Zavřít reklamu

Je tomu 15 let, co se začal prodávat první iPhone. Ne tedy u nás, protože my jsme si museli rok počkat na to, až k nám dorazil jeho nástupce v podobě iPhonu 3G. Není zcela pravda, že byl iPhone prvním chytrým telefonem. Byl tím prvním chytrým telefonem, který šlo skutečně intuitivně ovládat, ale už i ty před ním měly různé stroje co nabídnout. Jako třeba Sony Ericsson P990i.

Už předtím, než byl nějaký iPhone představen světu, jsem byl fanouškem mobilních technologií a o mobilní telefony se zajímal v širším měřítku. Tehdy vládla světu Nokia se Sony Ericssonem v závěsu. Právě Nokia se snažila zpropagovat tehdejší chytré telefony, jak mohla, a proto je osazovala systémem Symbian, do kterého si šlo instalovat aplikace rozšiřující jeho funkce podobně, jak to známe dnes. Jen zde nebyl žádný centralizovaný obchod.

Nokia však pořád spoléhala na tlačítkové řešení a poměrně malé displeje, což samozřejmě využití patřičně limitovalo. Sony Ericsson šel jinou cestou. Nabízel zařízení řady P, kdy se jednalo o jisté komunikátory s dotykovým displejem, který jste ovládali stylusem. Žádná gesta zde samozřejmě nebyla, pokud jste pak stylus ztratili nebo zlomili, mohli jste vlastně využít i párátko nebo jen nehet. Šlo zde o přesnost, ale i ten internet se na nich dal spustit. Jenže tyhle „smartphony“ byly doslova obří. Mohla za to i jejich výklopná klávesnice, která však šla demontovat. Řešení Sony Ericssonu pak používalo nadstavbu Symbian UIQ, kde onen přídomek označoval dotykovou podporu.

Kde jsou Nokia a Sony Ericsson dnes? 

Nokia své štěstí pořád poměrně neúspěšně zkouší, Sony Ericsson už neexistuje, zbylo jen Sony, kdy se Ericsson věnuje jinému odvětví technologií. Proč ale tyto věhlasné značky dopadly tak, jak dopadly? Použití operačního systému byla jedna věc, druhou bylo především nepřizpůsobení se designu. Proto také Samsung s jeho jistým kopírováním vzhledu vystřelil na pozici aktuální jedničky.

Bylo přitom jedno, jak byl iPhone omezený/uzavřený. Nemohli jste jeho paměť využít jako externí úložiště, což u paměťových karet šlo, nemohli jste do něho stahovat hudbu jinak než přes iTunes, k čemuž ostatní zařízení nabízely obyčejného správce souborů, nemohli jste dokonce ani natáčet videa a fotky byly z jeho 2MPx fotoaparátu úděsné. Neměl totiž dokonce ani automatické ostření. To už předním umělo mnoho telefonů, které navíc často nabízely pro fotoaparát vyhrazené dvoupolohové tlačítko, někdy i aktivní krytku objektivu. A ano, měly také čelní kameru, kterou dostal až iPhone 4.

Všechno to bylo jedno. iPhone učaroval skoro každému, a to především svým vzhledem. Tak malé zařízení s tolika možnostmi zde prostě nebylo, i když to byl „jen“ telefon, webový prohlížeč a hudební přehrávač. iPhone 3G s příchodem App Storu odemknul plný jeho potenciál a o 15 let později zde prakticky nemáme nic, co by tento revoluční krok přebilo. Samsung a další čínští výrobci se s jejich skládačkami sice snaží, ale uživatelé jim na chuť ještě úplně nepřišli. Nebo tedy alespoň ne tak, jako tomu bylo hned od první generace iPhonu. 

.