Když Apple při příležitosti vývojářské konference WWDC 2020 odprezentoval svůj záměr přejít z procesorů Intel na vlastní řešení v podobě Apple Silicon, dokázal tak na sebe upoutat nemalou pozornost. Jak gigant totiž zmínil, chystal se k poměrně zásadnímu kroku v podobě kompletní změny architektury – od celosvětově nejrozšířenější x86, na níž jsou postaveny například procesory Intel a AMD, k architektuře ARM, která je naopak typická pro mobilní telefony a podobná zařízení. Navzdory tomu Apple sliboval podstatný nárůst výkonu, nižší energetickou náročnost a mnoho dalších benefitů.
Není se proto čemu divit, že lidé nejprve pochybovali. Změna přišla až po pár měsících, kdy se odhalilo první trio jablečných počítačů osazených čipem M1. Ten skutečně přišel s poměrně dechberoucím výkonem a nízkou spotřebou, čímž Apple jasně dokázal, jaký potenciál se v čipech Apple Silicon vlastně skrývá. Zároveň se ale jablíčkáři setkali s prvními nedostatky. Ty totiž vycházejí ze změny samotné architektury, což bohužel ovlivnilo některé aplikace. Dokonce jsme tak zcela přišli o možnost instalace Windows skrze Boot Camp.
Odlišná architektura = odlišné problémy
Při nasazení nové architektury je nutné k tomu připravit i samotný software. Apple samozřejmě do začátku optimalizoval alespoň vlastní nativní aplikace, ale aby zajistil správný chod ostatních programů, musel se spolehnout na rychlou reakci vývojářů. Aplikaci napsanou pro macOS (Intel) totiž nelze spustit na macOS (Apple Silicon). Právě proto se o slovo přihlásilo řešení Rosetta 2. Jedná se o speciální vrstvu, která přeloží zdrojový kód a dokáže jej spustit i na novější platformě. Překlad si samozřejmě ukousne část výkonu, ale ve výsledku vše funguje, jak má.
Horší to je v případě instalace Windows skrze Boot Camp. Jelikož dřívější Macy disponovaly víceméně stejnými procesory jako všechny ostatní počítače, tak systém disponoval nativní utilitou Boot Camp. S její pomocí šlo po boku macOS nainstalovat i Windows. Změnou architektury jsme však o tuto možnost přišli. V začátcích čipů Apple Silicon byl právě tento problém vykreslován jako vůbec největší ze všech, jelikož jablíčkáři ztratili možnost instalace Windows a narazili i na nedostatky v případné virtualizaci, a to i přesto, že speciální edice Windows pro ARM existuje.
Na problém se rychle zapomnělo
Jak už jsme zmínili výše, v samotných začátcích projektu Apple Silicon byla absence Boot Campu vykreslována za vůbec největší nevýhodu. Přestože se tímto směrem valila poměrně ostrá kritika, tak pravdou je, že se na celou situaci velice rychle zapomnělo. O tomto nedostatku se dnes v jablečných kruzích už prakticky nemluví. Pokud byste přitom ve stabilní a svižné podobě chtěli používat Windows na Macu (Apple Silicon), tak vám nezbývá nic jiného, než si zaplatit licenci za software Parallels Desktop. Ten se totiž dokáže postarat alespoň o jeho spolehlivou virtualizaci.
Otázkou také je, jak je vlastně možné, že lidé na tento kdysi nepřekousnutelný nedostatek tak rychle zapomněli? Přestože pro někoho může absence Boot Campu představovat zcela zásadní problém – například z pracovního hlediska, kdy v rámci macOS nemá k dispozici potřebný software – pro drtivou většinu (běžných) uživatelů se tím prakticky vůbec nic nemění. To je navíc patrné i z toho, že zmiňovaný program Parallels prakticky nemá žádnou konkurenci a jedná se tak o jediný spolehlivý software pro virtualizaci. Ostatním se zkrátka nevyplatí investovat nemalé peníze a čas do vývoje. Zkrátka a jednoduše lze říct, že lidé, kteří by virtualizaci/Windows na Macu uvítali, tvoří až přespříliš malou skupinu uživatelů. Vadí vám absence Boot Campu na nových Macích s Apple Silicon, nebo se vás tento nedostatek netýká?
„zmiňovaný program Parallels prakticky nemá žádnou konkurenci“, to vážně?? a co takový VMWare, na ten jste zapomněl?
Testoval som Fusion od VMware ale je to aktualne prinajlepsom beta verzia, vela veci nefunguje na Apple Silicon. Oproti tomu Parallels funguje velmi dobre. Na intelovych macoch sa to dalo brat ako rovnocenne riesenie, ale teraz je to „nebe a dudy“…