Zavřít reklamu

V dubnu vyjde český překlad knihy Jony Ive – génius stojící za nejlepšími produkty Apple, jež mapuje život designérské ikony a dlouholetého zaměstnance Applu. Jablíčkář vám nyní ve spolupráci s vydavatelstvím Blue Vision nabízí exkluzivní pohled pod pokličku chystané knihy – druhou část kapitoly s názvem „Designérské studio za železnou oponou“…


Vedle Jonyho kanceláře a prezentačních stolů je velká CAD místnost, která je též oddělena skleněnou stěnou. CAD místnost je domovem asi 15 CAD operátorů („povrchářů“). Chtějí-li designéři vědět, jak vypadá CAD model v reálu, pošlou soubor na CNC frézu do obráběcí dílny v sousední místnosti.

Obráběcí místnost alias „dílna“ je nejzazším místem celých prostor. Dílna je dalšími skleněnými stěnami vnitřně rozdělena na tři místnosti. V průčelí jsou tři velké CNC stroje. Tyto velké neohrabané frézy dokážou vytvarovat cokoliv, počínaje kovem a konče materiálem RenShape (speciální modelovací hmota). Mají kryty, které zachycují odpadní materiál, díky nimž jsou to „čisté“ stroje. Za nimi jsou stroje „špinavé“, konkrétně různé řezačky a vrtačky, které umí dělat nepořádek. Tato takzvaná „špinavá dílna“ je oddělena sklem. Vedle ní, napravo, je dokončovací místnost s jemnými bruskami a velkou lakovací komorou o velikosti auta.

Tuto místnost používá designérský tým pro výrobu modelů budoucích produktů, aby mohli co nejrychleji vyhodnocovat vlastní nápady. „Dostanou CAD soubor pro povrchové zobrazení, na základě povrchů připraví nástrojovou dráhu, provedou všechna nastavení a vyrobí příslušnou část,“ říká Satzger. Stejně jako tým modeluje základní tvar produktu, vytváří i modely detailů: například rohové zaoblení produktu nebo jeho tlačítka. Mnohdy Jonyho tým vyrobí stovky modelů, stejně jako to dělal Jony na vysoké. Jak proces vývoje produktu pokračuje, designérský tým přenáší výrobu modelu na specializovanou externí firmu.

Jonyho kancelář, prezentační stoly, CAD místnost a dílna jsou vpravo od předního vchodu. Na druhé straně vede průchod v blízkosti Jonyho kanceláře do oblasti, kde pracují designéři. Ve velkém otevřeném prostoru lemovaném dlouhou stěnou matných oken pracují designéři u pěti velkých stolů, které jsou od sebe oddělené nízkými přepážkami. V prostoru panuje nepořádek a chaos, všude jsou krabice, části, vzorky, jízdní kola a hračky. Atmosféra je tu lehká a radostná. „Někdo tu třeba jezdí na skateboardu a skáče, případně Bart Andre a Chris Stringer kopou do balonu,“ říká Satzger.

Důležitou součástí atmosféry studia je hudba. V místnosti je asi dvacet bílých reproduktorů se dvěma 91 centimetrů vysokými koncertními subwoofery. „Když vejdete do této místnosti z betonu a oceli s výraznou ozvěnou, zvuk je okamžitě hluboký a hlasitý,“ vybavuje si Satzger. „Hraje se tu všemožná hudba z celého světa. Jde z toho život. Hráli jsme na tom spoustu hudby, mohli jste si vybrat.“

Jony je velký fanda techna – hudby, která Jonyho šéfa, Jona Rubinsteina, rozptyluje. „Pouštěli si v designérském studiu nahlas techno-pop,“ vzpomíná Ive. „Mám rád ticho, proto se při tom nemohu soustředit a jasně myslet. Ale lidi z průmyslového designu to mají rádi.“

„Díky energii té místnosti, hluku, který utváří, se mi pracovalo mnohem líp,“ říká Satzger. „Nesnášel jsem posedávání vzadu ve svém malém prostoru. Pro mne platí, že čím větší rámus, tím líp.“

Steve Jobs měl také rád hudbu, a často když přišel, dával ji nahlas. Důvodem ale nebylo akustické potěšení. „Když tam přišel Steve, chtěl, aby to, co si s někým řekne, zůstalo jen mezi nimi dvěma,“ říká Satzger. „Pokud je v těchto otevřených prostorách ticho, je skutečně snadné zaslechnout, co si lidé povídají. Když přišel, dali jsme hudbu naplno, aby jeho hlas směřoval přímo k tomu jedinému člověku. Opravdu jste neslyšeli, co říkal.“

Zdálo se, že studio má na citlivého Jobse viditelný vliv. „V prostoru studia průmyslového designu byl Steve jiný člověk. Byl mnohem víc uvolněný a interaktivní,“ říká Satzger. „Steve byl neustále náladový. V tom, jak přistupoval k lidem, docházelo k neustálým proměnám. Ale když přišel do sem, vždycky se cítil opravdu spokojeně.“

Jobs strávil ve studiu spoustu času, ale když byl pryč, využíval Jony jeho nepřítomnost jako příležitost dělat práci pro nepřítomného šéfa. „Když odešel, udělali jsme o 150 až 200 procent víc práce,“ vysvětloval Satzger. „Byla to dobrá příležitost zbavovat se restů a pouštět se do nové práce, takže když se vrátil, předkládali jsme mu nové myšlenky.“

.