Zavřít reklamu

Dne 17. listopadu roku 2020 se k zákazníkům dostaly první Macy s čipem M1. MacBook Air, 13palcový MacBook Pro a Mac mini vypadaly na první pohled důvěrně známě. Apple jejich příchod nespojil s radikální změnou designu a největší novinku schoval dovnitř. Během následujících dnů se ale ukázalo, že vlastní procesor dokáže proměnit každodenní používání počítače výrazněji než nové šasi.

MacBook Air zvládal náročnou práci bez ventilátoru a notebooky nabídly kombinaci výkonu a výdrže, která přechodu na Apple silicon dodala přesvědčivý začátek.

Velká změna začala u dostupnějších modelů

Apple si pro premiéru nevybral nejdražší pracovní stanice. M1 zamířil do počítačů, které si pořizovali studenti, domácí uživatelé, vývojáři i tvůrci hledající přenosný pracovní nástroj. Tím se jeho přínos dostal k podstatně širšímu publiku, než kdyby začínal v Macu Pro.

Trojice sdílela stejný základ, ale jednotlivé modely měly odlišné přednosti. MacBook Air se obešel bez aktivního chlazení. Třináctipalcový MacBook Pro si ponechal ventilátor pro delší zátěž a nad klávesnicí měl Touch Bar. Mac mini nabídl M1 ve stolním provedení pro uživatele s vlastním monitorem a příslušenstvím.

Význam těchto počítačů nespočíval pouze v rychlejším dokončení jednotlivých úloh. U Airu bylo podstatné, že úpravy fotografií, střih videa nebo práci s více aplikacemi zvládal v naprostém tichu. U notebooků se k tomu přidala dlouhá výdrž na baterii. Výkon, hlučnost a mobilita přestaly být kompromisem, při kterém zlepšení jedné vlastnosti nutně zhoršovalo ostatní.

První generace přesto měla své hranice. Nabízela maximálně 16 GB sjednocené paměti, takže nemohla nahradit všechny profesionální konfigurace. Výborné výsledky základního M1 nebyly důkazem, že každý náročný uživatel může bez rozmýšlení odložit svou dosavadní pracovní stanici.

Proč byl rozdíl tak výrazný

Příchod M1 následoval po období, během něhož některé Macy ztrácely přesvědčivost. Uživatelé řešili problémy motýlkových klávesnic, omezenou nabídku konektorů nebo dlouhé prodlevy mezi aktualizacemi některých modelů. Tenké notebooky navíc narážely na možnosti chlazení.

Nebylo by však přesné připsat všechny tehdejší potíže Intelu. Klávesnice, výběr portů i konstrukční priority byly rozhodnutími Applu. Přechod na vlastní čipy řešil jinou, zásadní část problému: umožnil navrhovat počítač a jeho procesor společně, s větším důrazem na výkon při nízké spotřebě.

Přesvědčivá byla také cena. První Macy M1 zůstaly na úrovni svých intelových předchůdců, případně byly levnější. Nová architektura tak nepůsobila jako drahý experiment pro nadšence. Nabízela konkrétní výhody v kategoriích, ve kterých už zákazníci běžně nakupovali.

M1 otevřel prostor pro další Macy

Následující roky ukázaly, že první trojice nebyla ojedinělým úspěchem. V roce 2021 přišel tenký barevný iMac a poté MacBooky Pro s čipy M1 Pro a M1 Max. Ty rozšířily výkonové možnosti Apple silicon a současně vrátily MagSafe, HDMI i čtečku SD karet. Změna procesorů tak doprovázela i praktičtější přístup ke konstrukci.

V roce 2022 následoval přepracovaný MacBook Air s M2 a nový stolní Mac Studio, dostupný také s M1 Ultra. Apple postupně ukazoval, jak lze vlastní architekturu využít od tichého přenosného notebooku až po výkonný počítač pro náročnou tvorbu.

Historický význam 17. listopadu 2020 proto nespočívá jen v zahájení prodeje tří modelů. Byl to den, kdy si zákazníci mohli sami ověřit, zda Apple dokáže zkušenosti s vlastními čipy přenést do Macu. Nejvýmluvnější odpověď přitom poskytoval nenápadný MacBook Air, ze kterého nebylo slyšet vůbec nic.

.