Jablíčkář V březnu vyjde český překlad knihy Jony Ive – génius stojící za nejlepšími produkty Apple, jež mapuje život designérské ikony a dlouholetého zaměstnance Applu. Jablíčkář vám nyní ve spolupráci s vydavatelstvím Blue Vision nabízí první exkluzivní pohled pod pokličku chystané knihy – kapitolu s názvem „Jobs se vrací do Applu“…
Kniha se pochopitelně netočí jen kolem Jonyho Ivea, ale také jeho přátel z univerzitních let, stejně jako kolem jeho pozdějších spolupracovníků v Applu. Ústřední postavou následující kapitoly je Steve Jobs.
Ráno 9. července 1997 se několik desítek členů nejvyššího vedení Applu zúčastnilo časné ranní schůzky. V zasedací místnosti ústředí firmy se šoural na pódium Gilbert Amelio, který byl asi osmnáct měsíců CEO Applu. „Velice nerad to říkám, ale je čas, abych šel dál,“ řekl a pak potichu opustil sál. Představenstvo Applu ho právě vyhodilo.
Fred Anderson, dočasný CEO, řekl pár slov a pak se na pódium postavil Steve Jobs. Jobs sem přišel jako poradce v okamžiku, kdy Apple koupil NeXT, jeho softwarovou společnost, jež bojovala o existenci. Po vyhazovu Amelia ho představenstvo požádalo, aby převzal vedení.
Jobs vypadal jako vandrák, měl na sobě kraťasy, tenisky a několikadenní strniště. Bylo to téměř přesně dvanáct let, co se ho společnost během svátečního víkendu, kdy se slavil Den nezávislosti, zbavila.
„Řekněte mi, co je v téhle firmě špatně,“ řekl skupině.
Než někdo stačil odpovědět, vybuchl: „Jsou to produkty. Produkty stojí za houby! Nejsou už ani trochu sexy.“
Jony byl v té místnosti také, seděl někde vzadu. Chtěl skončit. Ale jak tam tak seděl a přemýšlel, že se s manželkou vrátí do Anglie, řekl Jobs něco, co ho zarazilo. Jobs řekl skupině, že se Apple vrátí ke svým kořenům. „Vzpomínám si velmi jasně, jak Steve prohlásil, že naším cílem není jen vydělávat peníze, ale také vyrábět skvělé produkty,“ vybavuje si Jony později. „Rozhodnutí, která činíte na základě této filosofie, se podstatně liší od těch, která jsme do té doby dělali v Applu.“
Ve způsobu, jakým byl Apple veden, se mělo mnohé změnit, počínaje produktovou řadou. Když se Jobs vrátil v roce 1997 do Applu, společnost měla na trhu čtyřicet produktů. Pokud se chcete pokochat nepochopitelným charakterem neplodné strategie Applu té doby, podívejte se na tehdejší počítačovou řadu společnosti.
Existovaly čtyři hlavní linie: Quadra, Power Mac, Performa a PowerBook. Každá byla rozdělena na nějakých dvanáct různých modelů, odlišujících se navzájem matoucími produktovými jmény, která jako kdyby vypadla z katalogu Sony (například Performa 5200CD, Performa 5210CD, Performa 5215CD a Performa 5220CD). A to byly jen počítače. Apple se větvil do širokého produktového portfolia a prodával všechno možné, od tiskáren přes skenery a monitory až po přenosné Newtony.
Jobsovi to nedávalo smysl.
„Když jsem tam dorazil, našel jsem tam tisíc a jeden produkt,“ vybavuje si Jobs později. „Bylo to úžasné. A začal jsem se ptát lidí, proč bych měl doporučit model 3400 spíš než 4400? Kdy by měl člověk skočit po modelu 6500, ale nikoliv 7300? Ani po třech týdnech jsem se v tom neorientoval. A jestli jsem se v tom neorientoval já, jak se v tom asi měli orientovat naši zákazníci?“ Produktová řada byla tak složitá, že Apple musel nechávat pro zákazníky tisknout složité diagramy (a taháky pro zaměstnance), které vysvětlovaly rozdíly mezi jeho produkty.
Jakkoliv chaotické bylo portfolio Applu, anarchii organizační struktury této firmy se nevyrovnalo. Z Applu se stala nafouklá společnost náležející do Fortune 500 s tisícovkami techniků a ještě více manažery, jejichž úkoly a zodpovědnost se v mnoha případech prolínaly. Spousta z nich byla mimořádně talentovaná, ale neexistovalo centrální řízení, ani kontrola. „Apple před Jobsem byla skvělá, energická, chaotická a nefunkční firma,“ vybavuje si Don Norman, bývalý šéf skupiny pokročilých technologií (Advanced Technology Group) Applu.
Restrukturalizace Applu vlastně už probíhala před Jobsovým návratem.
Jobs se zajímal o všechno: produktový design, marketing, dodavatelský řetězec. Zahájil i důslednou revizi produktů – usadil se ve velké konferenční místnosti a volal si produktové týmy, jeden po druhém. Týmy, často v počtu dvaceti či třiceti lidí, prezentovaly své produkty a odpovídaly na otázky Jobse i dalších manažerů. Nejprve chtěly realizovat prezentace v PowerPointu, ale Jobs je rychle zarazil. Považoval powerpointové prezentace za nesourodé a nesmyslné – dával přednost komunikaci s lidmi, s nimiž mluvil a pokládal jim otázky. Na těchto jednáních brzy začalo být Jobsovi jasné, že Apple je loď bez kormidla.
Po několika týdnech, během velké strategické schůzky, toho měl Jobs dost.
„Přestaňte!“ křičel. „Tohle je šílenství.“
Vyskočil a šel k tabuli. Tam nakreslil jednoduchý graf ročních výnosů Applu. Graf ukazoval příkrý pokles, z 12 miliard dolarů ročně na 10 miliard, a pak na 7 miliard. Jobs vysvětloval, že Apple nedokázal být ziskovou společností s výnosy 12 miliard dolarů, ani s výnosy 10 miliard dolarů, ale mohl by být ziskovou společností s výnosy 6 miliard dolarů.
To znamenalo radikálně zjednodušit výrobní řadu Applu. Jak? Jobs smazal tabuli a nakreslil tam velmi jednoduchou mřížku, dvě krát dvě pole. Do horní části napsal „Spotřebitel“ a „Profesionál“ a odshora po straně „Přenosný“ a „Stolní“.
Vítejte u nové produktové strategie Applu, řekl. Apple bude prodávat jen dva modely. Dva budou notebooky, další dva stolní počítače. Dva stroje pro profesionály, dva stroje pro spotřebitele.
Byl to radikální krok, který ve firmě ťal do živého. Pod Ameliem bylo v plánu nabízet stále víc produktů. Jobs navrhoval opak. Jediným škrtem pera Jobs ohrozil desítky softwarových projektů a eliminoval téměř všechny produkty z hardwarové řady Applu. V příštích osmnácti měsících bylo propuštěno více než 4 200 zaměstnanců na plný úvazek. V roce 1998 se Apple scvrkl na pouhých 6 658 zaměstnanců, což byla jen polovina z 13 191, které měla společnost v roce 1995. Ale účetní bilance se opět dostala pod kontrolu.
Nejkontroverznějším rozhodnutím, které Jobs v prvních měsících učinil, byla koncem roku 1997 likvidace Newtonu, PDA Applu, který byl díky Jonyho projektu Lindy ve své druhé generaci. Od počátku byl finančně ztrátový a Ameliova administrativa se pokoušela vytvořit pro Newtona svou vlastní divizi. CEO si to však na poslední chvíli rozmyslel. Jako poradce se Jobs pokoušel Amelia přesvědčit, aby Newtona zastavil. Nikdy správně nefungoval a používal stylus, což Jobs nesnášel. Bez ohledu na malou a oddanou skupinu příznivců se nedočkal širšího publika. Navíc ho Jobs vnímal jako dítě Johna Sculleyho. Ačkoliv to byla jediná inovativní věc, která se Sculleymu během jeho funkčního období povedla, měl Jobs spoustu důvodů, proč Newtonův krátký život ukončit.
Většina manažerů by si likvidaci milovaného produktu raději dvakrát rozmyslela, zvláště pak když milovníci Newtona zaplavili parkoviště před budovou na Infinite Loop transparenty a tlampači (na jednom nápisu stálo „Dal bych za Newtona vindru“). PDA byly na vzestupu, díky úspěchu přenosných počítačů jako Palm Pilot, ale pro Jobse byl Newton rozptylující faktor. Chtěl, aby se Apple koncentroval na počítače, na svůj stěžejní produkt.
Jobs se znovu zaměřil na výrobu inovativních produktů, ale nechtěl soupeřit na širším trhu osobních počítačů, který ovládaly společnosti vyrábějící všeobecně použitelné stroje fungující na bázi operačního systému Windows od Microsoftu. Tyto společnosti soupeřily cenou, nikoliv vlastnostmi nebo snadným ovládáním. Jobs považoval jejich soupeření za závod směřující ke dnu.
Místo toho trval na názoru, že není důvod, aby dobře vyrobené počítače s kvalitním designem neovládly stejný trh a ziskovou kategorii jako luxusní automobily. BMW vás může odvézt, kam potřebujete, stejně jako Chevrolet, který stojí polovinu, ale přesto se pořád najdou lidé, kteří si připlatí za lepší svezení v autě, které je víc sexy. Než vést souboj s výrobci spotřebních počítačů jako Dell, Compaq a Gateway, proč nevyrábět pouze prvotřídní produkty s vysokými zisky, aby Apple mohl nadále pokračovat ve vývoji ještě špičkovějších produktů? Společnost by mohla dosáhnout vyšších zisků prodejem stroje za 3 000 dolarů než za 500 dolarů, i kdyby se jich prodalo méně. Proč ne, ale pak je třeba se soustředit na výrobu těch nejlepších strojů za 3 000 dolarů.
Potenciální výhody Jobsovy strategie pro firemní finance byly jasné. Méně produktů znamenalo méně zásob, což mohlo mít okamžitý dopad na hospodářský výsledek. Jobs byl vlastně schopen ušetřit Applu za jediný rok 300 milionů dolarů na zásobách a vyhnout se tak plným skladům neprodaných přístrojů, které, pokud by se je nepodařilo prodat, by musely jít do odpisů.
To se vážně ještě stále neví přesné datum, ani cena, když je očekávané vydání tento měsíc? http://goo.gl/UDqLZH
Kniha je ve finální fázi zpracování a půjde-li vše dobře, očekáváme vydání na konci tohoto nebo začátku příštího měsíce. Jakmile se posuneme dál a budeme znát konkrétní datum a cenu, dáme vědět. ;-) Zatím se snažíme pracovat hlavně na detailech, aby kniha byla tak dobrá, jakoby ji dělal sám Jony Ive. :-)
A aspoň hrubý odhad ceny zaokrouhlený aspoň na dvousetkoruny?
Hádat raději nechci, počkejme si na finalizaci prací. Určitě ale nechceme, aby byla kniha nějak nadhodnocena proti titulům podobného zařazení. Jakmile budeme mít bližší informace, dozvíte se je buď tady nebo u nás na Facebooku.
Upřímně, jestli nevyjde do konce měsíce, tak snad koupím AJ verzi ;) Ne vážně, teším se na překlad.
bude vydána i el. verze knihy ? případně kdy ?
Přesný datum stanoven není, elektronická verze vyjde. Více zde: http://jablickar.cz/v-breznu-vyjde-cesky-preklad-knihy-jony-ive-genius-stojici-za-nejlepsimi-produkty-apple/
A proč je to celé o Jobsovi,místo o Johnovi?
„Kniha se pochopitelně netočí jen kolem Jonyho Ivea, ale také jeho přátel z univerzitních let, stejně jako kolem jeho pozdějších spolupracovníků v Applu. Ústřední postavou následující kapitoly je Steve Jobs.“