Zavřít reklamu

Když Apple vloni na konferenci WWDC 2020 představil projekt s názvem Apple Silicon, spousta lidí se mu nejprve vysmála. Prakticky se totiž jedná o přechod z procesorů od Intelu na vlastní čipy, od kterých gigant sliboval podstatně vyšší výkon a nižší energetickou náročnost. První problém každopádně spočíval v tom, že tyto čipy si zakládají na úplně odlišné architektuře, ARM, v čemž mnozí viděli hlavní problém.

Proč se lidé báli ARMu

Odlišná architektura je vždy problém. Ačkoliv jsme nejprve slyšeli pouze chválu, především tedy na výkon, skeptici to viděli jinak. Zatímco výkon se možná zvýší, energetická náročnost sníží, bude to vůbec k něčemu, když na tom nic nespustíme? Veškeré dřívější aplikace pro macOS zkrátka byly napsány pro x86, což používá Intel (případně i AMD). Pokud byste ale danou aplikaci chtěli spustit právě na Apple Silicon, tak s tím úplně nepochodíte. Vše musí být přepsáno a znovu připraveno pro novou platformu. Apple každopádně sliboval, že s tímto problém nebude, a to díky řešení Rosetta 2. Jedná se o kompilátor, který v reálném čase dokáže přeložit kód aplikace a rozjet ji tak i na ARMu. A jak se ukázalo, naštěstí funguje úplně skvěle.

iPad Pro M1 fb

Obavy přicházely i z důvodu, že vývojáři nebudou chtít své aplikace předělávat pro novou platformu. Jedná se o dlouhý a nákladný proces. Tyto problémy by pravděpodobně byly na místě, kdyby se nejednalo o giganta jako Apple. Ve zkratce se dá říct, že jde o dost důležitého hráče, který si takto drastickou změnu může dovolit a lehce poupravit pravidla. Ačkoliv je jablíčkářů používajících Mac méně, jsou častokrát ochotni za programy zaplatit vyšší částky. Po představení prvních Maců s čipem M1 šly všechny obavy stranou. Gigant z Cupertina všem pochybovačům doslova vytřel zrak a ukázal jim, že to jde udělat i jinak, přičemž vývojářům nabídl vhodné nástroje pro připravení jejich aplikací.

Skvělý marketing začíná u názvu

Jak už jsem zmínil výše, v aktuálních Apple Silicon Macích tepe čip M1. Nebudeme se nyní zaobírat jeho jádry, výkonem a podobně, ale zůstaneme u samotného názvu. Tohle je přesně styl, jaký totiž používá Apple a perfektně mu funguje. Své čipy takřka nijak nepojmenovává, zkrátka jen zvolí písmeno a s pomocí následující číslice ukazuje jejich vývoj. Stejně je tomu i u iPhonu/iPadu, kde najdeme čipy A-series. Vraťme se proto ještě k představení projektu Apple Silicon. Tehdy totiž Apple demonstroval jeho svižnost použitím SDK Macu mini, který byl vybaven čipem A12Z, tedy přesně tím, který bychom našli v loňském iPadu Pro. Čipy ze série A i M si totiž zakládají na stejné architektuře a jsou si tedy velice podobné.

Před představením čipu M1 se neustále spekulovalo nad tím, jak se vlastně bude jmenovat. Osobně jsem asi nejčastěji narážel na označení A14X, kdy právě ono X mělo poukazovat ještě vyšší výkon. Apple se ale ve finále rozhodl úplně jinak a udělal dobře. Nalijme si totiž čistého vína. Kdyby vsadil na první zmiňovanou variantu, A14X, existovala by šance, že by ji lidé podvědomě, aniž by o tom měli přímo tušení, odsoudili. Uznejte totiž sami, chtěli byste počítač, který je poháněn čipem z „obyčejného“ telefonu? Pravděpodobně ne. Naopak místo toho se jablečná společnost vytáhla s novým označením, čehož mohla využít minulý měsíc při představení iPadu Pro. Nyní se jedná o tablet, který má výkon jako osobní počítač. A přesně v tomhle se skrývá ona magie.

Jak M1 změnil pravidla hry

Když Apple ke konci loňského roku představil MacBook Air, 13″ MacBook Pro a Mac mini, všechny se stejným čipem M1, lidé se konečně přestali bát. Ve výkonnostních testech tyto tři základní modely doslova lámaly rekordy a porazily v nich například i dvakrát dražší stroje, a to aniž by se nějak extrémně zahřívaly. Jakmile potenciál těchto Maců uviděli samotní vývojáři, bylo všem jasné, že taková změna se zkrátka nedá ignorovat. Apple svým skvělým marketingem a ještě lepším čipem dokázal přesvědčit spoustu jablíčkářů ke koupi jednoho z těchto tří Maců, a zároveň pod svá křídla vzal spoustu naprostých nováčků.

Nyní si i obyčejný MacBook Air bezproblémově poradí s hraním her (viz náš test):

Do karet celé situaci ještě zahrála globální pandemie onemocnění COVID-19. Abychom totiž snížili riziko přenosu viru, přesunuli jsme se z kanceláří na home office a ze školních lavic/přednáškových sálů do režimu distanční výuky. A při takovéto práci z domu samozřejmě potřebujeme mít kvalitní vybavení. Tyto požadavky přesně splňují Macy s M1 – jsou (na své schopnosti) levné, s běžnou prací si poradí lusknutím prstu, nepřehřívají se a nabízí jednoduchý operační systém macOS. Musím navíc uznat, že jsem tomu propadl i já, kdy jsem ze základního MacBooku Pro 13″ (2019) přešel na M1 MacBook Air, přičemž tento přechod byl doslova nepopsatelný. Dlouho jsem nedokázal pochopit, jak je vlastně možné, že i když zapnu hru, tak mi Mac téměř netopí, je kompletně tichý (díky absenci ventilátoru) a vše zvládá, jak má.

Co nás čeká v budoucnu

Po fascinujícím nástupu v podobě čipu M1 je každému jasné, že se ještě máme na co těšit. Prozatím se přechodu na Apple Silicon dočkaly pouze základní (vstupní) modely, které jsou určeny pro širokou veřejnost a jejich primárním cílem je, aby si poradily s běžnou prací. Tentokrát je čas předvést, čeho je Apple Silicon schopný v profesionálnějších modelech, jako je například MacBook Pro 16″. Podle mě Apple s těmito novými Macy nabídne něco, co si doposud pomalu ani nedokážeme představit. Zajímavější to každopádně bude u jmen těchto čipů. Bude se každý rok čip vylepšovat jako na iPhonu, tudíž se letos dočkáme základního Airu s M2? Nebo naopak cupertinský gigant nechá M1 v základních Macích ještě chvíli tepat, zatímco zmiňované výkonnější modely osadí jeho lepší verzí M1X, případně M2? Jak jsem už napsal výše, ať už to dopadne jakkoliv, máme se na co těšit a jsem si jist tím, že budeme přívětivě překvapeni. Osobně od chystaných počítačů očekávám znatelný nárůst na straně grafického výkonu.

.