvoří iPhony, jsou Sroujiho schopnosti zcela klíčové.
