Zavřít reklamu

Prožil jsem v posledních týdnech zajímavou zkušenost. Nový iPhone 7 Plus jsem sice objednával hned v první den, kdy to bylo v České republice možné, ale přesto jsem na něj nakonec čekal neuvěřitelných sedm týdnů. Vzhledem k tomu, že jsem podobnou prodlevu nečekal, prodal jsem předchozí iPhone 6 Plus s předstihem a nakonec se musel na nějakou dobu uchýlit ke stařičkému iPhonu 4.

Během pár týdnů jsem tak v ruce držel a především používal jablečné telefony z let 2010, 2014 a 2016. Nic než takový (byť nechtěný) experiment vám neukáže líp, jak Apple svou vlajkovou loď neustále posouvá dál a dál. Vůbec mi ale nejde o očividné změny, jako jsou nové materiály, větší displeje nebo mnohem lepší fotoaparáty, ale hlavně o relativně drobné detaily, které dotváří celkový uživatelský zážitek.

Důležitá je ještě jedna věc. Nejde jen o železo. Na iPhonu 4 jsem byl nucen používat iOS 7, což dokázalo, že iPhone je třeba vnímat komplexně, jako dokonalou souhru hardwaru a softwaru, kdy by jedno bez druhého minimálně nebylo ono, nebo dokonce vůbec nefungovalo.

[su_pullquote align=“left“]Je pro mě důležitější, koupit si minimálně stejně dobrou zkušenost.[/su_pullquote]

Na jednu stranu je toto propojení, na němž si Apple zakládá, známá věc, na druhou stranu se i letos po představení nových iPhonů objevilo mnoho nářků, že už v Cupertinu přestali inovovat, že je iPhone 7 nudný a že to chce změnu. Když měníte iPhone každý rok, je kolikrát těžké ten vývoj zpozorovat, ale pokud si dáte větší odstup, zjistíte, že toho zas tak málo není. Možná nejsou novinky tak zjevné, ale rozhodně jsou.

Něco změnit, neznamená nutně něco zlepšit. V Applu to moc dobře vědí, a proto v iPhonu 7 raději vybrousili současnou formu k dokonalosti. Jelikož jsem na „sedmičku“ přecházel ze „šestky“, tedy dva roky starého modelu, čekalo mě více změn, než kdybych měl i 6S, ale zase žádným způsobem neprotestuji, že si i po těch dvou letech kupuji zase ten stejný telefon. Alespoň na pohled. (Navíc v matně černé se subjektivně jedná o nejlépe vyhlížející iPhone, jaký jsem kdy měl.)

Je pro mě mnohem důležitější, koupit si minimálně stejně dobrou (ale spíše lepší) uživatelskou zkušenost, i když má třeba už delší dobu stejnou podobu, než kupovat něco nového jen proto, že je to nové, jiné. Do posledního puntíku to platí pro iPhone 7, který mám teprve pár dní, ale už teď vím, že zážitek z něj je o poznání lepší než z iPhonu 6. A vím, že by byl lepší, i kdybych předtím měl iPhone 6S.

Nové tlačítko Home, které už není mechanické, ale vibruje vám proti prstu tak, že si myslíte, že kliká, Apple vytvořil z různých důvodů, jistě i s výhledem do budoucna, ale pro mě znamená, že už nechci mít v ruce nic jiného. Je to opět subjektivní záležitost, ale nové tlačítko Home s haptickou odezvou je velice návykové a mechanické tlačítko ze starších iPhonů nebo iPadů proti tomu vypadá zastarale.

[twentytwenty]

[/twentytwenty]

 

U haptiky navíc musím ještě zůstat. Nové iPhony vám totiž ve spolupráci s iOS 10 neservírují do prstů odezvu jen u hlavního tlačítka, ale také napříč celým systémem, jak se v něm pohybujete. Jemné vibrace, když kliknete na tlačítko, když dojedete na konec seznamu nebo když smažete zprávu, sice mohou znít malicherně, ale iPhone díky nim v ruce doslova ožívá. Opět tu platí, že když pak vezmete do ruky starší iPhone, jako by byl mrtvý.

Všechno to je silně návykové a jakmile si zvyknete, už nechcete jinak. Apple sice musí své nové produkty prodávat tak, že propaguje ještě lepší kamery, než měl posledně, lepší displej nebo voděodolnost, ale pro dlouholetého uživatele často dělají největší rozdíl právě zmíněné maličkosti, s nimiž dostává lepší zážitek než předtím.

Vzhledem k tomu, že jsem musel nějakou dobu používat iOS 7, ocenil jsem po návratu do reality, tedy do iOS 10, mnoho vývojových detailů i v rámci operačního systému. Jde o různá malá tlačítka nebo funkce i v základních aplikacích jako Telefon nebo Zprávy, které postupem času přišly se všemi těmi velkými novinkami, ale často hodně zlepšily uživatelskou zkušenost a již je bereme jako samozřejmost. Na iPhonu 4 jsem kolikrát žasl, jak složitě se musely tehdy některé akce provádět.

Nejvýraznější demonstrací dokonalého propojení hardwaru a softwaru pak představují iPhone 7 a iOS 10 u funkce 3D Touch. Na iPhonu 6 jsem byl o mnoho velice šikovných funkcí ochuzen a s příchodem iPhonu 7 mohu svůj telefon využívat opět na maximum. Majitelé iPhonů 6S namítnou, že pro ně to žádná novinka nebyla, ale s vylepšenou haptikou do celého konceptu zapadá 3D Touch ještě o něco lépe.

Logickou evolucí je pak v iPhonu 7 přidání druhého reproduktoru, díky čemuž se zejména z „pluskové“ iPhonu stává mnohem lepší zařízení na konzumaci multimediálního obsahu a hraní her. Jednak jsou reproduktory hlasitější, ale hlavně už vám videa nehrají jen z pravé nebo levé strany, což zážitek dost kazilo.

A na závěr mám ještě jednu osobní poznámku, kterou musím zaklepat. Po pár dnech se zdá, že si budu moci konečně užívat vzývané technologie Touch ID pro odemykání telefonu. Starší iPhone 6 Plus s Touch ID první generaci mi totiž můj otisk prstu spíše nebral, než bral, což bylo opravdu frustrující. U iPhonu 7 s vylepšeným senzorem zatím vše běží jako na drátkách, což je skvělé jak pro uživatelský zážitek, tak pro bezpečnost.

Apple se klidně mohl rozhodnout, že relativní detaily jako nové tlačítko Home, druhý reproduktor nebo vylepšenou haptiku do iPhonu 7 nedá, ale místo toho zasadí dosavadní střeva do jiného pouzdra, třeba z keramiky, změní hlavně zevnějšek a bude mít díky tomu na pultech horkou novinku. Dočkal by se možná oslavnějších reakcí, ale já beru všemi deseti skutečně lepší uživatelský zážitek než pozlátko, které se snaží hlavně dobře vypadat.

.