Zavřít reklamu

Nasedám do auta. Do stojánku od ExoGearu upínám nový iPhone 7 Plus ve stříbrné barvě a kapacitou 128 GB. Telefon již od první chvíle, co spatřil světlo světa, chrání originální silikonový kryt, na který jsem nedal dopustit ani u starších modelů. „Tohle je nová sedmička,“ odpovídám kamarádkám, které postupně přisedají, ale upozorňuju na to hlavně kvůli jejich zvídavosti. Jinak totiž – obzvlášť v obalu – iPhone 7 (ani Plus) od předchozí generace na první pohled nerozeznáte. Před námi je nicméně víkend a já chci z mého nového iPhonu vymáčknout maximum.

Otevírám Apple Mapy a spouštím navigaci směr Máchovo jezero. Víkend s iPhonem 7 Plus začíná…

Pátek

„Ta paní z toho telefonu je nějaká přísná a moc hlasitá,“ říká jedna z kamarádek, když promluví navigátorka z Apple Map. Je pravda, že v uzavřeném prostoru je zvuk z iPhonu 7 výraznější než z předchozích iPhonů, protože „sedmičky“ mají novou stereo soupravu reproduktorů. Ta má být podle Applu až dvakrát silnější a znatelný je i větší dynamický rozsah, hluboké basy a celkem čisté výšky i při maximální hlasitosti.

O tom se přesvědčujeme, když v Apple Music namátkou ladím americkou indie kapelu Matt and Kim a jejich single Hey Now. Zatímco spodní reproduktor zůstal na stejném místě, ten nový, horní, Apple ukryl do horního mikrofonu a je to znát. Na druhou stranu na promyšlený systém z iPadu Pro, kde se dokonce čtveřice stereo reproduktorů přepíná podle aktuálního natočení, to ještě nemá, ale například sledování videa je díky tomu přesto příjemnější. Zvuk už zkrátka nevychází jen z jedné strany.

Po sto padesáti kilometrech a třech hodinách jízdy se za tmy ocitáme na místě. Ještě před tím však zastavujeme na rychlý nákup. Beru iPhone do ruky a zjišťuji, že během cesty ubylo téměř čtyřicet procent baterie, a to jsem pouze pustil pár písniček a měl zapnutou navigaci. Narychlo připojuji telefon k externí baterii. Budu ho ještě večer potřebovat. Rychlý úbytek však má na svědomí z velké části vývojářská beta, kterou kvůli nové fotografickému režimu na iPhonu 7 Plus testuji. S další betaverzí se totiž již výdrž baterie ustálila na odpovídajících hodnotách.

Hudba bez jacku

Po rychlém vybalení a prohlídce apartmánu v malé vesničce Staré Splavy kousek od jezera popadám iPhone a jdu zdokumentovat přípravu večeře. V kuchyni panují zhoršené světelné podmínky, ve kterých měly iPhony vždy rozporuplné výsledky. Nakonec se mi ale i bez blesku podaří udělat pár slušných záběrů. Hned také zkouším nový portrétní režim, ale s ním je to při horším světle špatné. Fotoaparát mě upozorňuje, že potřebuje více světla, a tak s jednou z největších novinek spojenou s iPhonem 7 Plus čekám na další den.

K jídlu opět pouštím hudbu. Chvíli nechávám hrát samotný iPhone 7 Plus, který je díky druhému reproduktoru skutečně o něco hlasitější než předchůdci a v mnoha situacích to jistě postačí, ale pak už připojuji JBL Flip 3, protože ani takovým menším Bluetooth reproduktorům iPhone zdaleka nestačí.

Během přehrávání hudby prohlížím Twitter, odpovídám na několik e-mailů a čtu zprávy. Jedná se o běžné a jednoduché operace, ale přesto je výkonnější železo znát. iPhone 7 Plus vše zvládá opravdu rychle a svižnější je zejména multitasking, díky čemuž je efektivita práce na větším iPhonu zase o něco větší. Na chvíli se pak ještě pouštím do úpravy fotografií a v ten moment si poprvé pořádně všimnu displeje.

„Nový široký barevný gamut je fakt bomba,“ říkám si, když schválně vezmu do ruky pracovní iPhone 6 a porovnávám, jak oba zobrazí stejnou fotografii. Na iPhonu 7 Plus jsou obrázky znatelně barevnější, živější a celkově více odpovídají realitě. Některé záběry však mohou vzhledem k barvitosti vypadat až nepřirozeně, ale většinou je vylepšený displej ku prospěchu věci. Navíc má až o čtvrtinu lepší jas, což často oceníte.

Večer se pomalu chýlí ke konci, Apple Watch už hlásí pár minut po půlnoci, ale ještě před spaním chci vyzkoušet nová sluchátka. Obvykle s hudbou usínám, a tak vytahuji nová sluchátka EarPods s konektorem Lightning, jež jsou přibalená ke každému novému iPhonu. „Nic ohromujícího, jde z toho stejný zvuk jako z původních jablečných sluchátek s jackem,“ říkám si, a tak je jedinou změnou onen tolik propíraný konektor.

Aby Apple alespoň trochu zmírnil šok z odstraněného 3,5mm jacku, kterým disponuje drtivá většina sluchátek na planetě, přibalil k iPhonům 7 ještě titěrný adaptér, bez kterého se každý, kdo chce používat svá stará sluchátka, bohužel neobejde. I já jsem se svými Beats Solo HD 2 takový případ, a tak přes konektor připojuji 3,5mm jack do Lightningu. Jsem hlavně zvědavý, jestli se nějak projeví přítomnost malého převodníku z analogového na digitální signál (DAC), který v adaptéru objevil iFixit. Po třech skladbách od Muse z Apple Music a následného přepojení sluchátek do iPhonu 6 ale konstatuji, že jestli adaptér nějakým způsobem reprodukci zlepšuje, je to prakticky nepostřehnutelné.

Tedy především se zjištěním, že se budu muset buď muset naučit žít s adaptérem (což znamená ho nosit neustále u sebe a nikde neztratit), nebo pro připojování sluchátek koupit nový model s Lightningem, který už v mém případě Beats nabízejí, usínám.

Sobota

Ráno mě probouzí nová melodie budíku, kterou přinesl iOS 10. V něm je nová také Večerka, pomocí níž po probuzení kontroluji, kolik hodin jsem spal a výsledky srovnávám s daty z Jawbone UP třetí generace. Spánkové cykly mi ukazují, že jsem spal dobře, a já dobře naladěn mířím na snídani.

Soukám do sebe cereální vločky a usrkávám kávu. „Ty ten zázrak nedáš z ruky ani během snídaně, co?“ pošťuchují mě holky a opět mě prosí o nějakou příjemnou hudbu. V Apple Music hledám Becka a hraju si s novými Zprávami, protože chci poslat pozdrav domů. Pro odpovědi z uzamčené obrazovky využívám 3D Touch, který prošel v iPhonu 7 Plus proměnou, respektive technologie, jež ho pohání.

Jeden z důvodů, proč zmizel 3,5mm jack, je právě vibrační motůrek (Taptic Engine) pohánějící 3D Touch, který se usadil v levé dolní části těla iPhonu a nahradil také hardwarové tlačítko Home. To už díky tomu fyzicky nekliká a větší motůrek zlepšil i zkušenost se silnější stlačování displeje, což je právě 3D Touch. Na druhou stranu ale vnímám, že čím blíže Touch ID, který i nadále funguje stejně, mačkám, tím je odezva motůrku intenzivnější. Když stlačím displej úplně nahoře, je takové mělké. „Sakra, to bych čekal, že bude mít Apple vychytanější,“ divím se.

Výkonnostní dělo

Jinak je ale vylepšený 3D Touch ve spojení s iOS 10 velice příjemný a využívám ho díky tomu mnohem více než dosud. Dokážu rychleji napsat nový tweet, nastavit prioritu stahování aplikací z App Storu a nebo rozšířit zobrazení widgetů. Displej iPhonu 7 Plus mi přijde podobně pružný jako na Apple Watch, kde jsem si již zvykl pro různé úkony využívat Force Touch, který funguje prakticky stejně jako 3D Touch. I na iPhonu nás chce nyní Apple další ovládací prvek naučit používat.

Po snídani jdu na terasu. Kontroluji, jaké bude počasí. „Dvacet stupňů, jasno a slunečno. Super, budeme fotit,“ zajásám v duchu. Ještě předtím však pouštím Assassin’s Creed Identity, jednu z nejnáročnějších her pro iOS. Běží jako po másle, vše má naprosto plynulý průběh a žádné záseky. Mise se načítají rychle, odezva je okamžitá. Právě hry jsou jeden z oborů, kde uvítáte dvojnásobný nárůst rychlosti procesoru a trojnásobný nárůst u grafické čipu, kterým je v iPhonu 7 Plus A10 Fusion s koprocesorem M10.

Už u iPhonu 6S Plus jsem neměl s výkonem problém, ale když provádíte opravdu ty nejnáročnější úkony, letí iPhone 7 Plus ještě rychleji. Čtyřjádrový čip A10 Fusion má dvě vysoce výkonná jádra a dvě vysoce úsporná jádra, mezi kterými iPhone přepíná podle toho, jaký výkon se od něj očekává. Díky tomu by měl větší iPhone 7 vydržet o hodinu víc než jeho předchůdce, ale v praxi to zatím nepoznávám. I kvůli tomu, že si s telefonem neustále hraju.

Ještě se ale musím vrátit zpět k tomu chybějícímu hardwarovému tlačítku, protože s ním jsem se minimálně díky odemykání iPhonu a otisku prstu neustále dostával do kontaktu. I proto se tak jedná o poměrně zásadní změnu, protože jediná hardwarové tlačítko na přední části iPhonu používáte velice často, a mě dlouho nepřestávalo fascinovat.

Když je iPhone vypnutý, můžete si tlačítko mačkat, jak chcete, ale nic se neděje. Je to takový ten ohromující efekt, jako když Apple poprvé představil MacBooky s Force Touch trackpadem. Zdá se, že tlačítko fyzicky mačkáte, ale ve skutečnosti vám jen vibrační motůrek dává tak věrohodnou odezvu, že tomu uvěříte, zatímco se tlačítko ani nepohne. V iPhonu 7 Plus vám navíc dá Apple na výběr, jak intenzivně chcete, aby vám tlačítko „odpovídalo“. Používám tu nejsilnější odezvu a skutečně to vypadá, jako kdyby s vámi chtěl telefon komunikovat.

Vibrace vás totiž nedoprovází jen při odemykání iPhonu, ale napříč celým systémem. Když vytáhnu Ovládací centrum, ucítím lehké zavibrování. Když v Nastavení změním nějakou hodnotu, opět v prstech pocítím vibraci. Znovu podobná zkušenost jako na Apple Watch. Navíc už se chytili i někteří vývojáři třetích stran, a tak dostáváte vibracemi odezvu například v populárně hře Alto’s Adventure.

Konečně focení

Odcházím ven na terasu. U domu je bazén. „Že bych vyzkoušel voděodolnost iPhonu?“ Apple se totiž s příchodem sedmé řady pochlubil i novou certifikací IP67, tedy konečně odolností proti vodě a prachu. V praxi to znamená, že by iPhone měl vydržet metr pod vodou, a to po dobu třiceti minut. Nakonec to ale raději nezkouším, protože v případě, že se vám zařízení vodou poškodí, nemáte na reklamaci nárok. To je možná trochu divné, ale při dešti nebo nehodě v koupelně se už zkrátka s iPhonem 7 nemusíte bát toho nejhoršího.

Vyrážíme k jezeru. Čas na fotografování. Hledám zajímavé kompozice a pouštím nativní Fotoaparát. Fotím v obyčejném režimu a výsledné snímky jsou živé a barevné. Dynamický rozsah je u iPhonu 7 Plus opravdu neuvěřitelný. Největší fotografickou devízu tohoto telefonu je ale – vůbec poprvé – přítomnost dvou objektivů. Oba mají rozlišení dvanáct megapixelů a zatímco jedna čočka funguje jako širokoúhlý objektiv, druhý supluje teleobjektiv. „Díky tomu nabízí iPhone 7 Plus dvojnásobný optický zoom,“ vysvětluji zvědavým kolegům.

Pro demonstraci zaměřuji objektiv na strom a mačkám symbol 1×, který se rázem promění na 2× a na displeji rázem vidím strom mnohem blíž. „Během přiblížení mi sice spadla světelnost z f/1,8 až na f/2,8, ale pokud panuje takhle dobré počasí, nevidím v tom problém,“ komentuji chování nové optiky v iPhonu 7 Plus, který se opět nepatrně zlepšil i při fotografování při západu slunce nebo za šera, ale tady mají inženýři pořád co zlepšovat.

Vzhledem k přítomnosti optického zoomu Apple představil nové ovládání pro přibližování. Už není nutné dvěma prsty provádět tradiční gesto, ale jen kliknout na symbol 1× a rovnou přepnout na teleobjektiv, nebo točením kolečka přepínat až na 10násobný digitální zoom. U něj už ale pochopitelně dochází k zásadní deformaci výsledné kvality fotek.

Co mě však dostává do kolen, tak je nový portrétní režim. Jen kvůli němu jsem na iPhone 7 Plus nainstaloval betu iOS 10.1, protože ostrou verzi nového fotografického režimu zatím Apple nestihl připravit. Přesto už nyní jsou výsledky často ohromující. Jakmile přítomné dívky spatří, co nový iPhone dokáže, hned prosí o nové profilovky.

[twentytwenty] [/twentytwenty]

 

Vtip je v tom, že režim Portrét dokáže automaticky rozostřit pozadí a naopak výrazně zaostřit na objekt vpředu. Díky tomu vznikne fotografie jako ze zrcadlovky. Fotit nemusím jen lidi, ale i přírodu nebo jakékoliv jiné objekty. Jediné, co je potřeba, je trocha trpělivosti. Důležité jsou dostatek světla a správná vzdálenost. Jakmile jste příliš blízko nebo příliš daleko, výsledek není dobrý, jestli vůbec nějaký.

Fotoaparát vás ale instrukcemi sám navádí a ideální vzdálenost je kolem dvou metrů. O novém portrétním režimu se hodně diskutuje, protože sám Apple ho propagoval jako významnou funkci, kterou umožňuje přítomnost dvou čoček v iPhonu 7 Plus. Vše se točí kolem hloubky ostrosti, s níž pracuje každý zkušený fotograf. Jedná se o pole, kde se obraz jeví jako ostrý, zatímco vše kolem, vpředu i vzadu, je rozostřené. Snadno takovým způsobem zvýrazníte určitý detail a ostatní rušivé elementy a pozadí oddělíte.

Oblast mimo hloubku ostrosti je nazývána japonským slovem bokeh. Dosud bylo možné tento efekt docílit pouze prostřednictvím zrcadlovky a vhodného objektivu, přičemž platí rovnice, čím kvalitnější objektiv máme, tím bude bokeh (neostrost) výraznější. Kvalita efektu je také na zradlovce ovlivněna tvarem otvoru sluneční clony a počtem jejich lamel. V těle iPhonu a fotoaparátu však podobné technologie nejsou.

[twentytwenty] [/twentytwenty]

 

Apple hardwarové nedostatky obešel pomocí softwaru, měřením vzdálenosti a výpočtem terénních dat. Ve výsledku tak koukáme na fotografie, které produkuje fotoaparát tak, jak si myslí, že by asi měly vypadat. Oproti zrcadlovce tak v iPhonu 7 Plus nemůže uživatel výsledné rozostření nijak ovlivnit, o vše se postará software. V ideálních podmínkách ale iPhone v drtivé většině případu servíruje opravdu skvělé efekty, které minimálně v prvních dnech dokáží opakovaně ohromit.

„Uděláme si skupinové selfie,” křičí na mě po chvíli kamarádi. Seskupujeme se na pláži, v pozadí jezero a já přepínám na přední FaceTime kameru. Tu Apple také značně vylepšil a nově disponuje rozlišením sedm megapixelů a umí pořizovat záznamy ve Full HD. Příjemné novinky, když vezmeme v potaz, že přední kamera je využívána stále častěji.

 

Několik momentek přední i zadní kamerou zachycuji při obědě v restauraci, kde zjišťuji, že si portrétní režim dokáže poradit i s dvěma objekty najednou. Když se s Portrétem naučíte pracovat, je pak focení stejně snadné jako jakékoliv jiné. Cestou domů se ještě snažím zachytit labuť, které ke mně připlouvá, a zkouším natáčet 4K video s třiceti snímky za vteřinu. Vypadá to sice skvěle, jenže úložiště na iPhonu rapidně mizí. Natáčet ve 4K ale naštěstí většina běžných uživatelů opravdu nepotřebuje.

Při sobotním večeru se pak ještě jednou snažím zaměřit na noční fotografie. Apple se chlubil, že má iPhone 7 Plus nový True Tone blesk se čtyřmi diodami, které svítí o polovinu silněji než na iPhonu 6S. Navíc se blesk přizpůsobuje teplotě prostředí, což je třeba v interiéru znát. Dostávám ostřejší a lépe nasvícený snímek, ale jak jsem již zjistil dříve, výsledky pořád nejsou tak dokonalé, jak by si Apple i uživatelé kolikrát přáli.

[twentytwenty]

[/twentytwenty]

Neděle

Víkend se pomalu chýlí ke konci. Nedělní dopoledne trávím četbou článků a knih na displeji „sedmičky“. Na chvíli také sundávám silikonový kryt a vychutnávám si detaily staronového designu, který nabízí hlavně lépe skryté plastové pruhy pro antény. Na stříbrném iPhonu jsou ale pořád mnohem výraznější než třeba na nových černých modelech. Váhově se jedná mezi novou a předchozí generací jen o nepostřehnutelný posun o čtyři gramy dolů a vpředu je zvětšený reproduktor, kvůli stereu.

Podle mě ale mnohem elegantněji Apple vyřešil dvojici čoček na zadní straně, které se stále do těla nevejdou, a tak musejí být vystouplé. Zatímco v předchozích generacích jako by se Apple za vystouplou čočku styděl a nechtěl ji přiznat, v iPhonu 7 Plus jsou obě čočky elegantně zaoblené a přiznané. Po krátké nostalgické chvilce a vzpomínkách na starší modely už ale balím kufry, nasedám do auta a mířím domů.

Z víkendu s iPhonem 7 Plus mám dobré pocity. Pro mě to rozhodně nebyla špatná investice, byť jsem byl majitelem iPhonu 6S Plus. Často je to ale o detailech a mnoho uživatelů v „sedmičce“, i díky tři roky starému designu, nenajde motivaci pro nákup nového telefonu. Mně se zalíbily hlavně nové možnosti a fungování 3D Touch a s tím spojené haptiky, optický zoom a především portrétní režim. Ostatně soudím, že právě přítomnost druhé čočky bude pro mnoho uživatelů největší motivací pro nákup.

Co se týká absence jack konektoru, jde alespoň v mém případě o pouhý zvyk. Věřím tomu, že Apple ví, co dělá a v bezdrátových technologiích je zkrátka budoucnost. Stejně ale rozumím tomu, že pro mnoho uživatelů představuje absence jacku až nepřekonatelný problém. To si už ale musí každý rozhodnout sám. Na nějaké skutečně zásadnější změny si ale budeme muset počkat minimálně ještě jeden rok.

.