Zavřít reklamu

Apple dbá na zdraví svých uživatelů. Apple Watch patří v tomto ohledu mezi špičku. Měří nám všechny možné hodnoty a připomínají nám, kdy se máme hýbat. A je to nespíš proto, abychom nechali odpočinout svým rukám od neergonomické práce na periferiích společnosti, a ulevili své krční páteři od koukání se do iMacu.  

Designový jazyk Applu je jasný. Je minimalistický a líbivý, jenže mnohdy tomu je na úkor ergonomie. Česká Wikipedie říká, že ergonomie vznikla jako obor zabývající se optimalizací potřeb člověka v pracovním prostředí a v jeho pracovních podmínkách. Šlo zejména o stanovení vhodných rozměrů, designu nástrojů, nábytku a jejich uspořádání v pracovním prostředí a v optimálních dosahových vzdálenostech. Ve světě se používá i pojmenování jako „human factors“ nebo „human engineering“.

Dnes už je ergonomie rozsáhlým interdisciplinárním vědním oborem zabývajícím se komplexní interakcí lidského organismu a prostředí (nejen pracovního). Jenže v Applu pravděpodobně nemají nikoho, kdo by se touto problematikou zabýval. Proč bychom zde jinak měli takové produkty podřizující se svému designu na místo toho, aby byly uživatelsky přívětivé?

Magické trio 

Řeč je samozřejmě především o perifériích, jakými jsou Magic Keyboard, Magic Trackpad a Magic Mouse. Ani klávesnice ani trackpad nejsou nijak polohovatelné a musíte s nimi tedy pracovat tak, jak je Apple vymyslel. Nejsou zde žádné výklopné nožky jako na všech ostatních klávesnicích, i když prostor by se samozřejmě našel. Z jakého důvodu tomu tak ale je, je otázkou. Design z pohledu osoby pracující s těmito periferiemi by přece nijak neutrpěl, kdyby byl zdvih třeba byť o jediný cm vyšší.

A pak je zde Magic Mouse. Nebudeme se teď bavit o tom, že s ní nemůžete pracovat, když jí nabíjíte (i když i to je otázka ergonomie práce). Toto příslušenství podléhá svému designu snad ze všech produktů společnosti nejvíce. Je sice nesmírně líbivé, ale po delší práci s touto myší vás prostě bude bolet zápěstí, potažmo i samotné prsty. Je tomu proto, že na tento „oblázek“ se sice skvěle kouká, ale pracuje se s ním hrozně.

iMac je kapitola sama pro sebe 

Proč nemá iMac polohovatelný stojan? Odpověď nemusí být tak složitá, jak může vypadat. Jde o nějaký truc Applu? Pravděpodobně nikoli. Pravděpodobně i zde je totiž vše podřízeno designu zařízení, a to ať už se bavíme o starších generací, nebo o aktuálně redesignovaném 24“ iMacu. Jde zde totiž o vyvážení a malou základnu.

Největší váha tohoto all-in-one zařízení je v jeho těle, tedy samozřejmě displeji. Ale vzhledem k tomu, jak je jeho základna malá a především lehká, hrozilo by, že kdybyste těžiště zvýšili, tedy že byste si monitor dali výš a chtěli jej popřípadě ještě naklopit, převrátili byste ho. Tak proč Apple neudělá dostatečně velkou základnu, která bude mít takovou váhu, aby zařízení udržela? Na první část otázky je odpověď: design. Na druhou pak právě: váha. Ta nového iMacu je jen 4,46 kg a Apple ji rozhodně nechtěl navyšovat takovým řešením, které můžete „elegantně“ vyřešit třeba balíkem papírů.

Ano, teď samozřejmě žertujeme, ale jak jinak nemožnost zvýšení či snížení výšky iMacu vyřešit? Buď si budete ničit krční páteř, protože budete hledět neustále dolů, nebo nebudete mít ideální posed, protože budete muset být posazeni níže, nebo právě sáhnete po něčem, čímž iMac povyložíte. Tímto tak tento líbivý design dostává značně na zadek. Vypadá to pěkně, to ano, ale ergonomie celého řešení je prostě na pytel. 

.