Zavřít reklamu

Když vám na stole leží iPhone, iPad, MacBook a neustále pokukujete po Watch nebo nové Apple TV, je jen stěží představitelné, že byste dokázali lusknutím prstu tento tzv. jablečný ekosystém opustit. Já jsem si ale dal klapky na oči a pokusil se na měsíc nahradit MacBook – můj hlavní pracovní nástroj – Chromebookem.

Někomu to může připadat jako zcela iracionální rozhodnutí. Mně ale po pěti letech s 13palcovým MacBookem Pro, který se začal pomalu zadýchávat a připravoval mě na svou výměnu za novější železo, zkrátka zajímalo, jestli vůbec může být něco jiného než další Mac ve hře. A tak jsem si na měsíc půjčil 13palcový Acer Chromebook White Touch s dotykovou obrazovkou.

Hlavní motivace? Postavil jsem si (ne)rovnici, kde na jedné straně stál počítač za třetinovou až čtvrtinovou cenu a na druhé míra nepohodlí, které tato podstatná úspora přináší, a čekal jsem, jaké znaménko nakonec budu moci dosadit.

MacBook aneb příliš drahý psací stroj

Když jsem si v roce 2010 zmíněný 13palcový MacBook Pro pořizoval, okamžitě jsem propadl systému OS X. Po přechodu z Windows jsem byl nadšen tím, jak je systém moderní, intuitivní a bezúdržbový. Rychle jsem si samozřejmě zvykl i na perfektní trackpad, kvalitní podsvícenou klávesnici a překvapivě velké množství dobrého softwaru.

Nejsem nikterak náročný uživatel, na Macu píšu především texty do redakce a do školy, vyřizuji elektronickou komunikaci a občas provedu úpravu nějakého obrázku, ale přesto jsem začal pociťovat, že starší hardware již začíná volat po obměně. Vidina utracení třiceti až čtyřiceti tisíc víceméně za „psací stroj“ přesunula mou pozornost z MacBooků Air a Pro také na Chromebook.

Počítač s operačním systémem od Googlu, založeným na prohlížeči Chrome, totiž (minimálně na papíře) splňoval většinu požadavků, jaké na notebook mám. Jednoduchý, plynulý a bezúdržbový systém, imunní vůči běžným virům, dlouhá výdrž baterie, poměrně kvalitní trackpad. Ani u softwaru jsem neviděl zásadní překážky, protože většina služeb, jež využívám, je dostupná i na webu, tedy bez problému přímo z Chromu.

Acer Chromebook White Touch je s cenovkou 10 tisíc s MacBookem zcela neporovnatelný a jedná se o jinou systémovou filozofii, ale svůj MacBook jsem na měsíc uložil do šuplíku a pustil se po hlavě do světa zvaného Chrome OS.

Upozorňujeme, že se nejedná o objektivní zhodnocení nebo recenzi Chrome OS či Chromebooku jako takového. Jedná se o zcela subjektivní zkušenosti, které jsem po letech, kdy jsem každý den používal MacBook, nabyl při měsíčním soužití s Chromebookem a které mi nakonec pomohly vyřešit dilema, jak s počítačem dál.

Vstup do světa Chrome OS byl svižný. Prvotní nastavení přístroje zabere sotva pár minut, pak se stačí přihlásit pomocí svého Google účtu a Chromebook je připraven. Jelikož je ale Chromebook prakticky jen bránou k internetu a na něm běžícím službám Googlu, dalo se to čekat. Zkrátka není co nastavovat.

Při opuštění MacBooku jsem se mohl právem nejvíce obávat o trackpad, protože Apple často bývá proti konkurentům v této součástce daleko vpředu. Chromebooky ale naštěstí obvykle mají trackpad dobrý. To se mi u Aceru potvrdilo, takže s trackpadem a gesty, na něž jsem si v OS X zvykl, problém nebyl. Příjemný byl i displej, který je na tom při rozlišení 1366 × 768 podobně jako MacBook Air. Retina to není, ale tu taky u počítače za 10 tisíc nemůžeme chtít.

Významný rozdíl tohoto modelu proti MacBooku je ale v tom, že je displej dotykový. Chromebook navíc na dotek reagoval perfektně. Musím ale přiznat, že jsem na dotykovém displeji za celý měsíc nespatřil nic, co bych vyhodnotil jako vysokou přidanou hodnotu či konkurenční výhodu.

Prstem se na displeji dá posouvat po stránce, přibližovat objekty, označovat text a podobně. Všechny tyto činnosti ale samozřejmě uděláte i na trackpadu, a to minimálně stejně pohodlně a navíc bez umaštěného displeje. Proč na notebook klasické konstrukce (bez odjímatelné klávesnice) montovat dotykový displej, je mi stále záhadou.

O hardware ale nakonec příliš nejde. Chromebook nabízí celá řada výrobců a i když je u nás nabídka poněkud omezená, většina lidí si přístroj s pro ně vyhovujícím hardwarem snadno vybere. Šlo mi spíše o to, abych zjistil, zda budu schopen dlouhodoběji existovat v rámci prostředí Chrome OS.

Pozitivní je, že běh systému je díky své nenáročnosti příjemně plynulý a pro brouzdání po internetu je tak Chromebook jako stvořený. V počítači ale potřebuji trochu víc než jen internetový prohlížeč, a tak jsem musel okamžitě zavítat do samoobsluhy zvané Chrome Web Store. Tam se měla ukrývat odpověď na otázku, zda dokáže systém založený na internetovém prohlížeči konkurovat plnohodnotnému operačnímu systému alespoň tak, jak potřebuji já.

Když jsem si prošel webové stránky služeb, které každodenně na iOS či OS X používám skrze aplikace, zjistil jsem, že valnou většina z nich lze používat přes internetový prohlížeč. Některé ze služeb pak mají vlastní aplikaci, kterou můžete do Chromebooku nainstalovat z Chrome Web Storu. Klíčem k úspěchu Chromebooku má být právě tento obchod s doplňky a rozšířeními pro prohlížeč Chrome.

Tyto doplňky mohou mít podobu jednoduchých funkčních ikonek v záhlaví Chromu, ale může se jednat i o takřka plnohodnotné nativní aplikace se schopností fungovat i bez připojení k internetu. Chromebook data těchto aplikací ukládá lokálně a s webem je synchronizuje tehdy, když se opět připojíte k internetu. Stejně fungují i kancelářské aplikace Googlu, které jsou na Chromebooku předinstalovány a rovněž je možné je používat i bez připojení k internetu.

S celou řadou činností tedy na Chromebooku nebyl žádný problém. K psaní textů jsem používal Google Dokumenty či poměrně solidní Minimalist Markdown Editor. Na psaní ve formátu Markdown jsem si totiž již před časem zvykl a nyní na něj nedám dopustit. Do Chromebooku jsem z Chrome Web Storu rychle nainstaloval také aplikace Evernote a Sunrise, které mi umožnily snadno přistupovat ke svým poznámkám a kalendářům, a to i přes to, že k synchronizaci kalendářů využívám iCloud.

Jak jsem již psal, kromě psaní MacBook využívám i k drobným úpravám obrázků a ani s tím na Chromebooku nebyl problém. Z Chrome Web Storu se dá stáhnout celá řada šikovných nástrojů (namátkou můžeme zmínit Polarr Photo Editor 3, Pixlr Editor nebo Pixsta) a v Chrome OS je dokonce výchozí aplikace, která umožňuje všechny základní úpravy. Ani zde jsem nenarazil.

Potíže ale nastávají v případě, že kromě kalendáře využíváte i jiné online služby Applu. S iCloudem si prostě Chrome OS, nikterak překvapivě, nerozumí. Pro přístup k dokumentům, mailům, připomínkám, fotkám i třeba kontaktům sice poslouží webové rozhraní iCloudu, ale takové řešení není právě vrchol uživatelské přívětivosti a jedná se spíše o provizorium. K těmto službám se zkrátka nelze dostat skrze nativní aplikace, na což si člověk zvláště u e-mailu či připomínek zvyká jen těžko.

Řešení – tak, aby vše fungovalo ve stejných intencích jako dosud – je jasné: kompletně přejít na služby Googlu, využít Gmail a další, a nebo se porozhlédnout po aplikacích, které mají vlastní synchronizační řešení a nefungují přes iCloud. Obtížná pak může být i migrace na Chrome, na který je v podstatě nutné přejít na všech zařízeních, pokud nechcete přijít o synchronizaci záložek či přehled o otevřených stránkách. Další aplikací je v takovém případě nutné nahradit i Seznam četby, který se postupem času stal velkým benefitem Safari.

Zde tedy může s Chromebookem nastat určitý problém, ale je nutné přiznat, že se jedná o problém řešitelný. Ke štěstí člověku v zásadě stačí, aby se přeorientoval na trochu jiné služby, a fungovat nadále může s prakticky stejným workflow, na které byl zvyklý na Macu. Víceméně každá služba Applu má totiž svůj konkurenční multiplatformní ekvivalent. Faktem ovšem je, že konkurence ne vždy nabízí tak jednoduchá a uživatelsky přívětivá řešení.

Přestože jsem ale mnoho služeb kvůli Chromebooku skutečně na čas opustil a přešel na alternativní řešení, nakonec jsem zjistil, že ač může znít myšlenka fungování v rámci jediného webového prohlížeče jakkoliv lákavě, nativní aplikace jsou zatím něco, co při svém workflow opustit nedokážu.

Na Macu jsem si až příliš zvykl na pohodlí a možnost využívat v nativních aplikacích služby jako Facebook Messenger nebo WhatsApp, číst Twitter přes bezkonkurenční Tweetbot (webové rozhraní pro „pokročilého“ uživatele nestačí), odebírat zprávy přes ReadKit (Feedly funguje i na webu, ale ne tak komfortně) a spravovat hesla, opět v bezkonkurenčním 1Password. Ani u Dropboxu se ryze webový přístup neukázal jako optimální. Ztráta lokální synchronizované složky ponížila jeho využitelnost. Návrat na web mi často připadal jako krok zpět, nikoliv jako něco, v čem by měla být budoucnost.

Aplikace ale možná nebyly tím, co mi na Chromebooku chybělo nejvíc. Až když jsem opustil MacBook, uvědomil jsem si, jak obrovskou přidanou hodnotou zařízení Applu je jejich vzájemná provázanost. Propojení iPhonu, iPadu a MacBooku se pro mne postupem času stalo tak samozřejmou věcí, že jsem ji začal prakticky ignorovat.

Fakt, že mohu na Macu přijmout hovor nebo vyřídit SMS, jsem bleskově přijal a nikdy by mne nenapadlo, jak těžko se s ním budu loučit. Perfektní je také funkce Handoff, o kterou se člověk rovněž ochudí. A takových maličkostí je mnoho. Ekosystém Applu je zkrátka něco, na co si uživatel rychle zvykne, a za chvíli si již neuvědomí, jak je to výjimečné.

Proto jsou mé pocity z Chromebooku po měsíci používání smíšené. Pro mne, dlouhodobého uživatele zařízení od Applu, se zkrátka během používání objevilo příliš mnoho úskalí, které mne od koupi Chromebooku odradily. Nejde o to, že by na Chromebooku něco pro mne důležitého nešlo udělat. Používání počítače s Chrome OS pro mne ale zdaleka nebylo tak pohodlné jako práce s MacBookem.

Do výše zmíněné rovnice jsem tedy nakonec dosadil jednoznačné znaménko. Pohodlí je víc než ušetřené peníze. Obzvlášť za předpokladu, že se jedná o pohodlí u vašeho hlavního pracovního nástroje. Po rozloučení s Chromebookem jsem tak už ani nevyndaval ze šuplíku starý MacBook a šel rovnou koupit nový MacBook Air.

Přesto ale pro mě byla zkušenost s Chromebookem velice hodnotná. V mém ekosystému a workflow místo nenašel, ale při jeho používání mě napadalo mnoho oblastí, pro které jsou Chrome OS a notebooky s ním jako dělané. Budoucnost na trhu Chromebooky mají, pokud si najdou správou pozici.

Jako levná brána do světa internetu, která často neurazí svým vzhledem, mohou Chromebooky skvěle fungovat na rozvojových trzích nebo ve školství. Díky své jednoduchosti, bezúdržbovosti a zejména minimálním pořizovacím nákladům se může Chrome OS jevit jako mnohem vhodnější varianta než Windows. To platí i u seniorů, kteří často nic jiného než prohlížeč nepotřebují. Když pak navíc mohou i další případné aktivity řešit v rámci jediné aplikace, může pro ně být ovládnutí počítače o mnoho snazší.

.