Zavřít reklamu

Spoustu jablíčkářů překvapily první rozbory nového počítače Mac Studio, které hovořily o teoreticky možném rozšíření interního úložiště. Jak se totiž po rozebrání ukázalo, tento nejnovější přírůstek do rodiny Mac disponuje dvěma SSD sloty, které jsou pravděpodobně plně využity v konfiguracích s 4TB a 8TB úložištěm. Při pokusech rozšířit úložiště svépomocí, za pomocí originálního SSD modulu, se ale bohužel nikdo nesetkal s úspěchem. Mac se ani nezapnul a pomocí Morseovy abecedy sdělil „SOS“.

Ačkoliv jsou tedy SSD sloty po skutečně náročném rozebrání zařízení přístupné, tak ani přesto je nelze využít v domácích podmínkách. Je tedy patrné, že v zapnutí zařízení brání forma softwarového zámku. Jablíčkáři proto vyjadřují obrovský nesouhlas s tímto krokem od Applu. Samozřejmě něco podobného Apple praktikuje již několik let, kdy například u MacBooků nelze vyměnit operační paměť či úložiště. Zde to má však své opodstatnění – vše je připájeno na jednom čipu, díky čemuž alespoň získáváme benefit rychlé jednotné paměti. V tomto případě ale žádnou výhodu nezískáváme, ba naopak. Apple tím čistě ukazuje, že zákazník, který tratí klidně i přes 200 tisíc za počítač a stává se tak jeho vlastníkem, nemá absolutní právo do jeho vnitřností jakkoliv zasahovat, ačkoliv jsou tak navrženy.

Softwarové zámky jsou u Applu normální

Jak už jsme ale naznačili výše, podobné softwarové zámky nejsou u Applu ničím novým. Bohužel. S něčím podobným jsme se totiž v posledních letech mohli setkat hned několikrát, přičemž bychom rychle dokázali najít společného jmenovatele pro všechny tyto případy. Applu se zkrátka nelíbí, když si uživatel začne pohrávat se svým vlastním zařízením, případně si jej sám opravovat či upravovat. O to smutnější je, že v pomalu celém technologickém světě jde o naprostou samozřejmost. Apple holt tento pohled na svět nesdílí.

macos 12 monterey m1
Zdroj: Redakce Jablíčkář.cz

Skvělým příkladem jsou právě zmiňované MacBooky, u kterých si nemůžeme vyměnit prakticky nic, jelikož jsou komponenty připájeny k SoC (System on a Chip), což nám na druhou stranu přináší benefity v rychlosti zařízení. Kritika navíc přichází víceméně oprávněně. Apple si totiž za lepší konfigurace účtuje nemalé částky a pokud bychom například u MacBooku Air s M1 (2020) chtěli zdvojnásobit jednotnou paměť na 16 GB a rozšířit interní paměť z 256 GB na 512 GB, budeme k tomu potřebovat dalších 12 tisíc korun. Což rozhodně není nejméně.

Situace není ani o moc lepší u jablečných telefonů. Pokud by totiž nastal čas na výměnu baterie a vy byste se rozhodli pro neautorizovaný servis, tak musíte počítat s tím, že vám iPhone (od verze XS) bude zobrazovat otravné hlášky o použití neoriginální baterie. Ještě aby ne, když originální náhradní komponenty Apple neprodává a nezbývá tedy nic jiného, než se spolehnout na druhovýrobu. Stejně je tomu i v případě výměny displeje (od iPhonu 11) a fotoaparátu (od iPhonu 12), po jejich výměně se zobrazuje otravná hláška. Při výměně Face ID či Touch ID pak máte kompletně smůlu, ani jeden z nich nefunguje, což jablíčkáře nutí se spoléhat na autorizované servisy.

Stejně je na tom i Touch ID u MacBooků. V  tomto případě je nutné použití proprietárního kalibračního procesu, což dokáže pouze Apple (resp. autorizované servisy). Tyto komponenty jsou spárovány s logickou deskou, kvůli čemuž není snadné obejít jejich zabezpečení.

Proč Apple blokuje tyto možnosti

Můžete se ptát, proč vlastně Apple blokuje, aby si jablíčkáři mohli zasahovat do svých zařízení. V tomto směru se cupertinský gigant ohání zabezpečením a soukromím, což sice na první pohled dává smysl, ale na druhý už tak úplně nemusí. Stále se totiž jedná o zařízení oněch uživatelů, kteří by logicky měli mít právo s ním nakládat tak, jak budou chtít. Ostatně proto ve Spojených státech vznikla silná iniciativa „Right to Repair„, která bojuje za práva spotřebitelů na vlastní opravy.

Apple na situaci zareagoval představením speciálního programu Self Service Repair, díky kterému jablíčkářům umožní, aby si sami opravovali své iPhony 12 a novější a Macy s čipy M1. Konkrétně gigant zpřístupní originální náhradní díly včetně detailních návodů. Program byl oficiálně představen v listopadu 2021. Podle tehdejších vyjádření by měl odstartovat v roce 2022 ve Spojených státech a následně se rozšířit do dalších zemí. Od té doby ale jakoby se slehla zem a není vůbec jasné, kdy se program skutečně spustí, potažmo kdy dorazí do Evropy.

Případ Macu Studio

Ve finále ale celá situace okolo výměny SSD modulů u Macu Studio není možná taková, jak se na první pohled zdá. Celou tuto záležitost objasnil vývojář Hector Martin, který je v jablíčkářské komunitě dost dobře znám svým projektem naportování Linuxu na Apple Silicon. Podle jeho slov nemůžeme očekávat, že počítače s Apple Silicon budou fungovat stejně jako PC na architektuře x86, ba naopak. Ve skutečnosti tedy Apple není na uživatele až tak „zlý“, ale jen chrání samotné zařízení, jelikož tyto moduly nemají ani svůj vlastní kontroler a prakticky se ani nejedná o SSD moduly, nýbrž paměťové moduly. Práci kontroleru navíc v tomto případě zajišťuje samotný čip M1 Max/Ultra.

Ostatně i cupertinský gigant všude zmiňuje, že Mac Studio není uživatelsky přístupní, podle čehož lze snadno usoudit, že ani nelze rozšiřovat jeho možnosti či měnit komponenty. Možná tedy ještě pár let potrvá, než si uživatelé zvyknou na odlišný přístup. To mimochodem zmiňuje i Hector Martin – zkrátka nelze aplikovat postupy z PC (x86) na aktuální Macy (Apple Silicon).

Diskuze k článku

celý text





Čtěte více